Z korporátu zpět ke kořenům. Inspirativní příběh Ivety Churavé, která vybudovala svět U Lidušky

V padesáti letech lidé většinou začínají myslet na klid a důchod. Vy jste se v tu chvíli rozhodla odejít z pozice generální ředitelky velké firmy a začít budovat síť obchodů U Lidušky. Proč?

V korporátním světě jsem strávila roky a vypracovala se z expedice kamionů až do nejvyššího vedení. Používala jsem selský rozum, nebála se ozvat a měnit postupy tak, aby dávaly smysl a firma vzkvétala. Jenže postupem času se realita změnila a já chtěla svou energii investovat do něčeho smysluplnějšího – do regionu, poctivých surovin, do jídla, do komunity lidí. Spálila jsem tedy všechny mosty a začala v padesáti letech budovat první obchod U Lidušky. Vlastně mě k tomu podvědomě vedly všechny moje životní milníky.

Který z těch milníků byl podle vás nejzásadnější?

Moje předčasná zkouška dospělosti. V jedenácti letech mi umřela maminka a já musela hrozně rychle vyrůst. Právě od ní jsem stihla pochytit cílevědomost a silný vztah k poctivému jídlu a regionu. Jenže s jejím odchodem se mi ze dne na den zhroutilo základní životní bezpečí. Musela jsem začít fungovat… prát, vařit a postarat se o tátu i o bratra. Tatínek mě tehdy dal na internát zemědělské školy. Jako muž si zkrátka nevěděl rady s výchovou dospívající dcery, se vším tím ženským světem a tabu kolem toho. Doufal, že na intru mě všechno naučí. Takže jsem od čtrnácti byla mimo domov a o víkendech doma zastávala ženskou roli pro zbytek rodiny. Tahle zkušenost vám dá úplně jinou perspektivu. Když pak přijde rozvod nebo byznysová krize, víte, že to není konec světa. Vždycky existuje nějaké řešení.

Vaše cesta k manažerským pozicím nevedla přes prestižní školy, ale přes kravín. Jak na tu dobu vzpomínáte?

S obrovskou úctou. Měla jsem sice maturitu, ale šla jsem krmit a dojit krávy, protože jsem potřebovala čas pro rodinu a peníze na stavbu domu. Moje ego muselo jít stranou. Kravín vás naučí neuvěřitelné disciplíně a řádu. Zvíře nepočká. Je mu jedno, jestli máte horečku nebo špatnou náladu. Prostě vstanete a jdete podojit a nakrmit. Tahle „škola“ mi dala celoživotní respekt k manuální práci. Když jsem se později stala generální ředitelkou ve velké firmě, nikdy jsem neprošla kolem uklízečky, aniž bych jí nepoděkovala za uklizenou kancelář. Vím totiž, co to obnáší.

Liduška je dnes synonymem pro kvalitu. Co vás nejvíc „nadzvedne“, když se podíváte na běžnou nabídku potravin?

Například nezdravé majonézové saláty. Lidé milují Rumcajs nebo Vlašák, ale dnes se tyto saláty jinde dělají z pochybných surovin plných separátů a strouhanky. My v Lidušce si vyrábíme všechno sami – saláty, chlebíčky, dokonce si pečeme i vlastní sádlové veky, a to ze surovin, za které dáme ruku do ohně. Námi používaný salám je jen maso, bez lepku a náhražek. Chci, aby i ten náš „hříšný“ salát byl poctivý. Návrat ke kořenům, deglobalizace, poctivost a podpora lokálních farmářů, to je moje celá filozofie. Kamiony z dalekých krajů nepotřebujeme. Cibule, česnek, brambory, kuřata… všechno se urodí tady u nás.

V obchodech U Lidušky je vidět, že to není jen o regálech s jídlem, ale hlavně o lidech. Jak se vám podařilo přenést tu vaši životní pokoru i do fungování obchodů?

Víte, já jsem nedávno viděla dokument, kde sportovní tým vyhrál díky africké filozofii Ubuntu. Je to o tom, že neexistuje ‚já‘, ale jenom ‚my‘. Celý život to tak podvědomě cítím a u nás v týmu U Lidušky to tak prostě je. V supermarketu do sebe lidé strkají košíky a berou anonymní salám z regálu. U nás je to návrat k normálu a poctivosti. Zákazník ví, kdo pekl sekanou, a naše prodavačky Lidušky vědí, komu ji prodávají. Je to o komunitě, kde se lidé potkají a popovídají si.

A aby to fungovalo, musíte být důvěryhodní. Než jsem otevřela svůj první obchod, šla jsem na týden prodávat za pult do Prahy. Krájela jsem uzeniny, vytírala podlahu. Chtěla jsem vědět, co to obnáší, abych věděla, o čem mluvím. Lidi musíte vést tahem, ne tlakem – to mě naučil Tomáš Baťa. Tlakem lidi jen zlomíte, ale tahem je naučíte brát firmu za svou, být její součástí. Pak je ta práce baví a dělají ji s láskou. Nemůžete ke stolu postavit někoho za trest, aby udělal sto chlebíčků. Na jejich chuti i vzhledu by to bylo hned poznat. Láska k řemeslu se prostě nedá vynutit.

Zmínila jste vlastní výrobu. Obchody U Lidušky tedy nejsou jen přeprodejci farmářských produktů?

Vůbec ne, my jsme se do toho obuli naplno. Máme vlastní kuchyni, pekárnu i výrobu lahůdek. Pečeme si i vlastní chleby, rohlíky a veky. Všechno, co jde, si vyrábíme sami, protože jedině tak za tu kvalitu můžu ručit svým jménem. Mám kolem sebe skvělý tým lidí, kteří nastavené cestě věří stejně jako já. A to je takové moje Ubuntu.

Relaxujete vůbec někdy? Prý vás lidé mohou potkat na golfu...

Golf miluji! Možná se to nezdá, ale je to nesmírně náročný sport na psychiku. Na golfu okamžitě poznáte charakter člověka. Jestli je to lhář, podvodník, nebo jestli má v sobě pokoru. Ten, kdo má obrovské ego, se do toho míčku prostě netrefí. Golf vás obnaží. A pak samozřejmě moje Eliška – můj ridgeback. Chodíme spolu denně pět kilometrů, v lese nebo po polích. Tam si čistím hlavu.

Co byste si přála, aby si lidé z vašeho příběhu odnesli?

Vlastně to vůbec není o mně. Je to o Lidušce a o tom, aby lidé pochopili, že má smysl vracet se k přírodě a k poctivosti. Že věci mají mít svůj řád a že selský rozum je víc než tisíc reportů v Excelu. Přála bych si, aby lidé věděli, že za každým rohlíkem nebo sekanou v našem obchodě stojí konkrétní tváře. Když se U Lidušky zastavíte, nejdete si jen nakoupit. Jdete do světa, kde si lidé ještě pohlédnou do očí, pozdraví se a vědí, co jedí. Návrat ke kořenům je to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat. My i naši zákazníci.

Obchody U Lidušky:

• U Lidušky Bory - Boettingerova 2902/26
• U Lidušky Doubravka - Masarykova 875/72
• U Lidušky Roudná - Na Roudné 105/1 (vchod z ul. Otýlie Beníškové)
• U Lidušky Slovany - Slovanská 1259/82
• U Lidušky Lochotín - Gerská 1846/11

Více informací najdete na stránkách obchodulidusky.cz.

Foto archiv Ivety Churavé, obchod U Lidušky