Společnost

Předposlední letošní setkání Becher´klubu se neslo v duchu Itálie. Nechyběl zpěv, italské víno a dobré jídlo. Večer zpeštřila podnikatelům i hra bingo.

Večerem provázela Leka Olbertová, zazpíval jeden z členů Becher´klubu Emil Kristek a fotbalista Viktorky David Limberský se zhostil tahu hlavních výherních čísel.

Majitel restaurace, rovněž člen Becher´klubu, Richard Marek všechny seznámil s filosofií této nové restaurace. On i nastávající padesátník Emil Kristek pak od předsedy Becher´klubu Josefa Klimta obdrželi dárek v podobě obrazu Mona Lisa od Leonarda Da Vinci. Kde se ale podařilo sehnat předsedovi Becher´klubu dva „originály“, zůstává záhadou.

Dobré italské jídlo, pohodová atmosféra a vysoká účast, takové bylo předposlední letošní setkání. Teď už se Becher´klub sejde v tomto roce jen jednou, a to na tradičním vánočním večírku. To se bude konat v jejich domovském sídle, a to v hotelu Angelo.

Den otevřených dveří "Ukaž, co umíš" na SUPŠ Zámeček se uskuteční 15. listopadu od 12 do 17 hodin.

Zámeček zve zájemce o studium na SŠ, budoucí absolventy ZŠ, jejich rodiče a rodiny, třídní či školní kolektivy, učitele a výchovné poradce a další zájemce. V celé své budově na adrese Pod Vinicemi 889/82 otevře ateliéry, kreslírny i modelárny.

Probíhat budou workshopy, instalována bude výstava k výročí vzniku republiky a uskuteční se i studentský jarmark.

"Uchazeči o studium na naší škole (talentová přijímací zkoušky 9. ledna 2019) mohou konzultovat s našimi pedagogy svou domácí tvorbu," uvedla Milada Kolářová z SUPŠ Zámeček.

Škola představí všech pět studijních oborů, které nabízí.

FOTO: SUPŠ Zámeček

Setkání plzeňského Becher´klubu proběhlo v říjnu v Národním technickém muzeu - Centru stavitelského dědictví v Plasích. Všechny členy přivítala ředitelka Kristýna Koderová.

Členové Becher´klubu měli obrovskou příležitost, a to vyrobit si svoji vlastní mozaiku. Z připravených keramických různobarevných střepů, zrcadel apod. si každý vytvořil dílo dle své fantazie. Ty nejlepší výtvory pak byly vyhlášeny, vybírat bylo opravdu z čeho. Cenu si nakonec odnesli Kateřina Bornová a Zdeněk Kratschmer.

Za odborné asistence vedoucího centra Pavla Kodery se členové Becher ´klubu vypravili také na prohlídku muzea. Jak se prostor bývalého pivovaru proměnil, jak se historicky zpracovávaly stavební materiály a jaká je expozice věnovaná světově uznávanému architektovi Janu Kaplickému? To vše bylo k vidění a nutno říci, že pro členy Becher´klubu opravdu velmi zajímavé. Zvláště pak pro ty, kteří se věnují architektuře, realitám nebo jsou odborníky ve stavebnictví.

Ani ostatní se ale nenudili. Říjnové setkání klubu proběhlo ve spolupráci s ČSOB. Skvělé gastro služby pak zajistil Knížecí pivovar.

foto: Ondřej Firýt

Sté výročí vzniku Československa se také v Plzni nese v duchu velkých oslav. Zahájil je páteční koncert Vojty Dyka a B-Side Bandu na náměstí Republiky (více zde).

V průběhu soboty nabraly oslavy na obrátkách. Konaly se speciální komentované prohlídky. Nejrůznější turistické cíle v Plzni se otevřely za symbolické vstupné 28 korun. Veřejnosti se otevřela také radnice na náměstí, kde je mimo jiné vystavený originál Fidlovačky z roku 1834 s textem písně Kde domov můj.

Do ulic města opět vyjely také historické vozy dopravních podniků. Zájemci se mohli vydat na věž katedrály svatého Bartoloměje, ale také například do Staré synagogy a na další místa. Večer pak patřil v areálu DEPO2015 speciálnímu koncertu "Děkuji, bylo to krásné". V podání Plzeňské filharmonie a bandu Blue Stars zazněly melodie z první republiky a jako host se v roli Karla Hašlera představil herec Petr Rychlý.

V neděli jdou oslavy do finále. Na programu je oficiální pietní akt u pomníku T. G. Masaryka, Průvod světel a závěrečný ohňostroj na náměstí Republiky. Podrobnosti k programu najdete zde. 

FOTO: Milan Svoboda, Magistrát města Plzně - Miroslav Chaloupka

Dopravní podniky v Plzni mají jedny z nejproduktivnějších revizorů v celých Čechách. Revizor většinou černého pasažéra pozná, už když nastoupí do vozu. Když strávíte nějaký čas s revizorem, zjistíte, že by si zasloužil metál. Místo toho se denně dočká kupy nadávek i výhružek. A většina z nich není ani publikovatelná.

To, který úsek bude revizor ten den kontrolovat, pozná dle aktuálního rozpisu směn. Pak je jasno, zda bude kontrolovat Slovany, Doubravku nebo například Borská pole. Právě Borská pole jsou kvůli nárůstu zahraničních dělníků nejproblematičtější lokalitou.

„Nejvíce černých pasažérů činí agenturní dělníci. Je to většinou na linkách směřujících na Borská pole,“ říká jeden z revizorů. 

