Díky Františku Mlynaříkovi se Plzeň v roce 1941 stala po Praze teprve druhým městem v republice s trolejbusovým provozem. Během okupace navíc jako ředitel i aktivní sokol pomáhal pronásledovaným zaměstnancům a jejich rodinám, za což ho v roce 1944 zatklo a věznilo gestapo.
„František Mlynařík byl nejen schopný elektroinženýr, vizionář a ředitel, který dokázal v Plzni zavést moderní veřejnou dopravu, ale také člověk, jenž v těžkých chvílích okupace pomáhal svým spoluobčanům. Jeho životní příběh neměl šťastný konec a upadl v zapomnění. Dnes si ho však připomínáme jako toho, kdo pro město a jeho obyvatele mnoho vykonal,“ uvedl primátor města Plzně Roman Zarzycký.
Po válce obdržel odbojové vyznamenání, ale i přes zproštění viny neustál falešná obvinění z kolaborace od části podřízených a v dubnu 1947 tragicky ukončil svůj život skokem z okna ředitelství podniku.
Městští radní se rozhodli, že si tento významný muž zaslouží důstojné připomenutí. Návrh památníku vzešel z únorové soutěže a jeho vytvoření se ujal uznávaný sochař Jindřich Zeithamml.
„Pro památník Františka Mlynaříka jsme vybrali symbolické místo před Vozovnou Slovany, v níž mají svůj domov tramvaje i trolejbusy. Nechtěli jsme, aby byl tento významný člověk zapomenut, a tak jsme na radě města rozhodli oslovit tři výtvarníky, kteří zpracovali jednoduché návrhy. Letos v únoru pak odborná komise vybrala návrh od Jindřicha Zeithammla. Místo, kde je pomník osazen jsme upravili a proměnili v malé náměstí včetně infrastruktury a mobiliáře,“ dodal náměstek primátora města Plzně pro oblast dopravy a životního prostředí Aleš Tolar.
Trojúhelníková plocha před Vozovnou Slovany byla upravena jako náměstíčko se 4 lavičkami po obvodu s mlatovým povrchem a sedmi nově vysazenými stromy a trvalkovými záhony. Ve středu je umístěn strom, po stranách pak nové stožáry veřejného osvětlení. Náměstíčko je propojeno s chodníkem a autobusovou zastávkou.
Památník Františka Mlynaříka je v jeho středu. Tvoří jej pylon z leštěné žuly a bronzová bysta.
Celkové náklady na úpravu veřejného prostranství, nový mobiliář, osvětlení i zhotovení samotného památníku vyšly město na přibližně 5,5 milionu korun včetně DPH.
František Mlynařík
Narodil se 5. ledna 1901 v Plzni, nejprve vystudoval I. českou reálku v Plzni, poté Vysokou školu technickou v Praze obor elektrotechnické inženýrství. V roce 1930 složil autorizační zkoušku z oboru elektrotechnického inženýrství u Zemského úřadu v Praze. Praxi získal v elektrotechnické zkušebně Škodových závodů v Plzni-Doudlevcích, poté přešel k Západočeským elektrárnám. V letech 1935–1947 působil jako ředitel Elektrických podniků města Plzně. Byl aktivní i jako občan, angažoval se v Sokolu. Ředitelem zůstal i během nacistické okupace a pomáhal svým zaměstnancům a jejich rodinám, kteří byli pronásledováni. Sám byl kvůli tomu v roce 1944 gestapem zatčen, vězněn a vyslýchán.
V roce 1946 byl oceněn vzácným československým čestným odbojovým vyznamenáním udělovaným za zásluhy v letech 1939–1945 – Weidmannovým křížem. Po válce ho však část jeho podřízených obvinila z kolaborace. I přesto, že byl viny zproštěn, tíhu situace neunesl a 12. dubna 1947 ukončil svůj život skokem ze třetího patra budovy ředitelství PMDP na Denisově nábřeží.
Foto MMP
