Město dokonce nechalo po nějakou dobu náhrobek dramatika Josefa Kajetána Tyla v Plzni na Mikulášském hřbitově zakrýt ochranným bedněním. Nyní je smuteční socha veřejnosti opět odkryta a v letních měsících ji čeká restaurování. Připravuje se také proměna Mikulášského hřbitova.
„Na jaře jsme odstranili bednění, které Tylův náhrobek chránilo, a je už nasmlouváno restaurování tohoto vandaly několikrát poškozeného díla. Socha bude očištěna a provedeno její plastické a barevné retušování. Poté na ni bude nanesen voduodpuzující nátěr,“ uvedl náměstek primátora města Plzně pro oblast dopravy a životního prostředí Aleš Tolar, do jehož gesce spadá také Správa veřejného statku města Plzně. Tato organizace má na starosti správu Mikulášského hřbitova.
Podle Aleše Tolara má město připraven projekt skleněné ochrany Tylova náhrobku. Skleněný poklop by mohl po restaurování dílo chránit. „Byl bych však daleko raději, kdybychom ochranný skleněný poklop nemuseli instalovat. Věřím, že všichni, kdo Mikulášský hřbitov navštíví, se nejen k náhrobkům, ale k celému prostoru budou chovat ohleduplně,“ podotkl Aleš Tolar.
Náhrobek je zdařilou replikou původního díla a na Tylův hrob byla osazena v roce 2011. „Originál z roku 1858, jehož autorem je Antonín Wildt, je uložen v depozitáři. Toto pískovcové dílo totiž poničily průmyslové spady,“ upřesnila Eliška Bartáková, radní města Plzně pro oblast kultury a památkové péče. Autorem repliky je Jakub Vlček, který tvořil ze stejného materiálu jako jeho předchůdce Wildt, tedy z jemnozrnného mšenského pískovce.
Tylův pohřeb v roce 1856 v Plzni byl velkou událostí. Josef Kajetán Tyl, významná osobnost českých kulturních dějin, je s Plzní neodmyslitelně spjat.
„Poprvé naše město navštívil s Hilmerovou kočovnou divadelní společností v roce 1829, v červenci roku 1856 zde na své divadelní pouti onemocněl a posléze zemřel. Jeho jméno nese Divadlo J. K. Tyla a ve městě má kromě náhrobku také pomníky u Velkého divadla a na Mikulášském náměstí. Pokud hovoříme o národním buditeli J. K. Tylovi, opomenout nesmíme ani cenný rukopis jeho hry Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka z Tylovy pozůstalosti umístěné v Archivu města Plzně s písní Kde domov můj, která se následně stala národní hymnou. Letos je to právě 190 let od doby, kdy poprvé tato budoucí česká hymna zazněla na jevišti pražského Stavovského divadla,“ připomněla Eliška Bartáková.
Náhrobek byl zhotoven na přání českých vlastenců. Prostor kolem něj byl architektonicky upraven, do jeho blízkosti byl po roce 1990 přenesen vzorek hlíny z hrobu Františka Škroupa v Rotterdamu.
