Kočár s plzeňským znakem vyrobený proslulou plzeňskou firmou zaujal i plzeňské odborníky. "Pracovníci archivu města Plzně vypátrali, že v podobném, nejspíše totožném kočáru byly v roce 1917 vezeny ostatky významného purkmistra města Plzně JUDr. Václava Petáka a 27. dubna 1919 ostatky Františka Nohy a Stanka Vodičky, popravených organizátorů tzv. rumburské vzpoury. Archiv poskytl i dobové snímky. Naneštěstí z nalezených fotografií nelze kočár přesně identifikovat, ale shodné znaky mezi kočárem z muzea v Čechách pod Kosířem zobrazenými smutečními kočáry na uvedených fotografiích tu jednoznačně jsou," prozradil Růžička a dodal, že muzeum poskytlo ke srovnání současné fotografie z přepravy památky.
Tyto snímky nadchly památkáře Pavla Domanického, který se zabývá technickými památkami i výrobky firmy Brožík. "O výrobě smutečních kočárů jsem samozřejmě věděl, ale netušil jsem, že ještě nějaký kočár doposud existuje! Podle stylu výzdoby kočáru odhaduji rok výroby, deklarovaný v souvislosti s historickou fotografií památky v interiéru dílen firmy Brožík, přibližně na rok 1890."
"Název firmy jsem našel v kolech vozu na matkách z mosazi, byl to cejch výrobce smutečního vozu: Dvorní továrna kočárů V. Brožík," poznamenal Václav Obr, ředitel muzea historických kočárů.
Petr Marovič, vedoucí odboru památkové péče plzeňského magistrátu, přislíbil zapátrat ve své videotéce a ověřit na starém dokumentárním filmu, není-li kočár totožný s tím, v němž byl na poslední cestě od plzeňské radnice ke hřbitovu vezen i český spisovatel, oblíbený ´básník Šumavy´, Karel Klostermann.
"Směry bádání jsou tedy vytyčeny, pracovníci muzea kočárů z Čechů pod Kosířem však ocení jakoukoliv pomoc nebo stopu, která by pomohla přiblížit kteroukoliv z fází historie a osudu plzeňského smutečního kočáru. Zakladatel muzea Václav Obr je rád, že se mu památku podařilo zachránit. Při sestavování své ojedinělé a svého druhu největší sbírky kočárů a kočárových luceren ve střední Evropě měl na zřeteli to, aby se nezapomnělo na fortel a um našich předků. Ke skvělým řemeslníkům pak patřili i majitelé firmy Brožík," sdělil Růžička.
Zakladatel, Václav Brožík, otevřel již roku 1882 v plzeňské Přemyslově ulic poblíž dnešního obchodního centra Plaza "První parostrojní továrnu kočárů v Čechách". Jeho syn vyrazil do světa na zkušenou a učil se vyrábět kočáry v předních provozovnách své doby. Navštívil tak Vídeň, Drážďany, Berlín a Paříž. Není divu, že výrobky firmy Brožík šly na dračku. Byly odolné, spolehlivé a dobře se řídily. Během pražské Zemské jubilejní výstavy propůjčil firmě Brožík roku 1891 sám císař František Josef I. dokonce titul ´dvorního dodavatele kočárů´. Přicházející zakázky pak firmu přiměly přestěhovat se do Nádražní ulice, prakticky do míst, kde dnes stojí rozlehlá budova krajské správy policie ČR. Firma pak začala vedle kočárů vyrábět i saně, omnibusy a celou řadu dalších výrobků. Mimo jiné vytvářela i karosérie prvních plzeňských tramvají. Zboží vyvážela do celého světa a dodávala je i na dvory aristokratů. Před první světovou válkou zařadila do výrobního programu také automobilové karosérie. Konec firmy přišel jako v mnoha podobných případech v důsledku znárodnění po roce 1948. Také proto je nádherný plzeňský smuteční kočár od firmy Brožík, zachráněný muzeem historických kočárů, unikátním dokladem nejen fortelu rukou, které jej zhotovily, ale také cenným dokladem několika úseků historie celé země.
Zdroj: NPÚ Plzeň