Nemocnice v Klatovech zavedla canisterapii. Fenka Sára se stala miláčkem

Takzvanou canisterapii stále častěji využívají nejrůznější zdravotnická, ale i sociální zařízení. Dalším v pořadí je v regionu Klatovská nemocnice. Canisterapii chodí do nemocnice až dvakrát týdně vykonávat fenka bernského salašnického psa a její pán Lukáš Rendl.

"Sára je v podstatě od štěněte velmi klidná a přátelská a má ráda společnost. Jednou nás proto známá požádala, abychom zašli do mateřské školky ukázat ji dětem. Reakce dětí byla skvělá a chtěly, abychom zase přišli. Rozhodli jsme se proto absolvovat s ní potřebné zkoušky, aby mohla dělat canisterapii oficiálně. Splnila je napoprvé,“ popisuje Lukáš Rendl s tím, že má i veškerá potřebná očkování.

Kromě školek má Sára praxi z domu sociální péče. Do nemocnice dorazila poprvé den před Štědrým dnem. Už první návštěvy na oddělení lůžek následné péče ukázaly, že je vítanou pomocnicí. Zkušební režim se tedy v březnu změnil na pravidelné návštěvy, které se rozšířily i na další oddělení.

Každá její návštěva trvá hodinu. Během ní obejde 10 až 20 pacientů. "Samozřejmě pokud má někdo strach z pejsků a nepřeje si to, tak k němu Sáru nevodíme. Ale většina pacientů naopak návštěvu vítá. Někteří se na ni vyloženě těší a ptají se, kdy zase přijde,“ popisuje vrchní sestra oddělení následné péče Dana Nováková.

Canisterapie pomáhá nejen radostí z návštěvy čtyřnohého kamaráda, ale i v posílení motoriky a zlepšení pohyblivosti...

Právě radost z přítomnosti psa je jedním z terapeutických účinků - psychosociálním. Sára umožňuje pacientům se rozptýlit, což potřebují hlavně dlouhodobě hospitalizovaní lidé a zejména ti starší, za kterými nechodí až tak často návštěvy. "Někteří takoví pacienti už také odmítají spolupracovat, uzavírají se do sebe, málo komunikují, trpí depresemi. Těm pak Sára pomáhá obnovit nebo nahrazuje sociální kontakt, povzbudí je. Když u nich je, začnou mluvit s jejím pánem a ta spolupráce i psychický stav se nezřídka zlepší,“ dodává Dana Nováková, vrchní sestra.

Canisterapie pomáhá i z rehabilitačního hlediska. Tím, že si ji třeba pacient se sníženou pohybovou schopností hladí, tak si zlepšuje motoriku. U ležících pacientů je dobré i to, pokud pustí psa k sobě na lůžko a musí mu udělat prostor nebo se k němu snaží naklonit a sami změní svou polohu. Kdo chce, může dát Sáře i dobrotu, kterou má pro každého přichystanou její pán.

"Jsem hrozně rád, že sem chodí. Já jsem sice psa nikdy neměl, ale u nás ve vsi za mnou všichni rádi běhali, protože jsem měl pro ně vždycky v kapse piškotu. Myslím, že to cítí, že mám psy rád. Vždycky si ke mně lehne a ani se jí nechce pryč,“ říká jeden z pacientů bezmála 80letý Václav Prokop.

FOTO: Klatovská nemocnice, a.s.