Včasná návštěva internisty je cestou, jak se vyhnout pobytu v nemocnici

1. Objednám Vás na interní vyšetření…. Podobné sdělení praktického lékaře člověku moc klidu nepřidá. Čím to je?

Všichni bychom chtěli být dlouho živí a bez zdravotních potíží. Zdraví si přejeme při narozeninách, na Vánoce či na Nový rok. Zdraví je to nejcennější, co máme. Pokud si tedy praktický lékař vyžádá jakékoliv doplňující vyšetření, pochopitelně se mohou vyskytnout obavy, že něco není v pořádku. Neměli bychom ale bezdůvodně podléhat strachu. Doplňující vyšetření může odhalit nemoci nebo stavy, které jsou časnou intervencí ještě léčitelné nebo dokonce zvrátitelné. Jeden dobrý příklad z interny – určitě je pro pacienta lepší vědět o své hypertenzi a mít ji správně dlouhodobě léčenou, než se o ní dozvědět po prvním krvácení do mozku. Čímž pochopitelně nechci nikoho děsit – jen poukazuji na fakt, jak důležitá je prevence.

2. Interna, laicky řečeno, je tedy široce rozkročený obor – odkud kam vlastně sahá v rovině péče? Můžeme o ní mluvit jako o celostní medicíně?

Interna byla a pořád je největším oborem v medicíně. Je to nechirurgický obor, který se zabývá metabolismem a vnitřními orgány, kterým se nevěnují jiní specialisté (jako je např. gynekologie, kožní, ortopedie ...). Historicky se od ní postupně oddělovaly obory jako psychiatrie či neurologie. Pořád však platí, že internista by měl být právě tím článkem ve zdravotní péči, který se dívá na člověka, jako na celek. I my internisti posíláme pacienty k dalšímu dovyšetření ke specialistům, současně jsme ale těmi, kteří si konečný obraz o zdravotním stavu pacienta vyskládají z oněch dílčích vyšetření. Takže ano, dalo by se o ní mluvit jako o celostní medicíně. Musíme pamatovat na to, jak v člověku všechno se vším souvisí, což je na jedné straně velice náročné, ale současně i velice krásné, když se to daří.

3. Jako lékař máte dlouholetou zkušenost s lůžkovou internou, kterou jste nyní vyměnil za ambulantní sféru. Byla to výzva?

Každá velká změna v životě člověka je dozajista výzvou. Již studium na medicíně bylo náročné, i následné zapojení do provozu v nemocnici není lehké, pokud svou práci chce dělat člověk opravdu poctivě. V nemocnici se člověk potká s obrovským množstvím chorobných stavů: od nezkrotitelného krevního tlaku či infekce až po různé urgentní stavy jako jsou infarkty, embolie, záněty slinivky, předávkovaní či krvácení ze zažívacího traktu. Většinou však již lékař nedohlédne, jak příběh daného člověka pokračuje dál po propuštění. Práce v ambulantním provozu je právě v tomto ohledu jiná a pacienta může lékař poznat více do hloubky, potkává se s ním opakovaně a vidí, jak se jeho stav mění. Líbí se mi právě i to, že pokud pacienta léčíme včas a správně, často můžeme hospitalizaci v nemocnici výrazně oddálit či se jí dokonce vyhnout.