Český pták roku 2022? Pěvec v zeleném kabátku se zvonivým hlasem

Česká společnost ornitologická  vyhlašuje ptákem roku 2022 zvonka zeleného. Pomyslné žezlo mu předává káně lesní. Udělením titulu zvonkovi chtějí ornitologové upozornit na to, že ptáci, které považujeme za obyčejné a všudypřítomné, nemusejí být běžní napořád, pokud budeme do jejich životů a životního prostředí nešetrně zasahovat.

Titul pták roku uděluje Česká společnost ornitologická obvykle druhům, které jsou veřejnosti dobře známé a s nimiž se může setkat ve svém okolí. „Zvonek obývá otevřenou zemědělskou krajinu s poli, sady a pásy křovin, ale žije i v lidských sídlech včetně největších měst, kde vyhledává zahrady a parky,“ říká Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO.

Zvonky zelené lze u nás pozorovat celoročně. „Na jaře můžeme vidět samce, jak zpívají z vrcholků stromů. Pokud máme na zahradě husté keře, zvonci u nás mohou zahnízdit. Na podzim se potom hejnka zvonků sdružují a potulují se polní krajinou, kde sbírají semena a další rostlinnou potravu. V zimě rádi přilétají do zahrad a na krmítka, kde si vybírají především slunečnicová semena,“ vysvětluje Vermouzek.

Zářivě žlutá páska v křídle v zeleném kabátku, mohutný kuželovitý zobák a hlasitý zvonivý hlas jsou hlavní znaky zvonka zeleného.

Ačkoli zvonka dodnes zastihneme na celém území Česka, údaje z Jednotného programu sčítání ptáků ukazují, že zvonků ubývá. „Zhruba až do roku 2010 se zdálo, že zvonek u nás nijak zásadně nemění svoji početnost. Za posledních deset let ale dvě třetiny našich zvonků zmizely. V roce 2021 jsme v JPSP napočítali jen 31 % zvonků oproti roku 2011,“ sděluje Vermouzek.

Hlavní příčinou úbytku zvonka je podle ornitologů závažná ptačí nemoc trichomonóza. Kvůli ní se zvonek stal jedním z nejrychleji ubývajících ptačích druhů posledního desetiletí. „Trichomonózu způsobuje parazitický prvok bičenka drůbeží Trichomonas gallinae, která napadá zadní část ptačí ústní dutiny. Zde se namnoží a způsobuje rozsáhlé záněty, které znemožňují polykání a ptáci nakonec uhynou hladem. Bičenky se přenášejí slinami a zbytky potravy, která odpadne nakaženým ptákům od zobáku. Na vzduchu dlouho nevydrží, ale pokud kousek semínka hned sezobne jiný zvonek, je tragédie hotová. Krmítka, kde jsou ptáci v těsném kontaktu, tedy přispívají k šíření nemoci, a proto se trichomonóze říká krmítková nákaza,“ popisuje Vermouzek.

Pokud tedy přikrmujeme, dělejme to správně a zodpovědně, abychom ptákům spíš neškodili, vyzývají ornitologové. „Abychom se vyhnuli trichomonóze na krmítku, je klíčová prevence. Denně z krmítka odstraňujeme zbytky potravy a trus. Pravidelně pítko i krmítko čistíme a po umytí necháme důkladně vysušit. Ideálně používáme závěsná krmítka se zásobníky, kde se ptáci nesdružují ve velkých hejnech, namísto velkých dřevěných krmítek, ve kterých ptáci stojí v potravě a která se špatně čistí,“ žádá Vermouzek.

foto: H. Hurtová