Jan Schejbal, vedoucí odboru příjmů z dopravy PMDP, ukazuje některá čísla ze statistik černých pasažérů: „Jsou to hlavně dospělí, mezi 20 a 30 lety. Velkou část tvoří cizinci, kteří tady žijí, Rumuni, Bulhaři, Slováci. Nezletilých černých pasažérů je asi 10 %.“

Revizoři většinou poznají černého pasažéra, už když nastupuje do vozu. „Vidím, jak se dotyčný chová, kam se posadí, apod. To už člověk pozná,“ říká revizor, který tuto práci vykonává už šestým rokem.

Za tu dobu si vyslechl už nepočítaně nadávek, urážek i výhružek. Ptáte se proč? Vždyť přece dělá běžnou práci. Jen kontroluje, zda mají lidé platnou jízdenku. Stejně jako například průvodčí ve vlaku.

„Lidé chybují a zároveň jsou sprostí. Dnes se neumí společnost chovat,“ říká klidně revizor, který spolu s kolegy jak sám přiznává, denně vychovává lidi k tomu, aby platili jízdné.

Je to až neuvěřitelné, ale není den, kdy by revizoři v Plzni neobjevili nějakého černého pasažéra. „To se nikdy nestane,“ říká revizor a uvádí nejčastější výmluvy, proč cestující nemá jízdenku: „Jízdenku jsem ztratil ve voze. Označenou jízdenku - už jsem takto koupil v trafice a teď jsem ji označil podruhé.  Budu si stěžovat. Jedu jen jednu zastávku, tak se to přece nemusí označovat. Jízdenku jsem si chtěl právě teď označit a tak dále.“ 

Revizor ale nesmí na nějaké výmluvy dát. A hlavně musí si zachovat chladnou hlavu. „Člověk musí být klidný, nesmí ho nic vyprovokovat,“ shodují se revizoři, kteří si po výmluvách většinou vyslechnou hromadu nadávek.

„Jel jsem tady s kolegou na několik kontrol. Je to fakt někdy děsivé, nadávky a urážky. Ten klid mu závidím,“ potvrzuje Jan Schejbal.

Čas od času se stane, že černý pasažér utíká. Tady se pak revizorům hodí, že mají fyzičku. Ta je ostatně třeba po celý den, jsou totiž celou šichtu na nohou. „Snažíme se dotyčného zadržet ještě na zastávce. Máme možnost zavolat také hlídku policie, která si s ním už poradí,“ říká revizor. To je v případě, že cestující nemá žádný doklad totožnosti, nebo když je velmi agresivní.

A co jsou lidé udělat pro to, aby pokutu nedostali? „Teď při výluce na lince 4 na mostě Generála Pattona na jednokolejce mi jeden mladík utekl. Ale to tak, že když tramvaj stála na výhybce, tak on prolezl okénkem. Zůstala mu tam bota. Bylo to velmi nebezpečné, kdyby se tramvaj rozjela, mohl přijít k velkému úrazu,“ popisuje revizor.

A další zážitek, mladý pár jel načerno. „Společně jsme vystoupili na zastávce. A když jsem vypisoval kupon na 500 korun, dívka se najednou skoulela na zem do klubíčka a začala strašlivě křičet. Kluk na mne začal křičet: Vidíš, co jsi udělal ty šmejde, přítelkyně má panický záchvat,“ vzpomíná revizor. Na revizora v tu chvíli začali nadávat i další lidé, proč té dívce ubližuje. Nakonec přijela záchranka i městská policie. A ukázalo se, že dívka vše předstírala.

Záchvat měla i další kontrolovaná paní. Při sepisování pokuty začala na zastávce na revizora křičet, že nestihne svého psychiatra, kterému musí dokázat, že je v pořádku. „Při tom tloukla hlavou o chodník,“ uvádí revizor.

Leckdy ale nadávají i lidé, kteří mají platnou jízdenku. „Jeden starší pán mi nedávno s nechutí podával Plzeňskou kartu a začal mi říkat, jaký jsem šašek, že buzeruju lidi, ať jdu radši kopat krumpáčem,“ vzpomíná další revizor. A nechybí ani primitivní věty typu: „To ti st… nedala.“ Apod.

Přesto všechno se najdou lidé, kteří tuto práci rádi vykonávají. „Asi mi na tom nejvíce baví to, že mohu přispívat k tomu, že vychovávám společnost. Aby se prostě lidi naučili platit za službu. Je to přece služba jako každá jiná, když si vezmete taxíka, také zaplatíte,“ uzavírá revizor.

A my si můžeme jen říct, že takových chlapů s klidnou hlavou a vůlí vychovávat bychom potřebovali více. Děkujeme za ně. Snad se jednou dočkají respektu i od cestujících.

FOTO: ilustrační

Při příležitosti letošních nedožitých 85. narozenin bývalé první dámy vysadili dnes v kampusu ZČU na Borských polích rektor ZČU Miroslav Holeček, zástupkyně Výboru Dobré vůle Olgy Havlové Libuše Bautzová a Eva Kvasničková a předseda správní rady ZČU Václav Šimánek "Strom Olgy Havlové".

Strom Olgy Havlové má připomínat osobnost této mimořádné ženy. První "strom dobré vůle" byl v Plzni vysazen letos v dubnu, na Slovanech. Informovali jsme ve článku zde.

