Zdeněk Rohlíček hraje v Plzni už šest let

Jak dlouho v Plzni působíte, proč jste angažmá v Plzni přijal?

Jsem tady šestou sezonu a začnu sedmou. Uteklo to jako voda, strašně rychle. Vůbec mi to nepřijde, že už je to šest let. Po škole se shání angažmá, to je klasika, a já jsem se sem jezdil dívat na představení ještě při škole a bavily mě. Líbilo se mi i město a díky tomu, že tu mám část příbuzných, tak jsem Plzeň trochu i znal. Po škole jsem na rok a půl nastoupil na civilku ke zvukařům do Karlína a potom se rozhodovalo, co budu dělat, tak jsem napsal do Plzně. Shodou okolností zrovna odcházel Viktor Limr do Prahy a tím pádem se uvolnilo stálé místo a rovnou mi nabídli stálé angažmá.

Co byla Vaše první role?

První role byla Edgar v Králi Learovi. Na škole jsme se to samozřejmě učili, ale že by mi to bylo nějak extra blízké to ne. Bylo to těžké dost, ale na druhou stranu dobré, že to nebyl nějaký čtvrtý zbrojnoš zleva, ale rovnou dobrá role, na které jsem musel pracovat. Bylo to velice dobře obsazené, ve Velkém divadle a režíroval to pan ředitel. Takže pro mě to bylo úplně něco jiného, než na co jsem byl zvyklý ze studentského divadla.

Zahrál byste si některou z rolí rád znovu?

Třeba u toho Leara si po šesti letech říkám, jé, to jsem měl udělat úplně jinak. Ale o tom je ta práce. Člověk má tu možnost jen jednu, pak je derniéra, zkončí to a znovu v té hře dostane třeba jinou roli. Ani nevím, jestli bych se chtěl k nějaké roli vracet. Baví mě každá a na každé se člověk něco naučí.

Říkal jste, že tu máte příbuzné, jaký jste měl vztah k Plzni, než jste tu začal pracovat a žít?

Dost okrajový. Měl jsem tu sice příbuzné, ale vždycky jsme sem zajeli jen na skok, třeba ne den.