Umění, které jde z duše. Galerie Na Roudné hostí neobyčejnou výstavu Robina Stříbného - FOTKY

Čtvrteční vernisáž v plzeňské Galerii Na Roudné nabídla návštěvníkům nevšední umělecký zážitek. Skvělou atmosféru večera podtrhl hudebním doprovodem student plzeňské konzervatoře Vojtěch Fencl, který hostům zpříjemňoval chvíle u obrazů hrou na piano.

Úvodního slova se tradičně ujala galeristka Zdena Benešová. Všechny přítomné srdečně přivítala a neskrývala radost, že se po prázdninách lidé opět vracejí za uměním. „Některé z obrazů, které zde vidíte, už jsou prodané a mají své majitele. Jsem moc ráda, že jsem pana Robina Stříbného přemluvila, aby je od majitelů na chvíli vyprosil a přivezl. Byla by škoda, kdybychom se my Plzeňáci nemohli také pokochat tou krásou a podělit se o radost i energii, která z nich vyzařuje,“ prozradila s úsměvem Zdena Benešová a přivítala mezi hosty i známé tváře – například operní divu Ivanu Klimentovou.

(Ivana Klimentová a Robin Stříbný)

Detailnější pohled do života i tvorby klatovského výtvarníka následně nabídl Zbyněk Suchý, ředitel internetových novin QAP.cz. Popsal Robinovu cestu od dětství přes zásadní setkání s klatovským malířem Jindřichem Bílkem, který se stal jeho mentorem, až po náročné techniky, kterým se dodnes věnuje.

„Robin je na rozdíl od spousty umělců výjimečný tím, že už od tří let věděl, že chce malovat. Jeho výhradní technikou je olejomalba na plátně, což je jedna z nejtěžších disciplín. Určitě to není nic pro malíře, kteří chvátají. Plátno potřebuje čas, vrstvy musejí schnout. Středně velké obrazy potřebují třeba tři týdny, než je s nimi Robin spokojený,“ přiblížil přítomným Zbyněk Suchý.

Zmínil také autorovu unikátní vlastnost, tedy schopnost vracet se k dílům i po několika letech. „On si třeba po třech letech vzpomene, že na plátně ještě něco chybí, a namaluje postavě fantastický čepec nebo další detaily tak, jak to zrovna cítí. V jeho sakrálních dílech vidíte silné emoce, Pannu Marii Klatovskou i příběhy z regionu – například monumentální obraz sv. Mikuláše v Šitboři nebo sv. Ignáce v Klatovských katakombách. Svou tvorbou je úzce spjatý s klatovským regionem, ale času má málo, protože se vedle ateliéru doma ještě obětavě stará o nemocnou manželku,“ dodal Suchý.

Po Chopinově skladbě v podání Vojtěcha Fencla se mikrofonu krátce ujal i sám Robin Stříbný. Skromný autor všem zúčastněným poděkoval za návštěvu i podporu.

Oficiální část večera plynule přešla v neformální setkání. Hosté popíjeli výborné víno Jarmila a Robin Stříbný trpělivě a s úsměvem věnoval pozornost každému, kdo se chtěl na jeho díla zeptat. Čas ochotně věnoval i redaktorce QAPu, které prozradil, kde se v jeho obrazech bere taková hloubka a silná atmosféra.

„Většinou to jde z duše. Myslím, že přímo v duši to celé začíná. Pomáhá mi i manželka s dcerou, některé nápady přijdou přímo od nich. Když ale přijde zakázka podle fotky, taky s tím rád pracuji a zkouším, co změnit a co ne,“ přiblížil skromný výtvarník a s úsměvem dodal, že mu rodina do tvorby doma hodně mluví. „Mám doma velkou kritiku! Ale jsem za to moc rád, další oko je hrozně důležité. Když to doma nejprve zkritizují a pak řeknou, že je to dobré, tak vím, že je to na správné cestě.“

Na výstavě se vedle sebe potkávají díla s odstupem mnoha let – od starších kousků z let 2017 a 2018 až po novinky. „Pracuji hlavně s olejem. Zkoušel jsem i akryl, ten je pro mě zradný v tom, že rychle schne, zvlášť když je teplo. Olej je pro mě zkrátka hlavní. A rámy k obrazům? Ty si dělám a pasuji nejraději sám,“ dodal s úsměvem Robin Stříbný.

Večer v Galerii Na Roudné (Na Roudné 59, Plzeň) nabídl nejen pohled na krásné umění, ale i setkání s lidskou skromností a poctivým řemeslem. Výstava děl Robina Stříbného rozhodně stojí za návštěvu, k vidění je až do 29. září 2026. Více informací naleznete na www.galerienaroudne.cz.

TIP QAPu:

V Galerii Na Roudné jsou aktuálně k dostání také autorské kalendáře na rok 2027 od známé výtvarnice Ivy Hüttnerové, která v galerii vystavovala nedávno. Psali jsme ZDE.

Foto QAP