Plzeňské dotyky známých osobností: Po stopách Karla Klostermanna

Kniha s názvem Plzeňské dotyky známých osobností připomíná, že historii města netvoří jen budovy a data, ale především lidé. Do dějin Plzně se zapsala řada výrazných jmen – někteří ovlivnili klíčové události, jiní podobu města či jeho kulturní atmosféru. Někdo Plzní prošel jen na krátký čas, jiný zde prožil celý život. Publikace přitom není encyklopedií slavných Plzeňanů. Místo suchého výčtu faktů nabízí hledání konkrétních míst spojených s jejich životními příběhy...

Jako první se podíváme na významného českého spisovatele německé národnosti - Karla Klostermanna. 

Karel Klostermann (1848–1923)

Karel Klostermann se narodil v Horních Rakousích v roce 1848. V matrice narozených i na některých dalších dokladech je uveden 13. únor. Na jiných dokumentech je mylně uváděno datum 15. únor. Ať tak, nebo tak, už o rok později se s rodiči přestěhoval do Sušice, kde otec pracoval jako lékař. Od roku 1854 rodina žila v Žichovicích kousek od Rabí, kam byl Klostermannův otec povolán jako panský lékař knížetem Gustavem Lambergem.

I když měl malý Karel velké nadání na jazyky, nebyl to úplně studijní typ. Nejprve začal chodit do jednotřídky v Nezamyslicích, kde se mu nedařilo. Proto začal navštěvovat dvoutřídní školu ve Stříbrných Horách, ale ani tam se jeho prospěch příliš nezlepšil. Když se jeho rodiče vrátili do Sušice, nastoupil v roce 1857 na gymnázium v Písku a v říjnu 1858 začal studovat na klatovském gymnáziu.

O dva roky později přijal jeho otec místo panského lékaře u knížete Windischgrätze a rodina se přestěhovala na jeho zámek ve Štěkni u Otavy. Toto rozhodnutí velmi ovlivnilo pozdější život Karla Klostermanna, neboť se do tohoto kraje ze srdce zamiloval na celý život. V roce 1865 maturoval na píseckém gymnáziu a ve stejném roce splnil přání svého otce a začal studovat ve Vídni medicínu.

Ve městě na Dunaji vstoupil do českého akademického spolku a zvolil si tam jméno Chrudoš od Otavy. To se nesetkalo s přílišným pochopením jeho otce, který jen těžce nesl, že se Karel přiklání k českému prostředí. Ještě hůře asi snášel, že se jeho syn v medicíně zrovna nenašel a v roce 1869 studia ukončil. Důvodů bylo asi více – finanční nesnáze, špatný zrak, ale hlavně asi skutečnost, že na medicínu nastoupil jen na přání svého otce.

Karel Klostermann se vrátil do Čech a nastoupil na místo vychovatele v rodině hospodářského ředitele v Žamberku Kučery. Tady se začal věnovat studiu cizích jazyků – učil se francouzsky, italsky, španělsky, rusky, srbochorvatsky a také anglicky, polsky či rumunsky. V roce 1872 se Klostermann do Vídně vrátil, neboť na doporučení vídeňského profesora lékařství Eduarda Alberta se stal redaktorem vídeňského časopisu Der Wanderer, který se i přes svůj německý název zastával českých zájmů. Nového místa si Klostermann dlouho neužil, už o rok později bylo po krachu na vídeňské burze vydávání časopisu zastaveno a on se musel vrátit do Čech do Kašperských Hor.

Na Šumavě dlouho nepobyl, už v říjnu 1873 nastoupil v Plzni jako učitel francouzštiny na nově zřízenou německou reálku v dnešní Škroupově ulici č. 13, čp. 209. O dva roky později se oženil – vzal si dceru císařského rady a celního správce v Plzni Marii Carmineovou. Žili spolu v domě v Martinské ulici a do domácnosti ještě přijali Klostermannova bratra Jakuba a Bedřišku, dceru zemřelého bratra Františka.