Vysazení sakury se uskutečnilo v souvislosti s konferencí Dobrá praxe, která se bude konat od 17. do 18. října v Techmania Science Center. "Konference poskytne příležitost pro sdílení zkušeností v oblasti podpory osob se specifickými potřebami, a to jak ve vztahu k jejich vzdělávání, tak k jejich uplatnitelnosti na trhu práce. Konferenci pořádá Informační a poradenské centrum (IPC) Západočeské univerzity v Plzni a je jednou z aktivit centra, které přesahují hranice univerzity," uvedl Pavel Korelus ze Západočeské univerzity v Plzni.

FOTO: ZČU

3. ročník akce Pivo s rektorem přilákal v úterý odpoledne na horní nádvoří pivovaru Plzeňský Prazdroj 1300 studentů Západočeské univerzity.

Ochutnali jedenáctistupňový ležák Excelent, u jehož vaření rektor Miroslav Holeček v září asistoval a který jim včera osobně načepoval. Společně s rektorem si tak připili na úspěšné studium v akademickém roce 2018/2019, který začal minulý týden.

"Pivo s rektorem se stává tradiční akcí naší univerzity a pro mě osobně je toto setkání velmi příjemné. Moc mě těší, že i přes chladné počasí byla účast tak vysoká a že studenti vítají příležitost neformálně se setkat a popovídat si,“ řekl rektor Miroslav Holeček.

O hudební doprovod se postaraly studentské kapely 7'Znamení, Cliché, Chicken Hell a Zastodeset. V průběhu večera také probíhaly oblíbené pivní soutěže.

FOTO: ZČU
 

Do závěrečné fáze soutěže Dívka Talent se dostalo deset nejtalentovanějších a nejkrásnějších dívek z celé České republiky. Finále se odehraje v Parkhotelu v Plzni v sobotu 29. září od 18 hodin.

V rámci galavečera se slečny představí v choreografii Petra Čejky na téma "probuZENí". V programu vystoupí také tanečník Filip Jankovič, zpěvák Tomáš Löbl a taneční skupina Storm Ballet.

"Dívka Talent nehledá jen krásné tváře, ale zaměřuje se i na talent a všestrannost. Dívky ve finále České republiky proto absolvují hned čtyři disciplíny, kde musí prokázat nejenom pohybové, ale i umělecké nadání, schopnost improvizovat či komunikační dovednosti," říká za organizátory soutěže Dívka Talent Michal Křížek.

V průběhu finálového večera se diváci mohou těšit také na film, který byl natočený na finálovém soustředění v Hradišťském lomu a který vznikl v režii Petra Smazala.

Také v letošním roce se nejúspěšnější z dívek může těšit na prestižní dary. "Vítězka soutěže získá titul Dívka Talent 2018, čeká ji smlouva s prestižní modelingovou agenturou Czechoslovak Models a další ceny přímo do partnerů soutěže, včetně korunky od Fox Store. Ty jsou vyrobené z českého křišťálu, kde byla požita technika slitiny kovu a stříbra," dodává Michal Křížek.

Dívka Talent je soutěž pro dívky od 14 do 16 let a v Plzni už má dvaadvacetiletou tradici. Koná se pod záštitou ministerstva školství a primátora města Plzně Martina Zrzaveckého. Vstupenky budou k dostání na místě. Výtěžek ze vstupného přitom poputuje na charitativní účely, konkrétně vybranému jedinci ze spolku DOBRÝ SKUTEK.

FOTO: Dívka Talent

Plzeň má svůj špendlík na mapě světa vedle metropolí New York, Řím nebo Taipei či menších měst, jako například Porto, Cáchy nebo Malmö. Přibližně stovku míst na pěti kontinentech spojuje působení vášnivých tanečníků swingu a zpracování videoklipu I Charleston, krátkého tanečního filmu odehrávajícího se v ulicích i v zákoutích charakteristických pro dané město.

Videoklip I Charleston Pilsen vznikl za významné podpory města s cílem využít jeho potenciál v cestovním ruchu. Plzeňské swingaře zaujala celosvětová iniciativa I Charleston zhruba před rokem, kdy se rozhodli k ní připojit a natočit vlastní videoklip. "Za posledních pár let se komunita nadšených swingových tanečníků v Plzni nesmírně rozrostla, a i když to vypadá pouze jako zábava, všichni na sobě pilně pracují. Swing se stal jejich láskou a životním stylem. Velký podíl na tom má skutečnost, že máme skvělý swingový orchestr Pilsner Jazz Band, díky kterému vše získává na autentičnosti. Cítila jsem, že nastal čas vytvořit něco nového a velkého, a protože dělám ráda věci jinak, napadlo mě tyto dva elementy spojit a pokusit se tak natočit nejkrásnější I Charleston na světě,“ říká s úsměvem Lenka Sekaninová, plzeňská taneční lektorka, tanečnice Národního divadla a v projektu I Charleston zároveň choreografka, scenáristka, dramaturgyně a představitelka hlavní role.

"Od ledna 2018 jsme začali intenzivně připravovat koncepci, zejména pojetí celého klipu a příběh, následovala příprava choreografie a nácviky tanečních scén. My jako Pilsner Jazz Band jsme museli připravit aranžmá vhodné skladby, nazkoušet ji a pořídit studiovou nahrávku. Vybrali jsme ikonickou skladbu fenomenálního skladatele a pianisty Duke Ellingtona - It Don’t Mean A Thing If It Ain’t Got That Swing,“ odhaluje první etapu projektu I Charleston Pilsen kapelník orchestru Pilsner Jazz Band a projektový vedoucí v jedné osobě Jindřich Jindřich.

