Bezzásahové plochy v Boubínském pralese se mohou rozšířit

Kácet nebo ponechat přirozenému vývoji lesní porosty v Národní přírodní rezervaci Boubínský prales i mimo jeho oplocené jádro? To je otázka, která v roce 2019 vedla dokonce až k demonstraci před budovou Správy Národního parku Šumava ve Vimperku.

Její účastníci tehdy požadovali zintenzivnění kácení a zastavení kůrovce v převážně smrkových lesích obklopujících zbytky původních pralesů. Správa Národního parku Šumava naopak bezzásahovost v rezervaci rozšířila a právě dokončený projekt pracovně nazvaný Herwart II přinesl nové poznatky, které vědcům umožnili více pochopit historii a dynamiku lesa, a potvrdily správnost postupu Správy Národního parku Šumava.

„Detailně jsme analyzovali letokruhy více než 2000 stromů z celého masivu Boubína. Jednalo se o přirozeně odumřelé stromy za poslední dekádu nebo o pařezy po pokácených stromech, které lesníci vytěžili v několika posledních letech. Stáří některých stromů se blížilo k neuvěřitelným šesti stovkám let, což nám poskytlo výjimečně hluboký vhled do historie šumavských lesů a krajiny,“ vysvětluje základy výzkumného projektu odborník na pralesy Pavel Šamonil z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví.

Vědci zjistili, že i v porostech, které jsou považovány za stejnověké monokultury smrku staré 100 až 140 let, se ojediněle nacházejí stromy staré 250 i 400 let, které patrně vyrůstaly v původních šumavských pralesích.

„To se asi dalo očekávat. Větší překvapení bylo, že se na masivu Boubína dokonce i mimo oplocené jádro pralesa zachovaly pralesovité relikty, kde staré stromy nejsou statistickou výjimkou, ale přímo základem porostu,“ doplňuje Pavel Šamonil.

U každého stromu se analyzuje s přesností na 0,01mm šířka každého letokruhu a hledá se příčina výjimečně širokých nebo naopak tenkých letokruhů.

„Široké letokruhy mohou souviset s lepšími klimatickými podmínkami pro růst, ale také s uvolněním stromu v důsledku smrti jeho souseda. Takové situace nás zajímají nejvíce a s využitím matematického modelování můžeme zpětně přečíst režim narušení celého lesa,“ vysvětluje Pavel Šamonil.

Výrazný prostor pro samovolný vývoj nacházejí i v mladších porostech, zejména v blízkosti oploceného jádra.

„Podle odborníků by bezzásahové jádro boubínské rezervace mohlo být rozšířeno. Lesnický management může být aplikován spíše v okrajových částech rezervace, a to v mladších porostech. Počítáme s tím, že výsledky spolu s výstupy z dalších souvisejících projektů se nepochybně promítnou do nového plánu péče o Národní přírodní rezervaci Boubínský prales, který bude zpracován pro období 2025 – 2034,“ představuje nejbližší plány náměstkyně ředitele Správy NP Šumava Silvie Havlátková.

Při podobné analýze lesů ve vybraných bezzásahových zónách národního parku Šumava se zjistilo, že zhruba každý pátý strom je starší 200 let a nejstarší stromy sahají až za úroveň 400 let. Svým původem tedy tyto stromy patří do období, kdy na těchto místech rostly ještě pralesy, anebo kdy byly původní pralesy poprvé káceny.

„Šumavské lesy mají tedy mnohem větší potenciál stát se divokými, než se jevilo v době vzniku národního parku před 30 lety. A opět se potvrzuje, že o šumavských lesích nevíme zdaleka všechno. Jsem přesvědčený, že spousta překvapivých zajímavostí o šumavské přírodě na nás ještě čeká a já se těším na jejich odhalování,“ zakončuje Pavel Hubený.

foto: Tomáš Čamra