Greymon oslavil první desetiletí, vydal CD "Ďáblova nevěsta" a jede dál!

Hardrocková skupina Greymon byla v minulých letech známá především hudebním fanouškům na severním Plzeňsku. Po vydání alba "Ďáblova nevěsta" se ale o kapele začalo daleko více mluvit i daleko za hranicemi regionu.

A protože právě v roce 2011 oslavil Greymon též zajímavé výročí, je důvodů pro rozhovor s kytaristou a kapelníkem Tomáše Píclem více než dost.

Ahoj Tome, Greymon sice letos oslavoval kulatiny, ale co je mi známo, s těmi výročími je to trochu zamotanější. Můžeš to nějak vysvětlit?

Pro vnesení pořádku do naší historie bude asi nejlepší říci datum vzniku Greymonu. A tím je červenec roku 2000. Ale protože si na nějaké oslavy moc nepotrpíme, tak jsme na to v roce 2010 nějak zapomněli. Ale už tehdy jsme se spoluhráči ze sestavy, která odehrála první koncerty, začali plánovat, že bychom si spolu mohli zase jednou zahrát. A tak jsme letos toto vystoupení pojali jako desetileté výročí od prvního koncertu. Jestli dobře počítám, tak v tuto chvíli už Greymon existuje jedenáct a půl roku.

To už je docela dlouhá doba. Splnila se za tu dobu očekávání, se kterými jste kapelu rozjížděli?

Tak to můžu říci úplně přesně, z našich původních cílů se nesplnilo nic. Na stadionech prozatím nehrajeme a osm kulturáků do měsíce taky nevyprodáme. Ale dneska už má člověk samozřejmě méně naivní představy. Poměry vládnoucí v českém rockovém rybníčku jsou takové, že jakékoliv stoupání méně známé kapely na vrchol je nežádoucí. Tam musí zůstat ti, co už tady hudlaří dvacet a více let. Důležité je nenechat se tím znechutit. Těch necelých dvanáct let jsme tady především proto, že nás to nikdy nepřestalo bavit. Kdybychom se stresovali tím, že se nám nedaří dostat na nějaký pomyslný vrchol, už bychom tady nebyli.

Tady se nabízí otázka, jak dlouhou budoucnost plánujete? Dovedeš si představit, že tady budete třeba několik desítek let jako jiní hudební dinosauři?

Greymon tady bude tak dlouho, dokud budou muzikanti, které bude hraní v této kapele bavit. Můžeme se dožít 40 let existence, ale třeba se nemusíme dožít ani následujícího týdne. Za sebe osobně ale mohu říci, že si nedokážu představit, že bych s hudbou někdy skončil.

Jak bys vaši hudbu přiblížil čtenářům, kteří vás ještě neslyšeli?

Ten vývoj byl trochu spletitější, ale to, co dnes hrajeme, bych popsal jako heavy rock, ve kterém hrají hlavní roli výrazné melodie, retroatmosféra, bohaté vícehlasé vokály, pompézní klávesy a tvář tomu všemu pochopitelně dává zpěvačka Lucie Čmolíková. Máme takový specifický styl, třeba kytara skoro neriffuje, ale spíše se melodicky proplétá s klávesami. Texty máme v češtině, obvykle jde o různá historická nebo mysteriózní témata. I když ty texty zrovna nehýří optimismem, myslíme si, že naše hudba zní celkem vesele. Je to i náš cíl, chceme vrátit rockové hudbě lesk a třpyt.

Jak často zkoušíte?

Zkoušíme jen tehdy, když chceme nacvičit novou skladbu. A přes zimu nezkoušíme vůbec, protože naše zkušebna je sice krásná, ale zatopit se v ní nedá. Navíc si na pódiu stejně každý hraje všechno po svém, až se leckdy nestačíme divit. Jsme spolu pohromadě už dlouho a navíc jsme všichni dostatečně muzikální na to, abychom nemuseli něco neustále pilovat.

Když už padají jména, můžeš představit členy kapely?

Na kytaru hraju já, k tomu ještě zpívám doprovodné vokály. Hlavní zpěv obstarává Lucka Čmolíková, po mně služebně nejstarší členka kapely. Její hlas nezná skoro žádné limity, takže zazpívá skvěle takřka cokoli, co složíme. Na klávesy hraje Víťa Kraus, který je obdivovatelem syntetizátorových zvuků 80. let, což se v naší tvorbě také zásadně promítá. Navíc je společně se mnou hlavním skladatelem a textařem. Na basovou kytaru hraje Láďa Soutner, který taktéž zpívá. V roce 2007 nás svým příchodem zachránil od rozpadu a vlastně svým absolutním klidem vnesl do kapely pohodu, díky níž se od té doby neocitla na hranici rozpadu. Do bubnů tluče Karel Winkelhofer, rytmický kouzelník, který snad nikdy na bubny necvičil.

Rok 2011 byl v Greymonu hodně bohatý na nejrůznější události. Tak co se vám vlastně všechno podařilo?

Začali jsme prodávat naše cédéčko "Ďáblova nevěsta", které zaznamenalo slušný ohlas u posluchačů, ale také u hudební kritiky, což pro nás bylo něco úplně nového. Několik našich písní zaznělo v rádiu, přičemž jedna píseň rotuje i v playlistech rádií, která ani neznáme, protože jsou z moravských regionů. Ještě v zimě jsme se probojovali do koncertního kola soutěže Metalgate Massacre, ve kterém jsme se umístili na druhém místě. Když trochu znásilníme matematiku, tak jsme se vlastně umístili na 7. - 10. místě ze 70 přihlášených kapel. Ještě větší úspěch nás potkal v soutěži FlyUp, kde jsme v celorepublikovém finále vybojovali celkové druhé místo ze 170 přihlášených. Ale hlavně jsme během léta jsme odehráli spoustu úspěšných koncertů, na kterých nás viděla a slyšela spousta lidí. Doufáme, že se nám na všechno podaří v příštím roce navázat.

Když je řeč o plánech do budoucna, už spřádáte plány na další cédéčko?

Zatím ne, teprve vznikají nové skladby. Neradi bychom fanoušky zklamali materiálem, který nebude dosahovat očekávaných kvalit. Překonat Ďáblovu nevěstu bude nesmírně těžké, ale nechceme v tomhle směru dělat žádné kompromisy. Za oběť už tomu padla pěkná řádka nových skladeb, které jsme s Víťou přinesli v minulých měsících do zkušebny. Ale když všechno dobře dopadne, tak v roce 2013 bychom mohli nahrát další album.

Držím palce, ať se CD povede a kapele se daří!

Autor: Mirka Svobodová