Pozadím videoklipu se staly i Slavnosti svobody. Ty letošní bude klip propagovat...

Videoklip se natáčel v průběhu tří květnových víkendů. První část se odehrává roku 1945, v době osvobození města americkou armádou. Přirozenou kulisou se staly Slavnosti svobody a s natáčením ochotně pomohly vojenské historické kluby Tommy & Yankee, 16th Armored Division Club a KVH Soldaten.

V klipu, který trvá necelých pět minut, swinguje na různých místech, charakteristických pro město Plzeň, na 40 tanečníků všech věkových kategorií. Charleston se za doprovodu Pilsner Jazz Bandu tančil na náměstí Republiky, na terasách pod Divadlem J. K. Tyla s pozadím synagogy, před Západočeským muzeem, Plzeňským Prazdrojem včetně typické pivovarské brány, v Křižíkových sadech nebo v Mlýnské strouze.

"Využili jsme probíhajících Slavností svobody, ochoty a spolupráce města, zde sídlících institucí, skvělých lidí, kteří nám s natáčením pomáhali. Díky městu Plzeň jsme se dostali k technice, která nám umožnila pracovat zase trochu jinak,“ říká režisér, kameraman a šéf štábu Pavel Schneider ze společnosti Video Factory Production.

Město Plzeň natočený materiál částečně využije i pro spot k propagaci květnových Slavností svobody a také v cestovním ruchu. "Projekt nás zaujal hlavně proto, že bude zcela neotřelým a zajímavým způsobem prezentovat Plzeň ve světě. Líbila se nám i myšlenka natáčení během Slavností svobody a s autory projektu jsme se domluvili, že v rámci natáčení I Charleston Pilsen vznikne rovněž spot ke květnovým oslavám osvobození našeho města americkou armádou,“ upozorňuje Denisa Krylová z Odboru prezentace a marketingu MMP .

FOTO, VIDEO: Video Factory Production

Původem stříbrská, dnes světově uznávaná modelka i podnikatelka Kateřina Wohlmann (Votavová) tráví léto v Čechách. Jak sama říká, máme krásnou zemi, není potřeba pořád pendlovat někde za hranicemi, i když náhlého nápadu s výjezdem jinam se úplně nezříká. Ale i doma v Českých Budějovicích je spokojená. V horkém slunečné dni si našla i chvíli, aby mi odpověděla na otázky.


Vzpomínám si na první rozhovor s Vámi někdy před deseti lety. Připomeneme dnes Vaše první krůčky k modelinku?

Letos oslavím 32 let. S modelingem koketuji v podstatě už od mala. Sem tam byly nějaké módní přehlídky butiků, focení a podobně. Ale po roce 2010, když jsem byla ve finále Česká Miss 2010, jsem se rozhodla v tom více pokračovat a dosud se mi to daří a jsem opravdu vděčná. Je to vlastně i můj  koníček. Akorát už necestuji do zahraničí, protože rodinný život a ani práce mi to nedovolují. 

Vy se ale neživíte jen předváděním modelů?

Momentálně k tomu všemu posledních sedm let podnikám. Mám v centru Českých Budějovic butik se značkovým prádlem a oblečením pro muže i ženy. Především se specializuji na poradenství spodního prádla, což mě baví. K tomu všemu vypomáhám s produkcemi, píšu sloupky do jednoho magazínu, v jižních Čechách pokračujeme s kolegyní v našem pořadu Trendyland, fotím a šlapu mola.


V roce 2017 jste se vdala, neplánujete už rodinu?

V červnu jsme s manželem oslavili první rok výročí od naší svatby. Stále stejně spokojeni. Jsme spolu sedm let a nenudíme se. Mám úžasného manžela, s kterým si vystačíme i sami dva. Parťáci do pohody i nepohody. Co se týká dětí, tak to máme otevřené a neřešíme to. Spíš to bereme tak, že až to přijde, tak to bude. Nemám ráda se stresovat z něčeho, co jen tak neovlivním.


Jaká je letošní dovolená, máte na ni čas?

Letošní léto trávíme v ČR. Zatím nemáme naplánováno někam vyrazit. Je u nás nádherně a tak aspoň využiji bazénu doma a na zahradě, protože kdy jindy, že?  Ale nevím, my se často rozhodujeme ze dne na den. Podle času. Už teď mám naplánované akce a přehlídky do konce roku. 

Kde pobýváte nejraději?

Po celý rok pendluji mezi Budějovicemi a Prahou. Žiji půl na půl. Chvílemi je to dost hektické, tak o to víc mě pak baví, když si zajedu k rodičům do Stříbra. Stříbro mám ráda. Přeci jen jsem tam strávila své dětství a mládí. Pravda je, že když už tam přijedu, tak nejraději jsem u našich na zahradě, kde mám výhled na starou část města. 

Co je u Vás nového?

U mě jsou novinky stále. Už teď pracuji na dalším ročníku Rooseveltovy ženy, což je můj projekt, kde jsou zapojeny i mé klientky z butiku. Letos plánujeme opět kalendář a výtěžek půjde na dobrou věc. Taky připravuji e-shop s novým produktem speciálně pro ženy. 

Děkuji za Váš čas!

Martina Sihelská

Foto: archiv Kateřina Wohlmann
 

Hynek Tomm je absolventem konzervatoře – se sametovým hlasem o rozsahu tří oktáv - jak říkají ti, kteří hudbě rozumí, a jeho zpěv je přímo operní.

