Bojoval jsem s rakovinou sedm let. Díky změně myšlení jsem svou bitvu vyhrál

Ve svých knihách uvádíte, že jste se tak zvaně "přepl". Jak to funguje a dokáže to každý?

Dokáže, má to každý vrozené. Bohužel jsme byli hozeni do jiného života, než původně bylo plánováno. Abychom to pochopili, musíme se vrátit úplně na počátek zrození člověka a vůbec celé naší planety. Do doby, kdy se ten život vyvíjel, tak tady na Zemi byly nějaké podmínky, které byly dány, tím myslím voda, vzduch, fauna, flóra a do toho všeho vznikl život, přesně vytvořený do těch podmínek, které tu dříve byly. Toto vše vysvětluji ve své třetí knize "Přepni se a aktivuj své přirozené vlastnosti".

Jak vy jste se k tomu myšlení a sepětí s přírodou dostal?

Myslím, že jsem k tomu byl předurčen, akorát jsem to neposlouchal a šel jsem nejdříve jinou cestou. Je možné, že právě proto mě dostihla rakovina, za kterou si z části můžu sám. Špatný životní styl, fyzické i psychické vyčerpání tomu rozhodně napomáhalo. Rakovinu beru jako poslední upozornění k transformaci a k předělání toho dosavadního života.

Byla to tedy změna, kterou popisujete, co vám pomohla rakovinu porazit? Docházel jste i na nějakou léčbu?

Nejenom. Byla to i změna prostředí. Kvůli rozvodu jsme se musel přestěhovat na chatu do přírody a to je přesně to, co bych doporučil každému, když onemocní nějakou závažnou nemocí. Vzít si své věci, nic neřešit a odstěhovat se do přírody. Já se zde dostal i k přírodní vodě, to je také velmi podstatné při regeneraci. Následně pak přišla transformace a napojení na přírodu. 
Na léčbu jsem také docházel. Nejprve jsem si prošel ozařováním, které trvalo měsíc. Po delší době jsem začal docházet i na chemoterapii, u které jsem ucítíl, jak ze mě odchází život. Zde jsem si řekl, že tento způsob léčby stačí, z kliniky jsem odešel, začal jsem bydlet ve své chatě v lese, soustředit se pouze sám na sebe a čerpat energii z toho, co mi příroda nabízí.

Je možné pomocí napojení se na přírodu zvítězit i nad jinými nemocemi? Může pomoci i úprava jídelníčku?

Ano, je ale potřeba si uvědomit, že nic není hned. Já jsem na sobě pracovat sedm let. 
Úprava jídelníčku je samozřejmě důležitá. Člověk musí přemýšlet nad tím, odkud dané potraviny bere. Já osobně maso i zeleninu nakupuji na farmě. 

Jaký důvod jste měl k založení Nadačního fondu Dobří lidé Česka?

Hlavním impulzem bylo vytvoření omalovánek, které se líbily dalším lidem, a ti mě chtěli v mé tvorbě podporovat. Já tuto podporu ale potřeboval nějakým způsobem vykazovat. Proto jsem založil nadační fond. 
Jako můj další projekt vznikl Adventní kalendář Veselé, láskou prosněžené Vánoce, který je požehnaný. Dvacet čtyři okýnek znamená dvacet čtyři přání. Já všem dětem říkám, že když si budou něco opravdu přát, tak se to přání splní. Vše je o osobní víře. Poprvé jsem kalendáře předával v Plzni na onkologickém oddělení, v Praze a v Brně. Mým hlavním cílem bylo láskou prosněžit celou Českou republiku, a to se mi minulý rok povedlo. Kalendáře jsem předal v devíti dětských oddělení - v devíti městech České republiky. Třešničkou na dortu bylo to, že jsem obdaroval děti na onkologickém oddělení v Bratislavě. Tento rok bych si přál oslovit se svým projektem město Košice, Vídeň a Mnichov. Samozřejmě, pokud to situace dovolí.

Máte v plánu nějaké další projekty?

Momentálně s týmem pracujeme na novém projektu doplňkové stravy pro seniory a nemocné lidi - GAIA FOOD, který se spustí koncem března tohoto roku. Doplňky jsou přesně ušité na zakázku tak, aby pokryly každodenní poptávku živin a vitamínů a tělo tak dostalo to, co potřebuje.

Vybavíte si nějaký silný zážitek, který máte s dětským onkologickým pacientem?

Ano. Potom, co jsem porazil rakovinu jsem zjistil, že mám zničenou páteř od ozařování a chemoterapie. Trpěl jsem velkými bolestmi. Lékaři mi řekli, že se s tím nedá nic dělat. Léky na bolest mi také nemohli dát, protože jsem přišel o žaludek. Zkusil jsem tedy začít opět chodit do posilovny. Cvičil jsem i přes bolest. Trvalo mi to rok a půl, než jsem se dal opět dohromady. Tento progres mám zaznamenaný v jedné ze svých knih pomocí fotografií před tím a po tom. Tímto se dostávám k vaší otázce. Silným zážitkem pro mě byl den, kdy jsem byl zavolán ke dvanáctileté onkologické pacientce, která svůj boj chtěla vzdát. Sedl jsem si k ní a chvilku jsem si s ní povídal. Bylo vidět, že mi nedůvěřuje. Proto jsem se ji rozhodl ukázat své fotografie před a po tom, co jsem se rozhodl nevzdat se a začít opět bojovat, abych mohl žít kvalitní život. Holčička se na fotografie upřeně zadívala, otočila se na maminku a celá se rozzářila. Pochopila, že když se nevzdá, může zvítězit. 

Foto: Nadační fond Dobří lidé Česka