Co je molekulární kuchyně?

Přímo na pódiu bude Petr Koukolíček předvádět své "trochu jiné" vaření pomocí chemie. Nejde o chemické pokusy. Používané přísady jsou čistě přírodní a mnohé z nich jako například kyselinu citronovou nebo calciovou sůl známe z klasické kuchyně. Používají se také výtažky z hnědých řas. To vše se za určitých podmínek změní na dobrotu v "trochu jiném stavu" než jste zvyklí. "V Čechách se o molekulární kuchyni skoro neví, ve světě se touto kuchyní zabývají nejlepší šéfkuchaři a restaurace. U nás je to trošku na okraji zájmu a to je škoda, protože je to opravdu zážitek," říká Petr Koukolíček s tím, že Češi zkrátka chtějí mít na talíři tu svou porci, ty svoje knedlíky a guláš. Co je na kuchyni jiného jsme vzápětí pochopili, když jsme měli možnost ochutnat tomatovou špagetu, kaviár z curacaa nebo kostku energy drinku s vodkou.

Petr Koukolíček nám předvedl hned několik laskomin. Tou první byla kulička džusu s campari uvnitř. Jednoduše změna skupenství džusu, který se lžičkou dá do vody a ihned se z něj utvoří kulička. Do té pak Petr Koukolíček injekcí vpíchne campari. Taková jednohubka s plnohodnotnou dávkou alkoholu jako v tekutém stavu. Další ukázkou je kaviár z curacaa. Podobným postupem se zahuštěné curacao nakape do vody a vznikne luxusní modrý kaviár.

Velmi zajímavou ochutnávkou je známý panák B52, jenže tentokrát jako kostka želé. Opět ale se stejnou silou zapáleného panáku, fakt síla, dát si dvě tři kostky želé B52! Z vařených rajčat zase dokáže kuchař vytvořit želé špagetu. Možností je nepočitatelně. Ale třeba zrovna tomatová špageta není levná záležitost. "Na takovouhle špagetu spotřebuju tak 20 rajčat, takže vyjde dost draho, spočítejte si to," pousmívá se kuchař s vysvětlením, proč není molekulární kuchyně běžně k dostání v restauracích. Češi by to zkrátka nechtěli platit, jsme zase u toho talíře knedlíků s gulášem.

Petr Koukolíček dokáže ledasco. "Proslulá je moje jedlá hlína, u které jsem se setkal s tím, že lidé si mysleli, že jde o ozdobu stolu nikoli pochutinu, vytvořenou molekulární kuchyní," konstatoval kuchař, který má opravdu kouzelné ruce.

Co na Apetit festivalu uvidíte resp ochutnáte?

Tak ochutnáte nebo minimálně uvidíte Nitro Kapučíno, které je asi nejefektnější záležitostí. Je připravené v tekutém dusíku, který má teplotu mínus 196°C. "Nitro Kapučíno stojí opravdu za vidění a ochutnání. Dále bude k vidění výroba tomatové špagety, která je připravena pouze z rajčat nebo třeba přeměnu pomerančového džusu do kuličky, která se vám po rozkousnutí zase přemění na džus," pokračuje Koukolíček.

Pokud chcete vidět to, co Petr Koukolíček umí, koukněte zde. Najdete tady fotky jedlé hlíny a dalších pochutin, které na první pohled nevypadají k jídlu. Recepty od něj ale budete hledat marně. Na internetu se dá najít pár tipů na dobroty, ale to, co si kuchaři vytvoří, například Koukolíčkova "jedlá hlína", zůstane jejich tajemstvím.