Účinkoval už na mnoha místech, připomeňme alespoň scénu  Hudebního divadla v  Karlíně, v plzeňském Divadle J. K. Tyla či v divadle Semafor, zpíval v různých muzikálech, vydal už dokonce čtyři sólová CD a nazpíval také známou ústřední píseň k filmu Kameňák. Zazpíval si například duety nejen na koncertech, ale i na své CD, s Evou Pilarovou, Bárou Basikovou, netradičně i s Květou Fialovou, Valérií Zawadskou  a dalšími úžasnými osobnostmi naší hudební branže. Jeho největší životní opora, maminka, bohužel vloni před Vánocemi odešla z tohoto světa a Hynek nyní připravuje několik vzpomínek na ni, a to jak v podobě svých koncertů , nových písní a také své knihy. V Mariánských Lázních se Hynek objeví se svým koncertem příští týden ve středu 25. července, kdy se bude u Restaurace U PIDLY konat benefiční koncert pro Středisko Víteček, které se stará o handicapované z Tachovska i Mariánskolázeňska.

Proč na benefičním koncertu v Mariánských lázní vystoupíte bez honoráře a kdo Vás oslovil?

Oslovila mě paní Bohuslava Mayová, která dostala kontakt od jedné z mých fanynek paní Milady Honkové. Slovo dalo slovo, a já se dozvěděl, že benefiční koncert pro středisko Víteček, je institut, který pomáhá už osmnáct let  handicapovaným dětem i dospělým. Myslím si, že pomáhat svým zpěvem je morální povinnost každého, kdo se zpěvem živí profesionálně. Tímto Vás tedy i já srdečně zvu na můj hodinový koncert v rámci této benefiční akce, kde Vám zazpívám jak romantické písně, tak i písně hodně energické, aby bylo veselo. A kam? Na Hlavní třídu u CupVitalu 25.července 2018 v odpoledních hodinách.

Kdy jste začal zpívat?

Už na základní škole jsem „vymetl“ snad všechny pěvecké soutěže, které se v tu dobu konaly. Vždycky jsem se umístil na prvních místech. Metou nejvyšší však bylo vítězství v celostátní soutěži v Praze, které mě vyneslo až do České televize, kde jsem dvakrát účinkoval v jakési estrádě. Jeden rok, 1. února, a to si pamatuji přesně, protože ten den mám svátek, jsem zpíval ve stejný den i čas na dvou okresních soutěžích v Chebu a přebíhal z kulturního domu do hudební školy, kde se soutěže konaly. To se ví, že několikáté vítězství v soutěžích mě také určitě životně poznamenalo. Tehdy jsem si uvědomil, že stát na jevišti, zpívat a vidět ty rozzářené oči publika je tím, bez čeho už nechci být. To byla ta pravá motivace a začal jsem snít o tom, že budu zpěvákem, přestože moje mamka si vždy přála, abych se stal doktorem.

Hynku, Váš hlas zná většina posluchačů z filmu Kameňák 3 Zdenka Trošky, můžete říct, jak jste se k filmu dostal?

To bylo tak, že úžasná paní Stella Zázvorková mě tehdy pozvala na oslavu svých osmdesátin. Byl jsem upřímně poctěn, navíc oslavu točila televize Prima. Scénárista Václav Glazar (znáte ho spíš jako „Matku představenou“ jeptišek z Kameňáku), bohužel už je také v hereckém nebi, mě požádal, zda bych paní Stelle nezazpíval. Vybral jsem si dvě písně. Jednu sólovou z repertoáru A. Bocelliho a na druhé jsme se domluvili s Evou Pilarovou – S čertem si hrát z muzikálu Divotvorný hrnec, kde jsem dostal nápad, okořenit to tím, že k závěru písně vsuneme Montiho čardáš. Eva s tím souhlasila.
Nevím, zda jsem se tímto strefil do Zdenkova vkusu, ale fakt je ten, že právě po této oslavě – mě oslovil, zda bych nechtěl s ním točit Kameňák.

Jenomže uběhl rok a já mezitím přijal nabídku na zpívání na zámořské lodi. Když jsem se vrátil, chtěla tomu náhoda, šinu si to přes Václavské náměstí – a koho nepotkám - Zdeňka Trošku! Ani nevím, co to do mě vjelo, a na Zdeňka jsem spustil: „Ty jsi na mě s tou rolí zapomněl, vid? On se pousmál a povídá: „Víš co, Hynku, mám tam asi deset Romů, co si takhle zahrát s nimi?“ Byl jsem v rozpacích, jak panu režisérovi šetrně sdělit, že mi spíš jde o pěveckou roli. A tak jsem podotkl, že si tu roli dokážu představit jen tehdy, budu-li mít ve filmu písničku a v ruce kytaru, aby bylo na první pohled patrné, že opravdu zpívám. „Proč ne, to není zase tak špatnej nápad!” řekl Zdeněk a tak se stalo….
Miloš Krkoška složil melodii, já ji ve studiu zabroukal jen na vokály, akorát na jednom místě jsem si vymyslel “Amóre”, protože mi to tam tak nějak sedělo. Bohužel jsem tenkrát vůbec netušil, že se to mé “Amóre” romsky vyslovuje jako ”Avmore”. “Amóre” je totiž italsky. A tak, ted už to můžu říct, Italsky to zůstalo i ve filmu. Na svém CD Srdcové záležitosti v r. 2016 jsem to ale opravil, nicméně až po deseti letech.

