QAPOVKY – NEJRYCHLEJŠÍ ZPRÁVY

"Své předky změnit nemůžeme, ale vlastnosti po nich zděděné ano," říká genealožka Milada Němcová

19.09.2014 12:08

Pátrání po předcích po předcích může leckdy přinést různá překvapení a odhalit velká tajemství. Vlastní rodokmen si přitom může nechat sestavit v podstatě každý. Čtěte rozhovor s genealožkou Miladou Němcovou z Nepomuku!

IMG_8075

Když před časem Česká televize přišla se seriálem Tajemství rodu, kde se vlastními rodokmeny probíraly známé osobnosti, vzbudilo to poměrně velký zájem. Podívat se do minulosti vlastního rodu, vypátrat své předky nebo zjistit, kam až sahají kořeny rodiny může dnes každý. Stačí svěřit se do rukou odborníkům. Specialistkou je například i genealožka Milada Němcová z Nepomuku na Plzeňsku...

Co Vás přivedlo k tomu, že jste se začala zabývat genealogií?

"Snad každý člověk se občas zamýšlí nad tím, odkud pochází a kam dále směřuje. Je to věčný koloběh života. A právě s přibývajícím věkem si pokládáme tyto otázky častěji a toužíme poznat své kořeny, své předky. Před léty jsem pocítila tuto touhu a začala pomalu odhalovat tajemství svého rodu."

Co jste se o svých předcích dozvěděla? 

"U nás se vždy po chalupě říkalo „U Kovářů“ a traduje se, že zde žilo několik generací kovářů. Když jsem pátrala po tom, jak se k nám první kovář dostal, s úžasem jsem zjistila, že byl původně z rodu mlynářského z vedlejší vesnice. Myslela jsem si, že vím už o svém rodu všechno, ale při dalších bádáních v matrikách v souvislosti s jinými rody jsem zjistila, že mlynářský rod se velmi rozrostl do mnoha dalších obcí, i když převzal jiné příjmení. Z tohoto rodu znám několik lidí dosud žijících v našem kraji a mám radost z toho, jak se můj původní rod rozrostl. Můj celý rodokmen (rod Černý - viz foto vpravo) můžete najít na mých stránkách www.rodokmeny-genealogie.cz."

Jakou nejstarší zmínku jste o svém rodu vypátrala?

"První písemná zpráva o mých předcích je v Berní rule z roku 1654. V této době po třicetileté válce klesl stav obyvatelstva na našem území, byla chudoba a bylo potřeba udělat takzvanou vizitaci celé země, podchytit všechny, aby platili daně."

Takže v té době byli zaznamenáni všichni lidé žijící v naší zemi?

"Všichni ne, jen ti daňově zajímaví, tedy povinní platit daně. Byli to na vesnicích osedlí (sedláci), chalupníci a zahradníci, což byli ti nejdrobnější zemědělci. Ve městech pak také řemeslníci. Lidé, kteří pracovali na panských dvorech a panstvích jako služební, různí pomocníci, tam zapsaní nebyli."

Nyní se zabýváte genealogií profesionálně?

"Ano. Říká se, že ideální je, když se práce stane pro člověka jeho koníčkem. V mém případě se můj koníček stal mojí profesí."

Můžete nám prozradit nějaké kuriozity, které jste při Vašich genealogických bádáních objevila?

"Setkala jsem se několikrát v matrice úmrtí, a to již např. v 18. století s věkem zemřelého přes 100 let, nejvíce jsem našla 116 let. Léty zkušeností jsem ale zjistila, že v případech, kdy byl nalezen údaj narození takového člověka, se v té době věk zemřelého odhadoval a mohl se lišit od skutečného věku někdy i v řádu 10 let. Přesto v té době, kdy průměrný věk byl kolem 30 let, byly takovéto výjimky vzácností. Velká byla v té době úmrtnost novorozenců, ale i dětí.  Známé je také, že naši předkové mívali hodně dětí. Běžné bylo, že manželé měli kolem 10 dětí. V jednom rodokmenu jsem zjistila, že jistý sedlák, narozený v roce 1716 měl postupně se 3 manželkami celkem 22 dětí a zemřel rok nato, co se mu narodilo poslední dítě, v roce 1782."

Když se člověk dozví o svých předcích více, má to pro něho i nějaký pragmatický přínos?

"Se slovem genealogie úzce souvisí přímo vědní obor genetika. Je všeobecně známé, že určité věci dědíme, něco se dědí každou druhou generaci, něco i několik generací po sobě jdoucích. Zjistíme-li například, na co umírali předkové, můžeme se snažit předcházet ve svém životě této nemoci. Podle mého názoru se nedědí jen fyzická podoba a nemoci, ale i psychické vlastnosti, chování. Mám zkušenosti, že v některých rodech se opravdu věci opakovaly po několik generací – například nemanželské děti, alkoholismus a podobně."

Minulost ani své předky ale změnit nemůžeme…

"To jistě ne. Ale je důležité, aby každý své předky přijal s láskou a úctou takové, jací byli, a pokud po nich zdědil nějaké vlastnosti záporné, ty přece změnit může. A hlavně si musíme uvědomovat, že svým životem a chováním ovlivňujeme své potomky, další generace. Bohužel v dnešní době se stále častěji objevují špatné vztahy v rodinách, rozvrácená manželství, chybí úcta k rodičům a starší generaci."

Autor: Jana Němcová

FOTO: archiv Milada Němcová

SDÍLEJTE ČLÁNEK
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Auto CB ŠKODA Kamiq flexi_03_24