Jak záchranáři zvládají adrenalinovou práci? Měnili by za jinou? Není to právě jednoduché vyjíždět ke zraněným a nemocným kterým jde mnohdy o život. A také to vždycky nedopadne dobře. QAP se vydal přímo mezi záchranáře.
Každý se na záchranáře, který jezdí s RZS nehodí. Práce to není lehká, ale nesmíte si ji pouštět k tělu. "Tak minimálně prvních čtvrnáct dnů až možná půl roku si člověk není moc jistý," vysvětluje Rosťa, který slouží u "rychlé" už 4 roky. "První týden byl pro mě opravdu hodně stresující, pak tak po půl roce si už člověk zvykne," dodává s úsměvem. Ne každý případ je jednoduchý, na některé se špatně zapomíná. "Nejhorší jsou malé děti v bezvědomí nebo popáleniny u malých dětí," konstatoval mladý záchranář. "Je to velmi těžké i proto, že kolem sebe ti prckové mají vždycky přítomnou rodinu. Pak obecně mladí lidé a resuscitace vůbec," upřesňuje tu horší část své práce.
Otupí člověk časem u záchranky? "Tak u případů malých dětí by asi otupět neměl. Ale třeba obecně u smrti starších lidí jako například nemocných rakovinou nebo staršího kardiaka tak asi ano," vysvětluje Rosťa s tím, že práci musí zkrátka nechat v práci.
