Plzeňský kraj má čtyři nové kulturní památky. Které to jsou?

12.04.2026 15:22

Plzeňský kraj je zase o něco bohatší na oficiálně uznané historické klenoty. Jak v těchto dnech informoval Národní památkový ústav, seznam od loňského roku nově zdobí dvě barokní kaple a dva unikátní měšťanské domy, které vyprávějí příběhy z 18. a 19. století.

Ministerstvo kultury prohlásilo za kulturní památky kapli sv. Floriána v Bdeněvsi, kapli sv. Antonína Paduánského v Sušici a dva městské domy – v Manětíně a ve Starém Plzenci. „Tato rozhodnutí přispívají k uchování autentického charakteru obcí a měst regionu a posilují kulturní identitu Plzeňského kraje. Každý z objektů představuje specifickou hodnotu – od lidové religiozity přes městský život až po duchovní tradice spojené s poutními místy," uvádí Národní památkový ústav.

Kaple sv. Floriána v Bdeněvsi

Barokní kaple z 18. století představuje typický příklad drobné sakrální architektury, která v minulosti plnila nejen náboženskou, ale i komunitní a orientační funkci. Stavba se nachází v centrální části návsi a tvoří výrazný kompoziční akcent sídla. Kaple je zděná, omítaná, s výrazně členěnou hmotou a průčelní věží se stanovou střechou. Loď obdélného půdorysu zakončená půlkruhovým závěrem odpovídá tradičním formám venkovských kaplí, které přejímají principy kostelní architektury v menším měřítku. Dochované prvky – například plastické šambrány, klenáky či původní výplně otvorů – dokládají řemeslnou kvalitu stavby. Zasvěcení sv. Floriánovi odráží historickou zkušenost venkovských komunit, pro něž byl patron ochránců před ohněm mimořádně významný.

Kaple sv. Antonína Paduánského v Sušici

Kaple z roku 1731 stojí na východním svahu Svatoboru, v místě historické křižovatky cest. Její poloha i kompozice prostoru s dvojicí vzrostlých lip vytvářejí výrazný krajinný prvek. Stavba centrálního typu se dochovala v mimořádně autentickém stavu. Mezi nejcennější prvky patří původní dřevěné dveře s kováním, kované mříže v nadsvětlíku i oknech a profilované římsy. Kaple byla v minulosti udržována soukromými osobami; významná obnova proběhla roku 1890 zásluhou továrníka Vojtěcha Scheinosta, majitele sušické sirkárny. Objekt připomíná dlouhodobou tradici lidové zbožnosti v této části Sušice. Její poloha na historické křižovatce cest podtrhuje estetickou stránku i dlouhodobý význam místa jako centra lidové zbožnosti.

Městský dům čp. 77 v Manětíně

Nárožní dům z konce 18. století, případně z přelomu 18. a 19. století, představuje hodnotný příklad barokně‑klasicistního městského domu menšího města. Díky umístění ve svahu působí z jedné strany jako přízemní, z druhé jako patrový. Fasády zdobí nárožní kvádrování, lizénové rámy a plastická zrcadla podokenních parapetů. V interiéru se dochovala řada původních prvků: černá kuchyně s navazujícím sklípkem, záklopové stropy, krovová konstrukce, chodbau na pavlač s valenou klenbou či historické dveře a okna různých slohových typů. Dům významně dotváří charakter městské památkové zóny Manětín a představuje cenný pramen poznání o způsobu bydlení v 19. a na počátku 20. století.

Starý Plzenec – dům čp. 84 a výminek čp. 44 (tzv. prelátství)

Roubený patrový dům „v kožichu“ s výminkem tvoří hodnotný urbanistický a architektonický celek v historickém jádru města. Dendrochronologický průzkum datuje roubené konstrukce do let 1789–1790. Objekt sloužil jako venkovská rezidence plzeňských duchovních, kteří se účastnili poutí ke kostelu sv. Blažeje. Po zrušení kostela v roce 1775 přešel dům do civilního užívání. Dům čp. 84 se vyznačuje mansardovou střechou, členitým uličním průčelím s lizénami a dochovanými roubenými konstrukcemi v obou podlažích. Přízemní domek čp. 44 z počátku 20. století doplňuje areál jako výminek a dlouhodobě sloužil jako truhlářská dílna. Společně s ohradní zdí vytváří oba objekty výraznou pohledovou dominantu ulice a představují unikátní příklad roubené městské architektury.