Revizor u dopravních podniků by si zasloužil metál, ne nadávky

Dopravní podniky v Plzni mají jedny z nejproduktivnějších revizorů v celých Čechách. Revizor většinou černého pasažéra pozná, už když nastoupí do vozu. Když strávíte nějaký čas s revizorem, zjistíte, že by si zasloužil metál. Místo toho se denně dočká kupy nadávek i výhružek. A většina z nich není ani publikovatelná.

To, který úsek bude revizor ten den kontrolovat, pozná dle aktuálního rozpisu směn. Pak je jasno, zda bude kontrolovat Slovany, Doubravku nebo například Borská pole. Právě Borská pole jsou kvůli nárůstu zahraničních dělníků nejproblematičtější lokalitou.

„Nejvíce černých pasažérů činí agenturní dělníci. Je to většinou na linkách směřujících na Borská pole,“ říká jeden z revizorů. 

Jan Schejbal, vedoucí odboru příjmů z dopravy PMDP, ukazuje některá čísla ze statistik černých pasažérů: „Jsou to hlavně dospělí, mezi 20 a 30 lety. Velkou část tvoří cizinci, kteří tady žijí, Rumuni, Bulhaři, Slováci. Nezletilých černých pasažérů je asi 10 %.“

Revizoři většinou poznají černého pasažéra, už když nastupuje do vozu. „Vidím, jak se dotyčný chová, kam se posadí, apod. To už člověk pozná,“ říká revizor, který tuto práci vykonává už šestým rokem.

Za tu dobu si vyslechl už nepočítaně nadávek, urážek i výhružek. Ptáte se proč? Vždyť přece dělá běžnou práci. Jen kontroluje, zda mají lidé platnou jízdenku. Stejně jako například průvodčí ve vlaku.

„Lidé chybují a zároveň jsou sprostí. Dnes se neumí společnost chovat,“ říká klidně revizor, který spolu s kolegy jak sám přiznává, denně vychovává lidi k tomu, aby platili jízdné.

Je to až neuvěřitelné, ale není den, kdy by revizoři v Plzni neobjevili nějakého černého pasažéra. „To se nikdy nestane,“ říká revizor a uvádí nejčastější výmluvy, proč cestující nemá jízdenku: „Jízdenku jsem ztratil ve voze. Označenou jízdenku - už jsem takto koupil v trafice a teď jsem ji označil podruhé.  Budu si stěžovat. Jedu jen jednu zastávku, tak se to přece nemusí označovat. Jízdenku jsem si chtěl právě teď označit a tak dále.“ 

Revizor ale nesmí na nějaké výmluvy dát. A hlavně musí si zachovat chladnou hlavu. „Člověk musí být klidný, nesmí ho nic vyprovokovat,“ shodují se revizoři, kteří si po výmluvách většinou vyslechnou hromadu nadávek.

„Jel jsem tady s kolegou na několik kontrol. Je to fakt někdy děsivé, nadávky a urážky. Ten klid mu závidím,“ potvrzuje Jan Schejbal.

Čas od času se stane, že černý pasažér utíká. Tady se pak revizorům hodí, že mají fyzičku. Ta je ostatně třeba po celý den, jsou totiž celou šichtu na nohou. „Snažíme se dotyčného zadržet ještě na zastávce. Máme možnost zavolat také hlídku policie, která si s ním už poradí,“ říká revizor. To je v případě, že cestující nemá žádný doklad totožnosti, nebo když je velmi agresivní.

A co jsou lidé udělat pro to, aby pokutu nedostali? „Teď při výluce na lince 4 na mostě Generála Pattona na jednokolejce mi jeden mladík utekl. Ale to tak, že když tramvaj stála na výhybce, tak on prolezl okénkem. Zůstala mu tam bota. Bylo to velmi nebezpečné, kdyby se tramvaj rozjela, mohl přijít k velkému úrazu,“ popisuje revizor.

A další zážitek, mladý pár jel načerno. „Společně jsme vystoupili na zastávce. A když jsem vypisoval kupon na 500 korun, dívka se najednou skoulela na zem do klubíčka a začala strašlivě křičet. Kluk na mne začal křičet: Vidíš, co jsi udělal ty šmejde, přítelkyně má panický záchvat,“ vzpomíná revizor. Na revizora v tu chvíli začali nadávat i další lidé, proč té dívce ubližuje. Nakonec přijela záchranka i městská policie. A ukázalo se, že dívka vše předstírala.

Záchvat měla i další kontrolovaná paní. Při sepisování pokuty začala na zastávce na revizora křičet, že nestihne svého psychiatra, kterému musí dokázat, že je v pořádku. „Při tom tloukla hlavou o chodník,“ uvádí revizor.

Leckdy ale nadávají i lidé, kteří mají platnou jízdenku. „Jeden starší pán mi nedávno s nechutí podával Plzeňskou kartu a začal mi říkat, jaký jsem šašek, že buzeruju lidi, ať jdu radši kopat krumpáčem,“ vzpomíná další revizor. A nechybí ani primitivní věty typu: „To ti st… nedala.“ Apod.

Přesto všechno se najdou lidé, kteří tuto práci rádi vykonávají. „Asi mi na tom nejvíce baví to, že mohu přispívat k tomu, že vychovávám společnost. Aby se prostě lidi naučili platit za službu. Je to přece služba jako každá jiná, když si vezmete taxíka, také zaplatíte,“ uzavírá revizor.

A my si můžeme jen říct, že takových chlapů s klidnou hlavou a vůlí vychovávat bychom potřebovali více. Děkujeme za ně. Snad se jednou dočkají respektu i od cestujících.

FOTO: ilustrační