Jak funguje noclehárna pro Ukrajince v hale na Slovanech? Fotoreportáž

Noclehárna se 100 lůžky vyrostla v Městské hale v Plzni na Slovanech. Pro provizorní ubytovnu je tu vyčleněna jedna hala a k tomu sociální prostory. Do ubytovny je samostatný vchod. Provoz tady zajišťují dobrovolní hasiči z plzeňského Koterova a Hradiště. Našim průvodcem byl Petr Jůzek, velitel jednotek SDH MO Plzeň 2 – Slovany.

"Lidé jsou sem posíláni z KACPu, tato noclehárna je součástí asistenčního centra. Chod tady zajišťuje vždy cca 4 - 5 hasičů," upřesňuje Petr Jůzek, který se jako velitel stará o vše potřebné. Uprchlíci zde mají lehátka se spacáky, základní jídlo, teplý čaj, vody, hygienické potřeby, ručníky, sprchy, toalety atd.

Telefon má velitel hasičů neustále v permanenci. Z KACPu ho vždy telefonicky informují o příjezdu dalších uprchlíků. Brzy večer je noclehárna ještě téměř prázdná. Do sprchy právě míří starší pán, který neustále děkuje. Do Plzně dorazil až z dalekého Donbasu, z města Kramatorsk.

Uprchlíky ale přivážejí během celé noci. Kapacita zatím nebyla nikdy naplněna. Většina lidí, kteří do Plzně přijíždí, má zajištěné ubytování. "Nejvíce tu bylo asi 40 - 50 lidí," říká Petr Jůzek.

Začátek nedělní noci je zatím klidný. Velitel hasičů ale stále koordinuje pomoc. Volá do humanitárního skladu a objednává na pondělí instantní polévky, které už dochází, přináší hygienické potřeby pro ženy, které také docházejí a přijímá informace o dvou ukrajinských rodinách, které míří na Slovany.

Ještě před rodinami přijíždí další ukrajinská uprchlice. Jde o starší paní z Kyjeva, od Prioru ji přivezl jeden z hasičů. A paní se nestačí divit, co vše má k dispozici. "To je vše moje," vtipkuje, když vidí desítky prázdných lehátek. Hasiči jí po základní evidenci pomáhají zaktivovat telefonní kartu, kterou dostala v KACPu a může s ní volat na Ukrajinu zdarma, ukazují sociální zařízení, čaj, pití apod.

Paní se vděčně usmívá, když ale pak vypráví svůj příběh, rysy jí ztuhnou. "Všude se střílelo, bomby... byli jsme schovaní a pak jsme se chtěli dostat pryč. Ale to nešlo," rozpovídala se o svém válečném zážitku v Kyjevě. Z Kyjeva se nakonec dostala až do ukrajinského Čopu "Chtěla jsem jet Kyjev - Užhorod, ale na nádraží byly tisíce lidí. Jeden vlak přijel a já jsem se do něj nedostala. Všude byli lidi, váleli se na zemi, byl plný peron. Pak přijel další vlak, to samé, nedostala jsem se do něj," popsala svojí cestu z válečného Kyjeva. Nakonec se jí podařilo dorazit do Čopu, odkud se do Čech dostala až po několika dnech humanitárním vlakem. "Ve vlaku bylo vše, teplo, pití, jídlo. A tady také vše, teplo, jídlo, pití. Moc, moc děkuji. Děkuji. Děkuji."

Hasiči se tu setkávají s příběhy, které vhání slzy do očí. "Přicházejí i lidé, kteří zažili bombardování. Věci mají jen v pytlích, s sebou jen to, co stihli sebrat. Šli pěšky třeba 60 kilometrů a mezi nimi jsou i velmi staří lidé. A jsou tu i lidé ze západu Ukrajiny, kteří to nezažili, stihli si zabalit kufry" říká Petr Jůzek.

Až z oblasti Dněpropetrovska na východě Ukrajiny (mezi Charkovem a Záporožím), přijely do Plzně dvě ženy. S sebou měly 2 větší děti a malou holčičku. Ta byla po příjezdu do Lokomotivy velmi vystřašená. Pan Jůzek ji hned podává plyšáka. Za několik desítek minut už si hraje u stolku s hračkami, které tu mají pro nejmenší. "Kde si máme zařídit víza?" ptá se maminka malé holčičky, která je evidentně vyčerpaná. Vypráví, že přijely do Plzně, protože jim měl někdo zařídit ubytování, to se ale nepovedlo. "Jely jsme přes Ostravu až sem do Plzně. Ale potřebujeme jet znovu do Ostravy, tam máme také přátele, kteří nám slíbili ubytování," říká Ukrajinka.

Jak už to ale bývá, najdou se i tací, kteří nejsou zrovna vděční. Lidé, kteří spíše využívají současnou situaci. "My řešíme i další jiné problémy, které nastanou," říká Petr Jůzek a popisuje problém, který řešili hasiči z pátku na sobotu. "Přivezli nám problémovou skupinku ukrajinských nepřizpůsobivých občanů, jednalo se o skupinu asi 6 matek, které s sebou měly 36 dětí ve věku dva měsíce až 14 let. Problémy s nimi byly už při cestě vlakem po příjezdu do Čech, krádeže, rvačka ve vlaku," říká Petr Jůzek. Tuto skupinku pak museli v centru zcela izolovat do jiné haly od ostatních, vše na místě koordinoval také vedoucí slovanského OSPODu (Orgán sociálně-právní ochrany dětí).

Problémy nastaly také, když do noclehárny přivezli hluchoněmé Ukrajince. „Měli jsme tady hendikepované. Museli jsme sehnat dva tlumočníky, protože jak jsme zjistili, znaková řeč na Ukrajině je jiná,“ říká velitel slovanských hasičů. Hned ale přidává veselou historku. "Chtěli hlavně míč, když už byli v tělocvičně."

Hasiči se podílejí na pomoci Ukrajině velkou měrou, jak ti profesionální, tak i ti dobrovolní. Jediné, co pana Jůzka mrzí, že se mezi lidmi, kteří pomáhají, objevují i ti, kteří si před blížícími se volbami, chtějí zviditelnit.

Všem hasičům, dobrovolníkům a dalším lidem, kteří pomáhají patří obrovský dík!

Reportáž z KACPu najdete zde.

foto: QAP.cz