Co chystáte a na co se diváci mohou u Vás těšit?

Kromě běžných solových vystoupení a koncertů, které dohledáte na www.hynektomm.cz se chystáme s Valerií Zawadskou se společným pořadem do Třebíče, pak v Praze chystáme společný koncert se zpěvačkou Naďou Válovou, která je známá texty od Michala Horáčka, ale vůbec nejvíc se těším tento rok na koncert v mém rodném Chebu, který bude věnovaný mé mamince. Od té doby co odešla, je mně zakořeněný v duši smutek a tak jsem začal psát. V říjnu by se tedy měla objevit v knihkupectví kniha s názvem Od banánu ke hvězdám aneb Musíš žít teď a já si moc přeji, aby se kniha líbila, a třeba i pomohla. Víc zatím neprozradím, ale těším se upřímně na viděnou na některých z mých koncertů či v knihkupectví.

Hynek Tom se na všechny těší v Mariánských Lázních 25. července od 15 hodin u Rybí restaurace U Pidly. Zatím posílá hudební pozdrav - píseň z filmu Kameňák Ámore.

Děkuji za rozhovor.

Martina Sihelská

Foto: archiv Hynek Tomm

Plzeňský Becher´klub má za sebou červnové setkání a také pomyslné rozloučení před prázdninami. Symbolicky tak proběhlo setkání na Sportovní - podnikatelské střední škole v Plzni, tedy na nejdéle fungující soukromé škole v krajské metropoli. Škola byla založená už v roce 1992.

Hned na úvod setkání byla na programu samozřejmě prohlídka školy. Po uvítání členy Becher´klubu areálem provedl ředitel školy Jan Sinkule spolu se sportovním ředitelem Markem Šlechtou. V rámci exkurze nahlédli členové i do samotných učeben a zasedli dokonce do lavic, kde měli připravený test.

Studentky a studenti školy si pro ně připravili překvapení v podobě módní přehlídky přímo na chodbě školy. Samozřejmě se jednalo stylově o sportovní oblečení.

Následoval přesun na fotbalové hřiště Prazdroje na Roudné, kde proběhly ukázky fotbalových tréninků a podnikatelé si mohli také vyzkoušet dovednosti s fotbalovým míčem. Na závěr nechyběla volná zábava a také grilovačka. Teď bude mít Bechr´klub pomyslné letní prázdniny. Další setkání se plánuje na září.

Žáci základních škol, které jsou součástí projektu Viktorka do škol, si budou moci během posledního týdne školního roku prohlédnout a udělat fotky s mistrovským pohárem.

Mistrovský pohár vyrazí v průběhu tohoto týdne na návštěvu hned do šesti partnerských škol. „Tuto speciální tour jsme naplánovali za odměnu pro vybrané školy, které byly v průběhu školního roku nejaktivnější v rámci celého projektu. Věříme, že pro žáky bude příležitost dotknout se a vyfotit se s pohárem atraktivní. Půjde pro ně o nevšední zážitek,“ míní mluvčí klubu Václav Hanzlík.

Viktorka do škol má za cíl zapojit školy do dění okolo klubu FC Viktorie Plzeň. Pravidelně jsou pro školy pořádány soutěže se zajímavými cenami. Vybraní žáci dostávají na zápasy vstupenky. „Projektu si jako klub velice vážíme. Je do něj zapojeno 16 partnerských škol a 17. aktuálně o vstup usiluje. Spolupráci s nimi se budeme snažit i nadále prohlubovat,“ říká Václav Hanzlík.

Foto: ilustrační

ČSAD autobusy Plzeň připravila exkurzi pro mladé dopraváky ze Střední průmyslové školy dopravní. Studenti se podrobně seznámili s celým provozem největšího autobusového dopravce v kraji. 

V rámci exkurze navštívili všechny provozy v plzeňském centrálním areálu – parkoviště s autobusy, myčku na autobusy, vlastní čerpací stanici a prošli si i opravárenské dílny. "Nejvíce je zaujalo Dopravní muzeum, které ČSAD autobusy Plzeň postupně buduje již řadu let. Sbírky muzea jsou zaměřeny především na dějiny autobusové dopravy v jihozápadních Čechách," uvedl Miroslav Slaný, tiskový mluvčí ČSAD autobusy Plzeň a.s.

Studenti si prohlédli zrenovované historické autobusy, historické odbavovací systémy – strojky na jízdenky a pokladny, sbírku historických zastávkových terčů, staré sešitové jízdní řády, ale i historické uniformy řidičů a další exponáty a dopravní zajímavosti.

"Exkurze se průmyslovákům moc líbila a hodnotili ji jako velmi poučnou. Řada z nich jezdí s autobusy plzeňského ČSAD každý den do školy, nyní si dokážou představit, co všechno za dennodenním provozem stojí. Některé z nich třeba jejich profesní dráha jednou přivede znovu na místa, kde si užili zajímavou celodenní exkurzi...," dodal Miroslav Slaný.

Foto: ČSAD autobusy Plzeň a.s.

Když jeho otec jezdil na stavbu stadionu do Plzně, bylo Daliborovi 15 let. Brával ho do Plzně na tzv. kontrolní dny. „Pamatuji si na místě tu změť oceli, bylo to neskutečné, že se v tom někdo vyznal. Bylo to opravdu hodně zajímavé,“ říká Dalibor Urbanec, syn architekta Vladimíra Urbance.