Na začátku osmdesátých let 20. století se Karel začal věnovat činnosti, díky které je dodnes známý. Stal se spisovatelem. Jeho první román „Za štěstím“ mu však přinesl místo úspěchu jen samé potíže. Popisoval v něm těžký život českých přistěhovalců ve Vídni a dotkl se tak německých kolegů na reálce, kteří jej považovali za zaujatého vůči německému obyvatelstvu. Karel Klostermann dostal ostrou důtku a pohrůžku ještě přísnějšího trestu. Spisovatel se ale nelekl a za svůj román začal bojovat.

Odvolal se k ministerstvu osvěty a vysvětloval, že román byl napsán právě proto, aby podporoval národnostní soužití. Obrátil se na svého přítele, plzeňského poslance Františka Schwarze, který záležitost postoupil princi Bedřichu Schwarzenbergovi, který slíbil v celé záležitosti pomoc. A stalo se – nakonec nakladatel Vilímek oznámil Klostermannovi dobrou zprávu – díky přímluvě také sekčního šéfa profesora Antonína Rezka je celá záležitost urovnána. Jen ministr pro vyučování mu výnosem sdělil, že by bylo dobré, kdyby spisovatel odešel z Plzně, až se někde uvolní místo s jeho aprobací. Naštěstí k tomu nedošlo a Karel Klostermann mohl zůstat doma.

V lednu 1896 zemřela Klostermannova první žena a už v červenci stejného roku se spisovatel žení podruhé. Jeho vyvolenou se stala vdova po plzeňském továrníkovi Juránkovi Betty. Klostermann se přestěhoval do velkého domu u nábřeží Radbuzy, který sousedil s Juránkovou továrnou (dnes tím místem vede průtah v Tyršově ulici). Arnošt Juránek byl úspěšný v kovoprůmyslu, vyráběl kotle pro různé podniky, nějaký čas byl spojený i s plzeňským zvonařem Pernerem. Zajímavostí je, že jeho syn Arna Juránek byl velkým propagátorem sportu a lyžování na Šumavě.

Klostermann s manželkou v roce 1916

Sňatkem s bohatou vdovou dostal Klostermannův život nový směr. Přestaly jej trápit existenční starosti, nemusel si přivydělávat hodinami doučování. Mohl se věnovat hlavně psaní knih. Tehdy vznikla díla jako Kam spějí děti, Světák z Podlesí či Mlhy na blatech.

V roce 1908 odešel z plzeňské reálky a svůj čas začal dělit mezi Plzeň a milovanou Štěkeň. Tamní podnebí velmi svědčilo jeho zdraví. To se ale počalo velmi zhoršovat v roce 1916, kdy onemocněl zápalem plic. O tři roky později dostal silný kuřák rozedmu plic, měl i srdeční problémy. Uzdravení hledal ve Štěkni, kde mu kníže Alfréd Windischgrätz poskytl byt v pravém křídle zámku. Dne 16. července 1923 Karel Klostermann ve Štěkni zemřel.

Jeho rakev byla železnicí dopravena do Plzně, kde se 20. července 1923 uskutečnil církevní pohřeb s velkým průvodem přátel, obdivovatelů jeho díla i Plzeňanů. Karel Klostermann je pochován v Plzni na čestném místě na Ústředním hřbitově.

Zajímavosti 

Zajímavosti v článku jsou z obsahu knihy Plzeňské dotyky známých osobností, která mapuje osudy výrazných postav spjatých s Plzní a místa, kde zanechaly svou stopu. Knihu, ve které naleznete mnoho dalších příběhů, můžete zakoupit na e-shopu www.starymost.cz. Publikace je ideálním průvodcem pro všechny, kteří se zajímají o historii Plzně, její významné osobnosti a chtějí poznat západočeskou metropoli z nové perspektivy.

Foto a dokumenty z knihy Plzeňské dotyky známých osobností (současné fotografie Marie Šlehoferová, historické snímky a dokumenty – Západočeské muzeum v Plzni, Archiv města Plzně)