Jaká je tenistka Andrea Hlaváčková? Čtěte rozhovor, o čem si povídá s holkami i proč věří v dobro

Sympatická, mladá, krásná, cílevědomá a šťastná, taková je ve stručnosti tenistka z Plzně Andrea Hlaváčková. Šestadvacetiletá Plzeňanka si svou pílí vydřela všechny velké úspěchy. Tím největším, který jí také nejvíce proslavil, je stříbro na olympiádě v Londýně. Jen jednou jedenkrát přemýšlela, že s tenisem sekne. Nikdy jí ale nic neporazilo a plná optimismu je i v momentě, když dostane nářez od Sereny Williams. Má přítele, kterého jí holky závidí, primátoři a hejtmani ji zvou na kus řeči a v tenise se jí daří. Jaká ve skutečnosti je Andrea Hlaváčková, co si ráda obléká, kam chodí ke kadeřnici a co probírá s holkami? Prozradí v rozhovoru....

S tenisem jste začínala už jako malá holka tady v Plzni na Slavii. Dětství jste měla dost náročné, stresy kolem tenisu, každodenní tréninky, ale seknout s tenisem jste chtěla jen jednou v životě....

Stresy kolem tenisu jsem zažívala už v mládí. Ale to k tomu prostě patří. Jednou jsem chtěla skončit. Tady v Plzni na EX. Bylo mi tak šestnáct. Řekla jsem tátovi, že mě to nebaví a nebudu hrát. A on řekl, tak to nehraj. A mě to tak popíchlo. Ale z dětství, které jsem prožila na Slavii, mám krásný zážitky. 

Zdáte se být na kurtu hodně klidná….
No ale uvnitř to ve mně furt vře. Hodně na tom pracuju, abych to nedávala najevo.

Časově je tenis na takové úrovni dost náročný. Přesuny z turnaje na turnaj... Jak vůbec trávíte čas mezi turnaji?
Ono je to buď tak, že jste po hotelích, to je tenis, tréninky, večeře a pak přesun na další turnaj. Památky mě neberou, maximálně nějaký nakupování. A jinak se snažím co nejdřív dostat domů. V Plzni se pak u mě střídá jedna kamarádka za druhou, nejsem jediný večer sama, rodiče, ségra a tak. Pak musím řešit doma dost věcí, doktoři apod. Ale jsem hrozně ráda doma. Teď si domov do konce roku trochu víc užiju.

Mluvíte vždycky hrozně hezky o rodičích, máte je asi hodně ráda?

Jo úplně nejvíc...

Foto: Andrea Hlaváčková s Lucií Hradeckou při zisku titulu na French Open

A s kým trávíte čas mezi turnaji?
Většinou je štěstí, když je na turnaji Lucka Šafářová nebo moje deblistka Lucka Hradecká. Pak je tam většinou trenér, což je velká pomoc a podpora. Že člověk není sám. I když už jsem si navykla zavřít se sama do pokoje a mít svůj klid. Člověk se naučí být i trochu sobecký na svoje věci.

Co probíráte s holkami?
Většinou zajdeme na večeři a pokecáme. O chlapech, módě, jiných holkách. Typický jako jinde. Někdy kecáme i o pravidlech na turnajích, co nám vadí apod. Teď jsem se dostala do tzv. Player Counclu, což je taková politika ve WTA. Je osm hráček, které zastupují ostatní hráčky. Já jsem zvolená jedna z těch osmi. A protože je tam i Lucka Šafářová, tak teď máme další společné téma.

Zmínila jste módu… Vždy jste vyladěná, co ráda nosíte?
Baví mě dobře vypadat. Já jsem perfekcionista, vadí mi, když mi něco neladí. Občas si dopřeju nějakou luxusní věc. A mám štědrýho strejdu, který mi za úspěchy obdarovává drahými kabelkami. To už je takový náš zvyk. A hodně lidí mi říká, ty jsi taková „nanynka“, máš samý drahý kabelky. No a já si v duchu říkám, jen si to mysli, já je tedy neplatila (smích). Já vlastně nejsem zvyklá moc utrácet za oblečení. Teď se tedy trochu učím, protože je potřeba, abych vypadala dobře, když někam jdu.

A kde nakupujete? V Plzni Vás asi nepotkáme?
To ne. Já ráda nakupuju v cizině. V Česku na to nemám chuť a nebaví mě za oblečení utrácet koruny.