Právě Vladimír Urbanec navrhl unikátní stavbu zimního stadionu v Plzni. „Byl to tým ze Stavoprojektu Mariánské Lázně. V roce 1964 vyhráli architektonickou soutěž. Můj otec to navrhl, pan Švábek dělal statiku, pan Janeček byl stavební konstruktér a pomáhala jim ještě docentka Bártlová z ČVÚT, která byla expertkou přes ocel,“ vysvětluje Dalibor Urbanec.

Ve své době šlo o něco výjimečného. Ještě dnes ale budí stavba nejen u architektů úžas. Už od počátku byla součástí projektu menší budova kruhového tvaru. „Tady na té fotce je už soutěžní model, tady je vidět, že i restaurace byla od počátku součástí projektu,“ ukazuje Dalibor Urbanec, který je sám úspěšným architektem.

„Na té restauraci zkoušeli kruhovou lanovou konstrukci jako rondel. Ověřovali si to na této stavbě, protože otec dělal studii na stadion do Chebu, na velký rondel jako je dnes ve Vítkovicích nebo v Praze,“ říká Dalibor Urbanec s tím, že normalizace byla nekompromisní a v Chebu se nakonec realizovala jen ledová plocha.

Architekti a konstruktéři z tehdejšího Stavoprojektu z Mariánských Lázní v čele s Vladimírem Urbancem už v 70. letech 20. století ale věděli, že budoucnost je v kruhu. Zimní stadiony kruhového tvaru se začaly u nás stavět ale až o mnoho let později. „Bylo to obojí progresivní a nadčasové. Už tehdy věděli, že budoucnost je v kruhových halách. Je to první v Česku lanová konstrukce nad kruhovým půdorysem, která se dnes už dělá, ale po třiceti čtyřiceti letech od té doby,“ říká Urbanec.

Už tehdy mohl vlastně vzniknout v Plzni kruhový stadion. „Kulatý tvar zabere hodně místa a tehdy to bylo omezeno plochou pro stavbu, takže se to nedalo roztáhnout,“ vysvětluje Urbanec.

Unikátní a architektonicky zajímavá je hlavně lanová konstrukce stadionu. Podle architekta Urbance jde o jedinečnou konstrukci. „V takové formě byla zřejmě jediná u nás. Samozřejmě pár lanových konstrukcí v Čechách je, například v Českých Budějovicích krytý plavecký bazén. Ale moc jich není. Je to náročné na propočítání, náročné staticky a je to projekčně velmi těžký úkol. A tehdy nebyly na propočítávání žádné počítače. Vše se dělalo na logaritmickém pravítku.“

To, že je stadion v Plzni unikátní stavbou, potvrdil před pár dny i zisk titulu Stavba století. Více jsme psali zde.

foto: Archiv architekt Dalibor Urbanec

Na fotografie se vztahují autorská práva. Jsou poskytnuty z archivu architekta pro účely QAP.CZ. Jakékoliv šíření je zakázáno. 

K máji patří květiny, a i když setkání Becher´klubu proběhlo až na konci tohoto měsíce, točilo se právě kolem květin. Proběhlo v Zahradnictví Fišer v Plzni.

Na počátku akce byli všichni členové označení "francouzským knírem". Členy uvítal samozřejmě majitel firmy Rašelina Soběslav, pod kterou zahradnictví Fišer patří. Rostislav Staněk, sám letitý člen Becher´klubu, pak členy doprovázel i při prohlídce firmy.

Podnikatelé si mohli sami zkusit uvázat květiny, což se shledalo s velkým ohlasem. Atmosféru zpestřila kapela Milana Benedikta Karpíška. Došlo i na kolo štěstí, výborný raut a na závěr malý dešťík.

foto: Becher´klub

Středisko Víteček v Černošíně se letos dostalo do finančních potíží. Lidé se jej snaží podržet, aby mohlo dále fungovat. Probíhá sbírka na transparentní účet 4902282359/0800, dále lidé připravují cyklokoridu v Sulislavi. Velkou pomocí přispívá organizace Rozběháme Česko.cz, díky které vznikl projekt Charitativního běhu pro Středisko Víteček. Do toho se ostatně zapojila i naše redakce QAP.

Běh se koná v neděli 24. června od 16 hodin v Borském parku v Plzni. Více nám o akci sdělila Zdeňka Kamišová. "Jde o projekt ve spolupráci s Rozběháme Česko.cz a Charitativní běh.cz Tě zve – Pojď se proběhnout pro dobrou věc! Jsou připarveny trasy dva a čtyři kilometry. Tento projekt pomůže Středisku Víteček v Černošíně, jehož posláním je pomoci dětem i dospělým se zdravotním postižením na Tachovsku a Mariánskolázeňsku. Středisko nabízí denní hospic a služby klientům v podobě různých aktivit, začlenění se do společnosti, terapeutické dílny a další. V momentální finanční krizi bojuje o přežití a lidé z okolí se bojí, že středisko zavřou. Proto vzkl tento běh na pomoc. Startovné v minimální hodnotě 100 korun vhazujeme až na místě před startem do zapečetěné kasičky," uvedla Kamišová.

Na místě je také možnost zakoupení dárečků z terapeutické dílny Střediska Víteček. Běžci i neběžci se mohou zaregistrovat až na místě.

