Herec Petr Batěk vydal novou sbírku Výkřik motýla! Čtěte ROZHOVOR

Milovníci veršů mohou zajásat, na pultech knihkupectví se objevila nová sbírka básní Výkřik motýla, jejíž autorem je Západočech Petr Batěk. Ten před třemi lety slavil úspěch se sbírkou Ona má křídla a dle rychlého ubývání nového svazku se dá soudit, že se úspěch znásobí. Plně vytížený autor si mezi natáčením filmu, divadelním či hudebním  vystupováním našel i chvilku na rozhovor a procházku s redaktorkou QAP.CZ po Stříbře na Tachovsku...

Kdy jste napsal své první verše? 
V podstatě by se dalo říci, že hned, jakmile jsem se naučil trošku více psát ve škole. Zpočátku jsem předčítal rodině své pohádky, pak jsme  začal psát krátké příběhy a chvilku trvalo, než na řadu přišla poezie. Prostě jsem slova potřeboval k vyjádření vlastních pocitů.

Co to pro Vás znamená dát verše do veřejného éteru? 
V první řadě popisuji své pocity hlavně pro sebe. Až potom se o ně dělím s ostatními. Všechny ty příběhy, hudební texty a básně jsou pro mě takovou vnitřní potřebou se vyjádřit, vykřičet do světa své pocity, 
strasti, radosti. Je to taková očista duše. Je to svým způsobem také poslání - držet v dnešní konzumní době poezii nad vodou. Připadám si tak trochu jako Don Quijote de la Mancha.

Tak nějak je pro mě k nepochopení, že člen metalové kapely skládá verše? 
Metalová éra je má hluboká historie. Moje texty, nebyly v té době zrovna přijatelné. Kvůli kapele Tudor mi přišlo dokonce předvolání k výslechům STB, a svým způsobem jsem rád, že jsem tuto zrůdnou instituci stačil 
ještě zažít v akci. Na jednom z koncertů jsme dělali větší show než obvykle. Z recese jsme udělali malou šibenici a oběsili na ní rudého plyšového šaška před pěti stovkami lidí. To bylo s Davidem Křížkem, dnes 
slavným českým jachtařem. Ale i přes to metalové řádění, byl ve mě někde uvnitř básník schovaný. Konec konců, i ty temné metalové texty byly ve verších.

Většinou básně píší zamilovaní, také jste nějaké dívce či ženě psal? 
Já se zpočátku za zamilované verše hodně styděl, tak jsem je psal spíše do šuplíku. Jenom sem tam jsem je někomu přečetl. To až velkým postupem času jsem se osmělil, a přestal se za své city stydět. Uvědomil jsem si, že pokud mám tvořit, musím čerpat ze sebe. A o to se snažím. I když  občas čerpám hodně hlubvoko..

Co čtenáři najdou ve Vaší poslední sbírce Výkřik motýla? 
Jde o asi osm desítek básní, které jsem nashromáždil od poslední knihy. Takže je to tvorba z posledních tří let. Nebudu více prozrazovat, to aby měli čtenáři důvod si Výkřik motýla pořídit.

Kniha je k sehnání ve většině českých knihkupectvích. Petr Batěk přislíbil autorské čtení v černošínském muzeu v zimní sezóně.

Foto: Martina Siheská