Co je váš styl?
Mám ráda styl Zara i některé dražší značky. Ale u těch si ne vždy vyberu. Nejradši na sebe hodím šaty a k tomu placatý boty, nějaký balerínky. V podpatkách si přijdu moc vysoká. Teď mám tedy zrovna pifku, že potřebuji luxusní střevíčky a psaníčko. A to nevím, kde sehnat.

V Londýně při olympiádě jste nakupovala?
Tam ne, to nebyl čas a všude bylo narváno. Ale nakoupila jsem tam hrozně suvenýrů a přivezla domů jako nějaký turista. Tam jsem prostě byla turisticky naladěná, fotila každou plachtu na Wimbledonu s kruhama.

Život po olympiádě se asi hodně změnil, začala jste být hodně známá….
Změnil se mi moc. Byla jsem v Plzni po olympiádě na 48 hodin a pak jsem z toho poprasku odjela a vrátila se v říjnu. Týden jsem dělala mrtvýho brouka, až jsem se trochu nudila. Ale pak jsem měla spoustu hezkých věcí, setkání s hejtmanem, primátorem. Teď do konce roku mám ještě asi deset věcí, budu ve Všechnopárty, u Krause, s Donutilem, Sportovec roku, TOP sto českých a tak.

Vrhla jste se i na charitu?

Zakládáme nadační fond Andrey Hlaváčkové. Dělala jsem aukce na facebooku, ale zjistila jsem, že to nestačí. Takže děláme web a e-shop. Začala jsem už před olympiádou s projektem Centrum Hájek pro postižené děti. Ale teď po olympiádě se to rozjelo ve velkým. Teď jsem po úspěšných aukcích shromáždila dvě stě tisíc korun. 

A prodala jste nejdráž gumovky… Rakety jste ještě neprodávala?
Za gumovky jsem dostala nejvíc - 22 tisíc. Rakety a větší kusy půjdou právě až na web. Mám podepsaný i věci od Petra Čecha, Jankulovskýho, Baroše, Kreuzigera, hokejku od Ovečkina. To by mělo přinést ještě lepší výsledek.

Nepotřebujete už náhodou manažera?
Mám výhodu. Sestra je advokátka, takže o právní věci se mi stará ona. Táta má snad všechny kontakty, který můžu v Česku potřebovat. A trenér vlastní sám marketingovou firmu. Jim všem věřím. Takže já fakt nepotřebuji dalšího manažera. Ještě k tomu přítel je manažer, stará se mi o zahraniční záležitosti. Domluvil mi exhibici, kterou budu hrát v Kolumbii v polovině prosince. Odlétám na tři dny tam a zpět. Je to součástí večera s Federerem a Tsongou. Budu tam hrát s Hantuchovou. Je hezký, že i v cizině, se po mém jménu začínají ptát.

Po olympiádě jsem měla pocit, že jste dětství netrávila na kurtu, ale v pivovaru. Všude stálo: dcera pivovarského sládka má medaili…..
No, já taky (smích)..Ale já jsem fakt v pivovaru nevyrůstala. Já jsem tam vlastně ani moc nikdy nechodila. Pro mě je pivovar prostě symbol Plzně, naší rodiny. Nejblíž jsme k němu měla, když ještě žil můj děda, který mi o pivu hodně vyprávěl. A vždycky sliboval, že půjdeme na prohlídku. Ale nikdy jsme s ním nebyla. Až potom s tátou.

Ani teď do pivovaru nechodíte? A pivo pijete?
Jo chodím tam občas na Spilku na svíčkovou a za tátou do kanceláře. To se mi líbí, on má ten velký stůl. Samozřejmě pozici sládka a pivovarnictví respektuju. Jsem za to ráda, protože ta tátovo pozice mi prostě umožnila hrát tenis. Pivo mi chutná, ale nepiju ho moc často.

Jaké jídlo máte ráda?
Svíčková a ovocné knedlíky, to jsou moje dvě oblíbená jídla, když jsem v Plzni. Pak mám ráda italskou kuchyni v Itálii nebo v Plzni, ale to jen v jedný restauraci. Mám prostě taková místa, kam chodím na to a na to. Ráda mám i sushi v cizině. Ale ne v Česku, to je buď drahý nebo hnusný. Ale teď jsem měla sushi v Japonsku a to je jiný. Já mám ráda takový sushi ´poevropštělý´ nebo ´poameričtělý´