Akci podporuje QAP.CZ, Český rozhlas Plzeň, Měto Černošín, sihelska.stribro.cz

Foto a video: Martina Sihelská

Na poslední květnový pátek roku 2018 jistě nikdy nezapomenou manželé Eva a Miroslav Směšných z Ostrovců na Tachovsku. Osud se s nimi nemazlí, jejich syn Filípek je velmi vážně postižený a jak roste, je stále těžší na přenášení, proto je potřeba jej místo nošení už vozit na vozíku. A to byl velký problém, dostat vozík do jejich starého auta. Na nové a hlavně speciálně upravené tak, aby se tam vozík mohl dostat, prostě finance nebyly.

Ale lidé pomohli, díky medializaci se spojili a začali rodině posílat peníze na transparentní účet, organizace začaly pořádat různé benefiční akce, konal se Jazzový koncert, Benefiční taneční večer, prodej kalendářů a další akce. 

A s koncem května přišel den D. Rodina si jela do Plzně pro nový vůz, který je upraven pro nakládání vozíku. "Jde o značku Hundai H1, původně to byl osmimístní vůz, ale firma tři místa odebrala a připravila místo nich prostor s úchyt na vozík a také je tam polohovací rampa. Vše je jednoduché a úžasně to funguje," uvedli manželé Směšných.

Nyní už mohou v klidu Filípka vozit do plzeňské speciální školy. Obsluhu nakládací rampy a uchycení vozíků se prý rychle naučili.

"Pocity, které jsme zažívali při předání automobilu, byly naprosto úžasné. Když se dívám na naší H1, která už stojí na našem dvoře, tak mě občas napadne, zda nejde jen o iluzi, i když vím, že už je opravdu naše. První naložení Filipa bylo trochu komplikované. Míra musel přijít na způsob, jak se vyhnout úchytům pro Filipův vozík, ale nakonec se vše povedlo. Nyní umí naložit Filipa do auta i náš starší syn David, který se cítí být o to víc potřebným členem rodiny. Je to pro nás ohromné usnadnění, když potřebujeme naložit nebo vyložit našeho Filípka do auta. V poslední době už bylo nakládání Filipa do starého auta moc složité, neboť při jeho váze, když jsme si ho s manželem předávali z jedné náruče do druhé, tak hrozilo, že nám upadne, já mám již potíže s krční páteří," uvádí Eva Směšná.

A slova díků nekončí. "Dnes víme, že ještě existuje mnoho dobrých lidí, kterým není lhostejný osud lidí, kteří se ocitli v tak složité situaci jako je naše. Vždyť jen díky medializaci a jejich podpoře se dnes odpoledne pro naši rodinu splnil sen a doufám, že zažijeme s naším autem jen samou radost. Chtěli bychom poděkovat skupině 11 Stars, která vše odstartovala. Dík patří také televizi Barrandov, která s námi byla také od úplného začátku a díky jejíž medializaci se nám ozvala nadace Naše dítě - doplatila nám auto a zaplatila celkovou přestavbu. Velké díky samozřejmě patří také všem, kteří byli ochotni nám přispět na transparentní účet od sta, do několika tisíc korun, a tak podpořit splnění našeho snu. Ještě jednou všem moc děkujeme," vzkazuje za celou rodinu Eva Směšná. 

Foto: Martina Sihelská
 

Miss Becher´klubu pro rok 2018 se na slavnostním večeru v hotelu Angelo v Plzni stala blondýnka Tereza Bendová. Titul I. vícemiss si odnesla Veronika Dejová. Ta se zároveň nejvíce líbila i publiku a může se rovněž pochlubit titulem Miss sympatie. II. vícemiss Becher klubu 2018 se stala Eliška Vybíralová.

Večer se nesl v mafiánském stylu, barvou byla černá a bílá. Pořadatelům byl inspirací film Borsalino, kde si v hlavních rolích zahráli Jean-Paul Belmondo a Alain Delon. Mafiánské prostředí Marseille v roce 1930 připomínaly při galavečeru hlavně rekvizity dívek a speciální oblečení porotců. Rovněž raut byl zasazen do mafiánského prostředí, tentokrát se ale jednalo o raut po italsku. A i návštěvníci měli předepsaný dress code. Přijít měli tzv. v black and white.

Premiéru v moderování si při volbě Miss odbyla Lenka Olbertová. Po boku skvělého Jana Čenského zvládla moderování na jedničku. Večer měl opět rekordní účast, o volbu královnu krásy mají zkrátka členové Becher´klubu stále velký zájem.

V rámci Plzeňské senior akademie navštívili senioři "Útulek pro zvířata v nouzi", kde měli možnost si prohlédnout opuštěná zvířata a seznámit se s jejich osudy.

Vedoucí útulku si pro ně připravil zajímavý program. Během setkání se senioři například dozvěděli, jak se zvířata do útulku dostala nebo jak dlouho tam běžně pobývají.

Minulý týden se senioři z Plzenské senior akademie II. účastnili exkurze na "Operačním středisku PČR" a tuto středu 25. dubna si vyzkouší jízdu zručnosti na akci "Den pro motoristy", která se koná v odpoledních hodinách ve Škodalandu.

Kromě Plzeňské senior akademie strážníci realizují přednášky i v jiných organizacích. "V druhé polovině dubna se účastnili setkání seniorů ze spolku Senioři ČR v D-Klubu, kam si strážníci přišli popovídat o konkrétních problémech seniorů a znovu připomenout zásady bezpečného chování. Na závěr dostal každý senior praktický dárek," představuje Andrea Vlčková, Metodik prevence kriminality MP Plzeň.

FOTO: Městská policie Plzeň