"Je čas na změnu," říká odcházející ředitel Nadace 700 let města Plzně

Od založení Nadace 700 let města Plzně v roce 1993 stál v jejím čele. Podepsaný je pod řadou významných akcí v západočeské metropoli, mimo jiné stál i u zrodu oslav osvobození a sháněl také první veterány, kteří do Plzně dorazili. V roce 2014 získal prestižní ocenění Historickou městskou pečeť. Řeč je samozřejmě o Miloslavu Rabochovi, jehož jméno se stalo právem téměř synonymem nadace. Teď z křesla ředitele odchází na zasloužený odpočinek....

Jak vzpomínáte na samotné začátky nadace?

„Já si vzpomínám, že jsem na začátku dostal stůl a židli, to bylo všechno. Ve dvou zaměstnancích jsme připravovali oslavy, kvůli kterým byla nadace založena, a to byly Oslavy 700 let města Plzně v roce 1995. Zároveň zde bylo významné výročí osvobození Plzně americkou armádou. Asi tři měsíce před vlastními oslavami jsme se rozšířili na tři zaměstnance, a tak jsme vlastně koordinovali na čtyři stovky akcí, které se uskutečnily v tomto jubilejním roce. Samozřejmě se musela ustanovit správní a dozorčí rada a odborné komise. Nadace měla to štěstí, že v radách a komisích se sešli odborníci a lidé, kteří byli plzeňskými patrioty, a všichni pracují dodnes bez jakéhokoliv nároku na odměnu, což je mimořádné.“

Nadace stojí po skoro čtvrt století existence za nepřeberným množstvím akcí a projektů. Které z nich Vám nejvíce přirostly k srdci?

„Velice rád vzpomínám na květnové oslavy v roce 1995. U oslav jsem byl už od roku 1990, kdy jsme s kamarádem, který žije ve Spojených státech, podávali inzeráty do amerických novin a zvali jsme americké veterány do Plzně. Později jsme je zvali už oficiální cestou na oslavy v roce 1995. Myslím si, že tato pozvání ve spolupráci s městem a dalšími institucemi byla velice úspěšná, protože na oslavy přijelo na pět stovek veteránů s rodinnými příslušníky. Někteří z nich jezdí dodnes. Při takovýchto událostech jsou nezapomenutelné zážitky, kdy se tady například sešli dva američtí veteráni, kteří se neviděli od konce války a po padesáti letech se opět potkali v Plzni. Krásná byla i setkání Plzeňanů s veterány, kteří u nich v roce 1945 žili. Taková setkání jsou dodnes jedním z hlavních bodů oslav.“

A pokud jde o akce přímo spojené s oslavami 700 let založení Plzně?

„Jednou z nich byla výstava Gotika, která probíhala na několika místech v Plzni. Mimo galerii to byl například Františkánský klášter nebo Západočeské muzeum. Byla velice úspěšná. Hlavním bodem ale byly červnové slavnosti založení města. Plzeň má to štěstí, že má skvělé šermířské skupiny, které jsme doplnili o řadu významných skupin známých i v zahraničí. Namátkou zmíním skupiny Dominik nebo pražský Merlet."

Jak byste celkově zhodnotil kompletně etapu od založení nadace až do dnes? Jde vůbec sumarizovat, kolik skutečně proběhlo akcí?

„Těch akcí bylo na tři tisíce a my jsme za tu dobu rozdělili mezi jednotlivé instituce více než 107 milionů korun. Pohybovali jsme se nejen v kultuře, ale i ve sportu, obnově památek či humanitě. Kladli jsme důraz na takové projekty, které by měly dlouhodobé trvání jako například Struny na ulici nebo Historický víkend. Pamatuji si, jak jsme se sešli s vedením města a památkáři a řekli si, co je třeba v centru k jubilejnímu roku udělat a obnovit. Byla zrekonstruována katedrála, Alšova sgrafita, připravovala se obnova náměstí. V průběhu let se z průmyslového města stalo i krásné kulturní centrum západních Čech. Přispěli jsme například na sadový okruh, na sochu Spejbla a Hurvínka, naši partneři zaplatili první nový zvon, který byl umístěn na věž katedrály svatého Bartoloměje, což byl zvon svatá Anna. Přispěli jsme i na obnovu vitráží, na podlahu u oltáře, restaurování jesliček, všech dveří. Zmínil bych ještě fresku Theatrum mundi, která je v Proluce. Jediný člověk, který byl vyobrazen a tehdy ještě žil, byl Miroslav Horníček. Dokonce jsme ho byli tehdy požádat doma, jestli může být na fresce vyobrazený.“

Teď opouštíte místo ředitele nadace, přesto určitě budete její další působení sledovat…

„Já doufám, že nadace bude stále nejen důstojným partnerem města Plzně, svého zřizovatele, ale i potřebným přispěvatelem pro řadu akcí, které se zde konají a které dlouhodobě podporuje. Rád se na tyto akce půjdu podívat, i když teď už jen z pohledu návštěvníka.“

Co plánujete v důchodu?

„Nudit se nebudu. Mám řadu dalších aktivit a především budu mít čas na své koníčky, na sport jako je tenis, běh na lyžích, cestování a také doufám, že budu mít čas na zahrádku, která potřebuje výrazně oživit. Velice rád ale budu sledovat, jak bude Plzeň dál žít – sportovně, kulturně i po dalších stránkách. Rád bych více cestoval, pokud budou finanční možnosti, a věnoval se i vnoučatům, na které nebylo zatím tolik času. Narodila se nám teď další vnučka, takže myslím, že o můj volný čas bude postaráno.“ 

Odchází se Vám lehko?

„Po 23 letech to není úplně snadné, ale myslím, že je čas na změnu. Samozřejmě, že jsem velice rád pro nadaci pracoval, protože jsem stál už u jejího zrodu. Je to ale práce především všech, kteří se na chodu nadace podíleli, ať už to jsou mé dvě kolegyně, nebo členové správních a dozorčích orgánů či odborných komisí. Byli jsme obklopeni lidmi, kteří jsou patrioti a přicházeli s nápady, pomáhali řadu věcí realizovat. Byla to kolektivní práce a chtěl bych jim všem za to poděkovat. Velké díky patří i městu a sponzorům, kteří nám dali důvěru.“

Co v těchto dnech vlastně děláte?

„Především uklízím kancelář (smích). Připravuji ale také setkání s našimi dlouhodobými partnery a připravujeme slavnostní ples, který se uskuteční 12. února v Besedě. Právě tam udílíme ocenění Plzeňský Orfeus. Zatím tedy ještě částečně pracuji, ale vše už převezmou kolegyně a zejména nová ředitelka, moje dlouholetá spolupracovnice Alena Kozáková. Přeji nadaci mnoho dalších úspěšných let a spokojených návštěvníků na jejích akcích.“

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně zdraví i spokojenosti!

FOTO: QAP.CZ