Jak se bál medvědů v Gruzii, vyprávěl cestovatel Dalibor Bartoš - FOTKY!

Kladrubské muzeum přivítalo osmašedesátiletého cestovatele Dalibora Bartoše z Plané. Ten diváky velmi zaujal vyprávěním o své cestě po Gruzii, o krásách divoké kavkazské přírody, o tom, jak tvrdý a přitom velmi zajímavý život tam lidé vedou. Uvítal jej ředitel muzea Jiří Šmahel, který sám v Gruzii nedávno byl. "Rád jsem pana Bartoše pozval právě  s touto přednáškou. Chtěl jsem poznat jeho zážitky, já tam byl poměrně nedávno, si před půl rokem. Přednáška se povedla, byla zajímavá, posluchači měli mnoho dotazů," usmíval se Jiří Šmahel.

Mezi diváky byla také Jana Podskalská z Plané. "Přijela jsem, protože pana Bartoše znám a chtěla jsem vidět jeho video prezentaci z cesty po Gruzii, vím, že o ní občas mezi přáteli vypráví. A nelituji, pro mě to bylo velmi poutavé vyprávění a v podstatě jsem se díky snímkům dostala do jiné země a poznala tamní zvyky," řekla Jana Podskalská.
 
Dalibor Bartoš všem divákům poděkoval a věnoval pár slov i nám.
 
Kolik vás na cestu vyjelo a jaký byl cíl?
Jeli jsme tři muži a chtěli jsme si prostě užít 12 dnů na kolech na cestě Gruzií a hlavně se vydat na Kavkaz. Celkem jsme najeli kolem šesti stovek kilometrů, ale pozor, ve velmi vysokém převýšení, vždyť my nastoupali asi deset tisíc metrů.
 
Celých těch dvanáct dní jste jezdili na kole?
Dalo by se to tak říct, ale jednou se nám i zadařilo a kousek jsme se svezli autem, do kterého se nám vešla kola. Byl pro nás velký odpočinek, ale hlavně jsme si užili jiný pohled na cestu, která se řadí mezi desítku nejnebezpečnějších cest světa, protože je ve skalách ve velké výšce v horském masívu a suťových polích
 
A kde jste nocovali?
Na různých místech, někdy v takových hostelech, které byly levné, měly základní vybavení se sociálkami a kuchyňkou. Ale více jsme spali v terénu, protože v horách jsme už na hostely nenarazili. A to jsme se někdy báli medvědů. Dávali jsme jídlo v taškách do větví stromů, dál od našich stanů, aby na nás nepřišli.
 
Kde jste se cítili nejlépe?
Tak asi všude, byli jsme na mnoha místech, všude nás něco zaujalo. Byli jsme i na největším průsmyku Abano, ten leží na velkém Kavkazu, nadmořská výška je 2920 metrů. Prošli jsme hodně míst, některá jsou přístupná jen v letních měsících, například vesnice Omalo. A na co jsem opravdu hrdý, to je výstup na Kazbek, nejvyšší horu, co má 5020 metrů, ale já jsem došel do výšky 4 000 metrů. To jsem šel sám, protože kolegové se vydali na kolech jiným směrem.

Foto: Martina Sihelská