PT Servis slaví 30 let na trhu. Začínali jsme ve sklepě, říká v rozhovoru Pavel Trampota

15.05.2025 14:45

Začínali ve sklepě s americkou značkou, o které už se dnes moc neví. Díky nadšení pro sport a touze zkusit něco nového vznikl obchod, který letos slaví třicet let a do kterého se zákazníci velmi rádi vrací. V rozhovoru vzpomíná majitel PT Servis Pavel Trampota na své začátky, vývoj trhu s doplňky, ale i vlastní sportovní kariéru, která měla vést až do Dukly.

Jak vzpomínáte na své začátky?

Psal se rok 1995 a já jsem tehdy ještě dělal autodopravu. Podnikal jsem v tom zhruba dva roky, když se objevila nabídka od firmy, která chtěla distribuovat americkou značku MLO na český trh. Ta značka už dnes v původní podobě sice neexistuje, ale tehdy to byl světový hit. S bratrem jsme se toho chytli. Sport nás vždycky bavil, ale o výživě jsme nevěděli nic. Byla to úplná novinka. Řekli jsme si ale, že to zkusíme. Začali jsme objíždět fitness centra a lékárny.

Co tehdy bylo ve zdravé výživě in? Co zákazníci nejvíce sháněli?

Tehdy byly hodně populární dietní koktejly. Dodneška si pamatuju reklamy v televizi, kde pěkná, silnější paní s metrem a koktejlem v ruce slibovala zaručené zhubnutí. Bylo to drahé a výživově nic moc. My jsme ale měli podobný produkt, který byl nutričně i cenově mnohem zajímavější. A to nám otevřelo dveře do lékáren a fitnessů.

Co fitness centra, ta se nějak za těch 30 let změnila?

Hodně. Tehdy byla ve fitnessech úplně jiná atmosféra, většinu center vlastnili opravdoví nadšenci, kteří i cvičili a znali každého zákazníka. Bylo to osobní, přátelské. Dneska už to tak ve většině případů bohužel není a je to jen byznys.

Vraťme se k vám, jak vlastně vznikla první kamenná prodejna PT Servis?

Začali jsme jako velkoobchod. Nejdříve jsme prodávali takzvaně ze sklepa, potom jsme se přesunuli do větší garáže, a teprve pak jsem otevřel obchod. Ten první byl v Purkyňce. Později jsme se dvakrát stěhovali a dnes už jsme pět let na Doubravce v ulici Na Dlouhých.

A s bratrem spolupracujete dodnes?

Ano, ale každý máme v Plzni svůj vlastní obchod. Byly chvíle, kdy to mezi námi trochu drhlo, ale dneska fungujeme v takové volné a přátelské spolupráci. Každý máme trochu jiný sortiment.

Je nějaký produkt, který vám utkvěl za tu dobu v paměti?

Pamatuju si například na začátky firmy Nutrend, což je dnes jeden z největších českých výrobců. Tehdy přišli s prvním produktem, byly to takové skleněné ampulky na hubnutí, které strašně smrděly. A i lékárníci se tehdy ptali, jestli se to píchá nebo co se s tím dělá. My jim vysvětlovali, že se to ulomí a prostě vypije. Byla to doba, kdy se zkoušelo všechno.

Zní to tak, že za těch 30 let produkty prošly docela značným vývojem…

To určitě. Hodně se změnil jak sortiment, tak i samotní zákazníci. Dnes už máme v nabídce všechno od bylinek, přes doplňky stravy až po sportovní vybavení. Trh se rozrostl a my s ním. Změnily se i obaly a celkový vzhled produktů, ale obrovský posun nastal hlavně v chuti. Dřív byl protein něco, co pili kulturisti, protože museli. Dneska si ho lidi kupují, protože jim chutná – často i bez ohledu na to, že je to vlastně doplněk stravy. Ten rozdíl je opravdu znát.

Za dobu působení PT Servis na trhu přišlo určitě i nějaké náročnější období, co třeba covid?

Určitě to byla výzva, ale překvapivě ne ta největší. My jsme mohli zůstat otevření. Zájem o vitamíny a produkty na podporu imunity tehdy vystřelil nahoru, lidé víc naslouchali a chtěli poradit. A pak tu samozřejmě byl lidský faktor, covidem jsme si prošli všichni. Já sám jsem několik dní balil objednávky s horečkou, protože nebyl, kdo by pomohl. Bylo to náročné, ale zvládli jsme to.

A co bylo tou největší výzvou?

S tou největší vlastně bojujeme neustále. Jedná se o tlaky zvenčí, hlavně od farmaceutických a potravinářských firem. Ty se často snaží ovlivnit veřejné vnímání doplňků stravy. Například tvrdí, že není třeba pít protein, když ho „máte v jogurtu“. Jenže tam je ho ve skutečnosti minimálně. Pro běžného zákazníka je těžké se v tom vyznat. My se pak snažíme na prodejně vysvětlovat, jak to opravdu je.

Vím, že vy i váš tým umíte skvěle poradit. Máte nějaký konkrétní příběh, na který nezapomenete?

Takových příběhů mám hodně, ale jeden si vybavuju obzvlášť. Je to už tedy řádka let, ale byl se u nás poradit kluk, bývalý triatlonista, který patřil mezi první české účastníky na Ironmanu na Havaji. Měl sen se tam vrátit, ale čekala ho operace menisku. Pomohli jsme mu sestavit suplementaci a on to nejen zvládl, ale závod absolvoval opakovaně. Jasně, nebylo to jen díky nám, ale byli jsme součástí jeho cesty za splněním snu. A to člověka těší.

Kdybyste mohl lidem dát jednu radu, jak žít zdravěji, jaká by byla?

Nechte si poradit. Ale ne od kohokoliv. Důležité je zjistit si, kdo vám tu radu dává, co má za sebou, jak dlouho to dělá, jaké má výsledky. Platí to v životním stylu, sportu i zdraví... důvěřujte těm, kteří mají zkušenosti, ne těm, co jen hezky mluví.

Trošku jste mi nahrál – co vy a sport?

Sport mě vždycky bavil. Jako kluk jsem začínal s fotbalem, jenže mi ho doktoři zakázali. Tak jsem přesedlal na kolo a nakonec jsem zakotvil v Sokole, kde jsme dělali snad všechny sporty jako gymnastiku, ping-pong, hokej, basket i lezení po skalách. Později jsem se dostal k softballu, hrál jsem extraligu a jezdil i vodní slalom. Mířil jsem na vojnu do Dukly, ale kvůli rodině v Americe mě místo toho povolali na PTP. I tak jsem dál hrál softball, futsal a sport zůstal součástí mého života. Dnes se mu věnuju nejen soukromě, ale i v rámci veřejných a sportovních funkcí – abych tomu, co mě baví, mohl něco vrátit zpátky.