Liška přišla v železech o část tlapky

V neděli 20. února zachránili členové plzeňské Záchranné stanice živočichů lišku, která se chytila do nastražených želez. Přišla přitom o část tlapky.

"Na náš služební mobil zavolal operační důstojník Městské policie Plzeň před půl desátou večer, aby předal hlášení o výskytu poraněné lišky s tím, že strážníci čekají u Vejprnického potoka, kousek od tenisových kurtů na Skvrňanech a nově otevřené komunikace na Novou Hospodu," uvedl vedoucí DES OP Záchranné stanice živočichů v Plzni  Karel Makoň s tím, že se na místo vydal s kolegyní Hankou. "Strážníci na místě sdělili, že liška má na přední pacce pravděpodobně železa, hůře se pohybuje, ale drží si odstup a nedá se k ní přiblížit. Nechtěli ji zbytečně plašit, a tak raději čekali. Vyděšené zvíře prozrazují jen blýskající se oči a rachot želez, která za sebou bezmocně vláčí. Je to hrůza a musí to šíleně bolet. To hovado, které ta železa natáhlo, by do nich mělo šlápnout bosou nohou a příště by si to rozmyslelo!"

Vystrašená liška se nedala jen tak odchytit. "Skočila do vybetonovaného koryta potoka a brodila se na jeho druhou stranu. Musel jsem do potoka rovněž a pronásledoval jsem zvíře dál. Cílem bylo zahnat ji k nedalekému pletivovému plotu sportovního hřiště, kde bude větší šance jí odchytit. To se mi v zápětí podařilo a liška skončila v odchytovém podběráku. Lišky naštěstí nejsou žádná zákeřná zvířata, většinou neútočí, do poslední chvíle utíkají a snaží se schovávat. Když je pak už nejhůře, stočí se do klubíčka a kousáním se brání před uchopením za ocas. Málokdy dělá liška proti vám cílené výpady, jako třeba kuna nebo kočky. V našem případě se ještě jednalo o samici (fenu), která toho měla už evidentně dost, a tak jsme se navzájem zbytečně ani netrápili. Zakousla se do podběráku, přimáčkl jsem ji k zemi a za chvilku už strkal do plátěného pytle," popsal Makoň a dodal, že na stanici zjistil, že čtyři prsty levé přední tlapy byly lišce železy definitivně amputovány a odděleny. "Za normálních okolností je takovéto zvíře odsouzeno k utracení a nebo trvalému chovu v nějaké kleci. Jelikož je lišek poměrně hodně a jsou legálně loveny, vše směřovalo k tomu, odvézt zvíře k veterináři a nechat humánně utratit. A nebo packu amputovat výš a doživotně vystresovanou dospělou lišku z volné přírody zavřít někde v kleci. Obojí mi však přišlo vůči kmotře lišce nefér, a tak jsem se rozhodl ponechat to na přírodě a dát jí ještě šanci."

Proč dostala liška ještě šanci? Usmrcených zvířat už bylo podle Makoně dost!

"Mimo jiné od začátku roku řešíme na stanici samé beznadějné případy a procento uhynulých či utracených zvířat je obrovské. Desítky labutí zabitých o vzdušná vedení, autem sražené srny, ptáci po nárazech do skleněných ploch a většině pacientů už nelze ani pomoci. Přičtu-li k tomu, že se chytla do želez, která nastražil člověk, poměrně statečně o život bojovala, vydržela to, co bychom my lidé většinou zdaleka nezvládli a celkově byla zdráva a v dobré kondici, nemohl jsem se tentokrát rozhodnout jinak, než jak jsme se rozhodl," vysvětlil své rozhodnutí Makoň.