Plzeňský střelec Martin Podhráský je jedním z prvních sportovců, kteří už pro Českou republiku vybojovali kvalifikační místo na Olympijských hrách v Londýně v roce 2012. To když, před pár týdny zvítězil na světovém poháru v Austrálii. Pár dní nato porazil veškerou konkurenci i na světovém poháru v Koreji.
27letý úspěšný střelec z rychlopalné pistole, který se ve čtvrtek 5. a v pátek 6. května účastní také 42. Velké ceny osvobození v své domovské střelnici v Plzni - Lobzích, navíc nedávno dokončil studium medicíny. QAP.cz jej před začátkem závodů vyzpovídal!
Kdy jste začal se střelbou a kdo Vás k tomu přivedl?
Začal jsem střílet ve 14ti letech. Přivedl mě k tomu kamarád, jehož tatínek našel někde inzerát, že se v Praze, jsem totiž z Prahy, pořádá střelecký kroužek. U nás v rodině nikdo nestřílel, já jsem výjimka.
První úspěchy se dostavily brzy?
Asi tak v 16ti, v 17ti letech, kdy jsem se začal zlepšovat, občas jsem objel nějaký závod. Do reprezentace jsem se dostal v 18ti a první velký úspěch byl asi právě v 18ti letech na mistrovství světa, kde jsem získal bronzovou medaili.
Věnoval jste se už předtím nějakému jinému sportu, kterého jste se třeba musel kvůli střelectví vzdát?
V těch 14ti letech jsem byl úplný sportovní antitalent! Střelba pro mě byla v tomhle asi nejlepší. Zpočátku mě to ani moc nebavilo, ale pak mě to ´chytlo´ a už jsem u toho zůstal. Střílení je pak dobré v tom, že to člověka přivede a donutí nějaký sport dělat. Snažím se jezdit na kole, hraju squash, badminton a chodím plavat. Už se tak nějak všeobecně žádnému sportu nevyhýbám.
Jak jste se vlastně dostal do Plzně?
Kvůli studiím. Po střední škole jsme sem šel na medicínu, a už jsem tady zůstal.
Proč jste si vybral medicínu? Třeba s nadsázkou, kdybyste někoho postřelil?
To už mě napadlo na základní škole, někdy v páté, šesté třídě. S tou myšlenkou jsem pořád koketoval, šel jsem na gymnázium a z toho nějak vyplynulo, že by mě to pořád bavilo, tak jsem šel na medicínu.
Muselo být těžké skloubit vrcholový sport a náročné studium, jak jste to zvládal?
Začátky byly určitě těžký, ale tady na Rapidu mi vyšli absolutně vstříc, měl jsem čas to skloubit. A poměrně vstřícní byli i ve škole, takže to šlo.
