Zemřel sólista opery Divadla J. K. Tyla Jiří Miegl

Ve čtvrtek 16. června oznámilo Divadlo J. K. Tyla smutnou zprávu. Plzeň ztrácí dlouholetého sólistu Jiřího Miegla, který zemřel v úterý 14. června odpoledne ve věku 84 let.

Narodil se 12. dubna 1927 v Českých Budějovicích. Vyučil se obchodním příručím a až do roku 1953 pracoval jako příručí, dělník,
dispečer či vedoucí zotavovny pro mládež. Patřil ke generaci budoucích českých divadelníků, kteří se již za války pod různými
záminkami seskupili do nejrznějších většinou amatérských uměleckých společenství a začali pěstovat české divadlo v nelehkých podmínkách protektorátu.

Již jako sedmnáctiletý se roku 1943 stává členem Dramatického studia (pozdeji ZK poštovních a rozhlasových zaměstnanců) a také zakládajícím členem kabaretního a později také rozhlasového souboru Štastná „13“, též zakládajícím členem souboru Elán, v němž byl pěstován voice band, a jenž se později také uplatnil v rozhlase. Po osvobození v roce 1945 začal externě spolupracovat s rozhlasem v Českých Budějovicích a stal se vedoucím pěveckého kvintetu Jihočeští kocouři, s nímž až do roku 1950 pořádal kabaretní vystoupení a účinkoval v rozhlase. Při práci na rozhlasových inscenacích se setkal například s režisérem Františkem Pavlíčkem a básníkem Ivo Fischerem. Od nich dostával první lekce herectví. V rozhlase se uplatnil též jako zpěvák lidových písní a také v roce 1953 dosáhl na druhé místo ve finále celostátní soutěže O nejlepší přednes lidové písně v Brně. V témže roce, jak sám říkával, se přestal živit poctivě, a stal se členem pěveckého sboru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. V budějovickém angažmá setrval šest let a od svého nástupu do sboru účinkoval i v drobných rolích nejen v operách a operetách, ale také v činohře a dokonce i v baletu, a nebyl bez šancí, v roce 1956 mu choreografka Věra Untermüllerová svěřila charakterní roli hraběte Albafriority v baletu Mirandolina.

Jevištní praxi měl možnost se ucit od režiséru M. Macháčka, O. Haase, K. Jerneka, I. Glance, M. Chundely a dalších. V roce 1959 odchází na jednu sezónu jako sólista operety do Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci.

Do plzeňského operetního souboru přichází na podzim roku 1960, aby zde v následujících čtyřiačtyřiceti letech odehrál řadu rolí v operetách a muzikálech.
Premiér to bylo celkem 147, ovšem rolí o něco více, napr. Don Blasco Ibane, Frosch, Jupiter, Grimpo, Vicomt Cascada, Alfréd Doolittle, Klížek, Saturnin Brambor, Major Chateau-Gibus, Scipio Calaber, Jan Zaremba, Maldonado, Tovje, Václav Kondelík, Steve Baker, Cang, Zorba, Rudolf II., Dough Badman, senátor Randall, hrabe Ciaretti, Teofil Beaubisson a mnoho dalších. Za Doolittla a Zorbu obdržel Cenu Literárního fondu. Významná je i jeho spolupráce s Čs. rozhlasem v Plzni, kde 20 let uváděl populární porady. Hrají a zpívají Plzenáci a Cesty za folklorem, kde nazpíval asi 90 lidových písní.

Byl také často k vidění v programech Čs. televize zejména v hudebních a hudebně dramatických pořadech. Do důchodu odešel roku 1990, ale jeho spolupráce s plzeňským souborem pokračovala dál. Ješte v roce 2001 ztělesnil v premiéře muzikálu Cikáni jdou do nebe postavu Makara Cudry.

Své poslední představení v DJKT dohrál ve čtvrtek 11. března 2004 právě v této roli. Celkem na plzeňském jevišti odehrál téměr pět tisíc představení. Když psal článek pro divadelní časopis u příležitosti svých sedmdesátých narozenin, uzavřel jej Quijotovou promluvou ze Zmoudření Dona Quijota od Viktora Dyka:
"Mé bláznovství mi, prosím odpustte! Bylo, tuším, nicméne zábavné.
Tomu, kdo mnoho bláznil, odpustí se mnoho."
Čest jeho památce!
Poslední rozloucení s Jirím Mieglem se uskutecní v kruhu rodinném.