Petr Jákl promluvil s Plzeňany o Kajínkovi

Spolupracovali jste i s Kájínkovými obhájci nebo dalšími zainteresovanými lidmi?

Petr Jákl ml: "Tak my jsme spolupracovali s mnoha lidmi, kteří měli s případem Kajínek něco společného. Pepa Klíma a Janek Kroupa byli poradci, kteří nám poskytovali jejich pohled na věc. S Klárou Slámovou plus dalšími právníky, kteří se v případu objevili, jsme konzultovali všemožné věci. Kontaktovali jsme i lidi, kteří stáli na té druhé straně, což byli vlastně tady plzeňští policisté Krojcer a vlastně pak i Pokoš. Určitě jsme nějakým způsobem také zjišťovali názory těch lidí, kteří stáli na druhé straně nebo to cítili jinak. Zjistili jsme maximum toho, co se dalo, a pak jsme si na to udělali svůj vlastní názor. To, co se nám líbilo, tím směrem jsme film vedli. Samotný film měl být mimochodem ze začátku úplně o něčem jiném. Byl více o Kajínkovi, o jeho útěku a až pak jsme to celé přetočili spíše na to pozadí, které se mně zdálo mnohem zajímavější. Tam došlo k zásadním změnám a to bylo v době, kdy přišel Petr Bok jako dramaturg a podílel se na scénáři s námi. On to začal tak jakoby přesouvat a moc to tomu filmu pomohlo. Film dostal jakoby takový jasnější směr a mně se to potom daleko lépe režírovalo, protože ta idea, tu jsem v hlavě měl, ale potřeboval jsem nasměrovat tím správným směrem."

Petr Bok: "Když zavolali z produkce, měl jsem za sebou něco, co pravděpodobně stále ještě nebylo na obrazovkách, jednalo se o tématiku Berdychova gandu. Když přišla práce na Kajínkovi, šel jsem za tou ženou, která skutečně sama odhalila své kolegy, kteří nejen, že organizovaný zločin odhalovali, ale sami jej organizovali, což pro ní bylo asi sedm let velmi krušné, bylo to sedm let stresů a do jisté míry obavy o život. Tehdy jsem za ní přišel a řekl jsem: Mám možnost dělat něco o Kajínkovi. Udělal to? A ona se na mě tak podívala a říká: To myslíš vážně? Říkal jsem jí: No, vážně, ptám se, jestli to udělal. A ona: Ne! Ptám se jí: Podívej, ty jsi u policie na poměrně vysoké pozici, dělala jsi organizovaný zločin, ten chlap sedí na doživotí a ty mi říkáš, že to neudělal? Kdo za tím tedy stojí? A ona. Hádej. Tak se ptám: Policajti? A ona: Policajti! Takže to byl ten moment, kdy do toho člověk přicházel. Na filmu je patrná jedna věc. Ne, že by Kajínek nebyl gauner. Jasně, že to byl gauner. Spoustu věcí, které udělal, byly daleko za hranicemi zákona. Ale jsme přesvědčeni, že za toto konkrétní provinění, za které byl odsouzen, za to je odsouzený neprávem, protože sedí za někoho jiného."

Jaká je míra zkreslení ve filmu? Jak moc jste se drželi reality a do jaké míry jste si ji upravili?

Petr Jákl ml: "Tam jde o to, že v této kauze nelze říci, co je skutečnost a co je fikce, protože budeme-li brát jako skutečnost to, jak to odsoudil soud, tak je to v podstatě celé fikce. Pokud to budeme brát podle výpovědí jednotlivých svědků, tak v některých věcech to jde přímo tak, jak oni to odvyprávěli a tak, jak my jsme to převzali. Obecně co každopádně není fikce, je to pozadí a ten systém, právě to propojení politiky s těmi policisty, soudci… A to je něco, co se ukázalo nejen na Kajínkově případu, i když tam se v podstatě prokázalo pouze nějaké propojení s policií, ale na plno jiných případech, kde toto nějak fungovalo. V podstatě nejde o to, jestli Kajínek je nebo není vinen. Jde o to, jestli tady ten systém takto zafungoval také v jiných případech, nebo může zafungovat v případě kohokoli jiného. Každopádně některé věci byly přizpůsobeny filmové řeči. To bylo například to, že v reálu právnička nastoupila až po Kajínkově útěku, ale my jsme se rozhodli, že budeme ten příběh vyprávět skrze ni a museli jsme ji dostat do příběhu daleko dříve, v podstatě už na začátku. To bylo třeba zásadní rozhodnutí, které se liší oproti skutečnosti."

A co nehoda Kajínkova původního advokáta? Pravda nebo fikce?

Petr Jákl ml: "Nehoda byla také přimyšlená záležitost, která se stala, ale v jiném případu. Dost často jsme přejímali věci, které se staly právě v jiných případech."