Labutí rodinka uvízla v bahně. Následovala neuvěřitelná akce záchranářů z DESOP - FOTKY

06.06.2024 11:22

"Odchyt labutího páru se čtyřmi mláďaty na vypuštěné vodní ploše, kde výška bahna dosahovala místy až 1 m, byl za mou třicetiletou kariéru druhý nejhorší, co jsem kdy zažil," uvedl Karel Makoň ze Záchranné stanice živočichů Plzeň. Přečtěte si, jak záchranná akce probíhala.

labuť záchranná akce_0624_DESOP (9)
labuť záchranná akce_0624_DESOP (9)labuť záchranná akce_0624_DESOP (1)labuť záchranná akce_0624_DESOP (2)labuť záchranná akce_0624_DESOP (3)labuť záchranná akce_0624_DESOP (4)labuť záchranná akce_0624_DESOP (5)labuť záchranná akce_0624_DESOP (6)labuť záchranná akce_0624_DESOP (7)labuť záchranná akce_0624_DESOP (8)labuť záchranná akce_0624_DESOP (9)labuť záchranná akce_0624_DESOP (10)labuť záchranná akce_0624_DESOP (12)labuť záchranná akce_0624_DESOP (13)labuť záchranná akce_0624_DESOP (11)labuť záchranná akce_0624_DESOP (15)labuť záchranná akce_0624_DESOP (14)labuť záchranná akce_0624_DESOP (16)

Předposlední velká voda mimo jiné protrhla i starou bobří hráz na Vejprnickém potoce pod průmyslovou zónou Brůdek. Bobři zde hráz již několik let neudržovali a částečně zavezená a své protipovodňové funkce opět člověkem zbavená údolní niva Vejprnického potoka, navíc obohacená o svody ze střech a zpevněných ploch objektů a budov, nebyla schopna mimořádné přívalové srážky zadržet.

"Naštěstí hned pod starou hrází jsou další nové bobří hráze, a tak přívalovou vlnu poslanou na Plzeň z Vejprnic zachytily a Slovanské údolí ve Skvrňanech přežilo bez vážnějších problémů," říká Karel Makoň ze Záchranné stanice živočichů Plzeň.

Kdo však měl v ten moment problém, byl labutí pár hnízdící na mokřadu pod průmyslovou zónou Vejprnice - Brůdek, který se po protržení bobří hráze ocitl se svými čtyřmi čerstvě vylíhlými mláďaty uprostřed blátivé plochy uvězněn na hnízdě a z rákosí vyvýšené homoli. Ve skutečnosti to byla dost patová situace, dospělé labutě se sice pohybovaly po dvou v bahně hluboko zaříznutých strouhách tekoucí vody, ale několik hodin vylíhlá mláďat měla velký problém se přes bahno z hnízda dostat.

"A protože za protržením bobří hráze byla zase lidská činnost a devastace krajiny, museli jsme tedy operativně nastoupit a celou labutí rodinu odchytit a převést jinam," říká Karel Makoň.

Jak odchyt probíhal? Přečtěte si celý příběh očima Karla Makoně:

Odchyt labutího páru se čtyřmi mláďaty na vypuštěné vodní ploše, kde výška bahna dosahovala místy až 1 m, byl za mou třicetiletou kariéru druhý nejhorší, co jsem kdy zažil. Navíc akce byla realizována v noci za tmy a ve čtyřech lidech, přičemž do bahna až k hnízdu se dostala pouze Hanka a Gábina! Odchyt trval přes dvě a půl hodiny a děvčata opět dokázala, že jsou nejlepší a že to prostě umí!

Labutího samce přilákala a profesionálně na doskok odchytila Gábina na svůj hlas a dvě hrsti ovesných vloček. Byl jsem z toho v transu, když obrovský desetikilový samec bořící se do mazlavého bahna přišel ke Gábině na pouhé zavolání poslušně jako pejsek.

Zato od bláta zmazaná samice se čtyřmi mláďaty uvězněná uprostřed bahnité laguny bez vody a krmení se nechtěla z hnízda ani hnout. Takže nejde-li labuť k lidem, musí lidé za labutí, a tak se Hana s Gábinou vydaly k samotnému hnízdu. Přes napadané kmeny, větve a černou skládku odpadu, bořící se do čerstvého bahna ve vysokých rybářských holinách se dostaly až k samici, která ovšem byla tentokrát rychlejší a za pomoci křídel z hnízda unikla na v blátě zařízlou tekoucí strouhu. Během několika málo vteřin byla mimo dosah, a tak Gábina s Hankou tak tak zvládly pochytat čtyři malé labutí kuličky, které se okamžitě vrhaly z hnízda rovnou do bláta.



Následovala fitness hodina a snaha odchytit labuť ve strouze, což se nepovedlo, přičemž Gábina obezřetně zůstala u prázdného hnízda přimáčknutá k jeho hraně pod rouškou tmy a nehybně čekala, co se bude dít. A dělo. Když jsme měli labuť u protržené bobří hráze, z ničeho nic se otočila a vydala zpět k hnízdu, na kterém začala hledat svá mláďata. A to byla šance pro Gábinu. Všichni jsme přestali labuť pronásledovat a čekali, co bude.

Jak pak popsala odchyt Gabriela Černá: „Byla jsem po stehna zapadlá v blátě pod hnízdem z druhé strany, než byla strouha, po které labuť přijela. Hrudí a hlavou jsem byla až pod horní hranou hnízda a nehybně čekala. Slyšela jsem labutí samici, jak kejhá a hledá mláďata, slyšela jsem, jak leze ze strouhy a škrábe se na hnízdo, slyšela jsem, jak si sedla a začala kolem sebe zobákem hledat mladé. Ještě jsem ji pár vteřin nechala uklidnit a pak jsem se opatrně podívala nad sebe a viděla, jak sedí s krkem vztyčeným a kouká kolem sebe. Neviděla mě, neslyšela mě a když jsem se prudce zvedla a oběma rukama ji chytila, šíleně se lekla a neměla šanci cokoliv udělat!“

V ten moment do tmy a hrobového ticha zaznělo vítězné: „Mám ji! Mám ji!“ a všichni jsme se radovali a křičeli: „Jsi dobrá! Jsi dobrá!“

Kolem půlnoci jsme labutí rodinu převezli k nám do ZSŽ a venkovní voliéry. Labutě měly žízeň a potřebovaly se ve vodě očistit od bláta. Bylo to opravdu za minutu 12, protože dalších 24 hodin na suchu by mláďata už nedala.

Druhý den jsme celou labutí rodinu převezli po dohodě s manželi Machačovými na náhradní lokalitu a lepší úživný rybník u Tachova.

V následujících dnech jsme pak dronem provedli jejich opakovanou kontrolu a vše vypadá dobře. Až tedy na skutečnost, že pokud budeme chtít mladé labutě následně koncem července na Modrém rybníku okroužkovat, tak to asi nebude žádná sranda, jelikož rozlohou je to několikanásobně větší vodní plocha než mokřad s protrženou bobří hrází u Vejprnic.

Foto DESOP

SDÍLEJTE ČLÁNEK
Renault Captur 380_
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Auto CB ŠKODA Superb new