Velikonoční tradice si každoročně připomínáme už zcela automaticky, někdy se proto nezamyslíme nad tím, jaký význam určité rituály vlastně mají.
Když se řekne „Velikonoce“, většina lidí si jako první představí malovaná vejce a pomlázku. Tyto velikonoční symboly lidstvo traduje však už od dob středověku. S velikonočními svátky totiž končí období půstu a kuchařky tehdy vymýšlely recepty na jídla, jimiž postní období vystřídají.
Jejich výběr byl však velmi omezený díky tomu, že jejich spíže byly po zimě už dosti vyprázdněné a nová úroda ještě nestačila dozrát. Dostatečnou surovinou časného jara byla však vejce, neboť slípky po zimě začaly opět více snášet.
Hlavní ingrediencí pokrmů se proto staly vejce. To se skvěle hodilo například do mazanců, které jsou zároveň nejstarším doloženým velikonočním pečivem. Mazanec se dříve pekl na slaný způsob, se sýrem, tvarohem, ale také masem. Až o mnoho století později se začal péct sladký mazanec s rozinkami a oříšky. Sladké verzi mazance dnes říkáme bochánek.
Vejce symbolizovala mimo jiné také život i smrt. Přisuzovala se jim magická síla, proto se vejce přidávaly také do staveb i hrobů.
Jídelníček dřívějšího obyvatelstva doplňovaly během Velikonoc také bylinky, kopřivy a svátečně také jehněčí maso. Motiv jehněčího se přenesl později také do sladkého pečiva. Velikonoční beránek symbolizuje oběť Krista.
Magickou sílu neviděli dřívější obyvatelé jen vejcím, ale také pomlázce. Vyšupáním se měla síla a zdraví přenést z vrbových proutků na dívku. Podobný význam mělo však také polévání vodou.
Nahodilé nejsou ani pestré stuhy na pomlázkách. Červená stuha symbolizuje například krev či dozrálé ovoce, zelená připomíná přírodu, žlutá bohatství a zralé obilí a bílá značí smrt.
foto : qap.cz
