Lupina zamořuje Šumavu. Ochránci přírody bijí na poplach

Lupina mnoholistá se na Šumavě začala šířit už v meziválečných letech, kdy si ji do svých zahrádek vysazovali tehdejší obyvatelé. Dlouho její populace stagnovala, ale před zhruba patnácti lety se začala hojně rozšiřovat.

„Důvodů může být několik, od dostatečné adaptace na klimatické podmínky Šumavy, až po stavební rozvoj, který na Šumavě zažíváme právě posledních dvacet let. Za tu dobu byla postavena velká spousta nových domů a také se obnovily a vybudovaly desítky kilometrů cest, nové mostky a další části dopravní a turistické infrastruktury, kde se na obnaženém půdním krytu snadno uchytí,“ vysvětluje krajinná ekoložka Správy NP Šumava Daniela Steinbachová.

V prostoru podél silnice mezi Kvildou a Horskou Kvildou nikdy lupina nebyla, ale po té, co se v tomto úseku postavila cyklostezka, objevila se dle ekoložky lupina na třech místech. „Podobné je to u Hraběcího mostu přes Roklanský potok za Modravou, který se rekonstruoval zhruba před 15 lety. Od té doby tam bojujeme s lupinou. Úplně stejný příběh se odehrává po výstavbě lávky na Černém Kříži. Lupina se do volné přírody dostává také ze zahrádek, kde ji lidé pěstují jako okrasnou rostlinu. Tak se nám rozšířila například na Dobré na louky pod obcí, nebo do okolí Srní či Kvildy,“ říká Daniela Steinbachová.

Lupina mění složení půdy i vegetaci. Rychle na jaře vytváří hustou listovou plochu, čímž zastiňuje okolní rostliny a potlačuje jejich klíčení. Navíc pomocí bakterií na kořenech váže dusík ze vzduchu a obohacuje půdu o živiny, což narušuje přirozenou rovnováhu místního ekosystému.

„Kdybychom se zásahy proti lupině nezačali před deseti lety, potýkali bychom se s velkými problémy. Například v okolí Studené Vltavy se nám díky opakovaným zásahům podařilo její šíření nejen zastavit, ale dokonce i zredukovat,“ upozorňuje Steinbachová.

Účinnou metodou je opakovaná seč křovinořezem nízko u země, ideálně třikrát do roka. Důležité je posečenou biomasu správně zlikvidovat – nejlépe v certifikované kompostárně nebo bioplynové stanici. Ale i přesto je boj s lupinou během na dlouhou trať. Semena totiž v půdě přežívají i několik let.

Je to boj s velmi silným soupeřem, na který sama Správa NP Šumava nestačí. Musí se do něj zapojit i ostatní majitelé pozemků v národním parku, kde se lupina vyskytuje. Ti tak mají nově povinnost proti lupině efektivně zasahovat tak, aby zabránili jejímu šíření. Na tyto činnosti mohou na Správě Národního parku Šumava zažádat o finanční příspěvek.

„Bez odpovědného přístupu obcí i soukromých vlastníků pozemků, kde se lupina vyskytuje, je náš boj s touto přírodní hrozbou marný. Pokud ji lidé mají ve svých opečovávaných zahrádkách, nechceme přímo, aby se jí zbavovali. Jen apelujeme na to, aby si uvědomili, že je to invazní druh, který se na Šumavě snadno šíří, do volné přírody nepatří a šumavské přírodě škodí. Apelujeme na zodpovědné chování vlastníků, aby zabránili šíření lupiny do volné krajiny minimálně tím, že ji nenechají odkvést a vysemenit,“ zakončuje mluvčí Správy NP Šumava Jan Dvořák.

Foto Štěpán Rosenkranz