Nedonošená miminka jsou bojovníci, říká lékař z Neonatologického oddělení FN Plzeň

Kdy jste se rozhodl, že chcete pracovat na oddělení nedonošených dětí? A proč?

Pediatrii jsem se chtěl věnovat od počátku studia medicíny a na konci šestého ročníku se naskytla příležitost po promoci začít pracovat na Neonatologickém oddělení FN Plzeň, které toho roku vzniklo jako samostatné oddělení.  Letos to bude již 25 let a stále nelituji.

Musel jste se nějak psychicky srovnat s tím, že denně vidíte takové maličké děti, které potřebují Vaši péči?

Já jsem byl od počátku unesen právě tím, jak tito malinkatí pacienti mají většinou velkou chuť k životu a bojují. Proto je pro mě tak důležité jim tento někdy velmi dlouhý a někdy také těžký boj co nejvíce usnadnit. Tak, jak se péče během toho čtvrtstoletí, kdy s nedonošenými dětmi pracuji, posunula mílovými kroky kupředu, mají i ta nejmenší miminka, která se rodí s hmotností nižší, než 750 gramů, velmi vysokou šanci na zcela normální, zdravý a kvalitní život. A to je velká motivace pro nás všechny, kteří se péčí o takové novorozence zabýváme.

Od kdy jste schopni zachránit život narozeného nedonošeného dítěte?

Hranice životaschopnosti je v naší zemi určena dosažením 24 týdnů těhotenství, to je asi reálná délka těhotenství, od kdy jsme schopni nezralého novorozence úspěšně léčit. Protože ale není vždy známé stáří těhotenství v době, kdy dojde k porodu, je důležitá vitalita novorozence, tzn. jak aktivně se projevuje po porodu. V současné době i takhle při narození malé děti s porodní  hmotností pod 750, výjimečně pod 500 gramů,  mají, jak jsem již řekl,  vysokou pravděpodobnost, že budou žít kvalitní život bez hendikepů. Jen malá část dětí je v dalším vývoji ovlivňována  motorickými, mentálními nebo senzorickými deficity. Od doby, kdy šlo v naší profesi o přežití dětí za každou cenu, jde s touto snahou v současnosti ruku v ruce úsilí o zajištění nejvyšší kvality celého dalšího života našeho malého pacienta.  

Jak pracujete s rodiči? Je to pro ně určitě těžké, když přijde porod dříve a narodí se jim dítě předčasně?

Rodiče jsou nedílnou a nenahraditelnou součástí péče o nedonošené děti. Miminko potřebuje cítit jejich podporu a blízkost. Praktikujeme takzvané klokánkování, kdy i ty nejmenší děti jejich rodiče chovají na svém těle a dávají jim poznat svoji lásku a přítomnost. Všechny maminky podporujeme ke kojení a odstříkávání mateřského mléka, které je samozřejmě pro takovéto novorozence velmi důležité. Maminkám, které z pochopitelných důvodů mohou mít strach a úzkost o stav svého dítěte, poskytujeme podporu psychologa.

V průměru - Jak dlouhou dobu tráví nedonošené děti v nemocnici?

V závislosti na tom, v jakém týdnu těhotenství se dítě předčasně narodí, trvá i doba jeho hospitalizace. Většinou, pokud se nepřidruží nějaké komplikace, odchází miminko domů  přibližně v době, kdy se mělo původně narodit. To znamená, že děti, které se narodily na hranici životaschopnosti, jsou hospitalizovány i více měsíců, novorozenci, porození jen krátce před původním termínem, odcházejí po několika týdnech. Děti, u kterých dojde k rozvoji nějaké komplikace, jsou bohužel hospitalizovány třeba i rok. Ale naštěstí, těch případů je velmi málo.

Jaká je péče o nedonošené dítě po propuštění z nemocnice? Vyskytují se často u nedonošených dětí nějaké vady nebo problémy v průběhu života?

Naprostá většina původně nedonošených dětí je sledována i po propuštění v Centru vývojové péče. Většinou do dvou let věku, některé děti i déle. V Centru se dětem dle potřeby dostává péče nejen pediatrické, ale také terapie neurologa, oftalmologa, fyzioterapeuta, psychologa a vývojového terapeuta. Péče o naše pacienty je komplexní a multioborová, proto jsme rádi, že jim můžeme poskytnout takovýto servis na jednom místě již mnoho let, jako jedni z prvních v republice.

Setkali jste se na Vašem oddělení s nákazou covid-19? Mezi zaměstnanci nebo rodiči?

Samozřejmě, bylo by zvláštní, kdyby ne. Část zdravotníků z našeho oddělení prodělala onemocnění, ať v první loňské vlně, nebo v současné době posledních měsíců, naštěstí pro všechny bez fatálních následků. Pravidelně se setkáváme s maminkami, které onemocnění buď prodělaly během gravidity, nebo přicházejí k porodu s probíhající nákazou. Je velmi frustrující, pro rodiče i pro nás jako personál, že matka s probíhající infekcí nemůže pokaždé za svým miminkem, pokud je například hospitalizováno na jednotce intenzivní péče, ale je třeba si uvědomit, že chráníme nejen naše nejmenší pacienty, ale také musíme chránit personál, aby se o tyto děti měl kdo starat. To je někdy velmi náročné na pochopení pro některé rodiče, hledící pouze na sebe. Naštěstí je takových pouze zlomek.

Bohužel se ukazuje, že onemocnění matek novým typem Coronaviru během těhotenství může plodům a následně novorozencům způsobovat některé patologické stavy, které se v období před pandemií vyskytovaly velmi vzácně. To ale bude předmětem dalšího podrobného zkoumání.

Existuje nějaká studie o tom, proč dochází k předčasnému porodu?

Ano, takových studií jsou stovky. Existuje mnoho rizikových faktorů, mezi něž patří např. předchozí předčasný porod, vícečetné těhotenství, kouření cigaret nebo užívání drog, infekce,vysoký krevní tlak, cukrovka, autoimunitní onemocnění a deprese, ale třeba i věk matky, tzn. velmi mladé maminky nebo naopak starší rodičky. Z toho by se mohlo zdát, že téměř každé těhotenství skončí předčasným porodem, pravdou ale je, že četnost předčasných porodů zůstává dlouhodobě na stejné úrovni, pohybuje se někde pod hodnotou 10%.

Umělé oplodnění a těhotenství. Vyskytuje se v těhotenství, kde došlo k umělému oplodnění, k více problémům než při přirozeném otěhotnění?

Ano, může se vyskytovat. Už sám fakt, že muselo dojit k otěhotnění umělou cestou, naznačuje, že není vše absolutně v pořádku. Jedná se o riziková těhotenství, je vždy vyšší pravděpodobnost rozvoje komplikací nebo předčasného porodu.

Jaké máte představy o budoucnosti vašeho oboru?

Neustále je co zlepšovat a v čem se zlepšovat. Mým přáním by bylo, aby se předčasně rodilo co nejméně dětí, nejlépe žádné. Ale to je utopie a tak je důležité, aby se naše medicínské i technické  postupy a snahy i dále vyvíjely tak, aby co nejvíce narůstala kvalita života našich malých pacientů,  a to ve všech aspektech.

Foto: Archiv Martin Matas