Jenže tihle nespokojení lidé většinou k volbám ani nepřijdou. Jak chcete zařídit, aby přišli ke druhému kolu senátních voleb?
Já jejich otrávenost chápu. Bojkotem voleb dávají najevo, že už mají plné zuby papalášů, zaprodaných Bruselu, kteří se normálních lidí štítí. Těm nespokojeným a naštvaným bych chtěla vzkázat: to, že vládnoucí moc je tak arogantní a naše země v tak strašném stavu, je způsobeno právě tím, že k volbám chodí voliči, kterým se dnešní stav líbí. Když ti nespokojení zůstanou v den voleb doma, nic se nezmění. Zvedněte se a přijďte k druhému kolu, prosím. Není to marné. Rozhodne pár hlasů.
A jak jim to chcete vzkazovat, aby to slyšeli?
Přesně tak, jak jsem to činila dosud. Odmítám skoro všechna pozvání do televizních debat a rozhlasových pořadů. Je to jen ztráta času. Nechci být pro své voliče jen nějaká paní z televize. Jsem ženská z masa a kostí. Chodím dům od domu, mluvím s lidmi, navštěvuji vesnické hospody, jsem lidem nablízku. Nejsou mi cizí jejich starosti, vím, co je trápí. Že nechtějí ten šílený moderní svět bez pohlaví, bez rodin, bez svobody říkat své názory, bez selského rozumu, svět plný frází a prázdných hesel. Já ho nechci taky. Je mi nejlépe mezi svými, mezi sousedy, mezi bližními.
A co až vás zvolí? Budete někde v Praze…
No to ani náhodou. Nemám ráda ten svět kravat a přetvářky. Vždycky se budu scházet se svými kamarádkami tady u nás, vždy budu jezdit po městečkách a vesnicích, vždy si budu užívat každé chvíle tam, kde svět je ještě v pořádku. A udělám vše, aby tenhle svět nebyl zničen nějakou tupou modernistickou vlnou a také vlnou drahoty a chudoby.
Zadavatel, zhotovitel: Daniela Kovářová