V Čechách asi moc času netrávíte. Dá se vůbec říct, kolik času trávíte tady a kolik v zahraničí?
Já bych řekla, že je to rok od roku horší. Teď je to dost šílené. Letos jsem nebyla doma skoro vůbec. Odjížděla jsme po Vánocích do Austrálie a byla jsem doma 14 dní a teď 4 dny a už zase jedu. Takže tu skoro vůbec nejsem.
Dá se vůbec tenisem na takové úrovni dobře uživit?
Na mé úrovni díky deblům ano. Díky singlům bych to tak nějak pytlíkovala, to by asi nešlo. Ale díky deblům se tím živím. Ale určitě je to tím, že celý život mě podporoval táta. Tak do dvaceti mi všechno platit on.
Tak debly Vás živí, ale co máte radši? Singly nebo debly?
Mám to tak na stejno. V deblu tím, že stoupám na žebříčku, to beru vážněji a vážněji. Ale tenis je individuální sport, jsme tak nějak rádi sami za sebe a to mě baví. Ale baví mě obojí, každé je úplně jiné.
A co vaše ambice? Kam až byste chtěla v žebříčku vystoupat?
Nahoře není omezení (směje se). V singlu bych se chtěla určitě zlepšít, dostat se do stovky do konce tohoto roku, proto dělám maximum. Myslím, že teď na to mám i věk, asi nejvyšší, tak bych chtěla být chvilku ve stovce. Jiné mety nemám, padesátka to je sen.
Vy jste neměla osobního trenéra. Teď už ho máte?
Jám mám teď Václava Zdražila. Ten mě trénuje od září loňského roku. Trénuje ještě Sandru Záhlavovou, taky z Plzně, tak se o něj střídáme. Pro mě je asi nejlepší trenér. Před tím jsem neměla osobního trenéra. 2 roky jsem hodně jezdila sama. Tak jsem se v tom plácala.
Na žebříčku jste dost vyšplhala, takže vliv osobního trenéra je určitě znát?
Trenér je důležitý pro zpětnou vazbu. Řekne, co se má dělat. Rok je dlouhý a každý turnaj je jiný. Loni o prázdninách jsem byly nějaká 230. a s ním jsme začala hrát turnaje a tak a jsem 150.