Plzní po stopách nadaného architekta Leo Meisla - FOTKY

V Plzni zanechal svoji stopu architekt Leo Meisl. Jeho tvůrčí období bohužel netrvalo moc dlouho. I tak ale najdete v Plzni stavby, které nám tohoto nadaného architekta meziválečného období připomínají. My jsme si jeho stavby prohlíželi se spisovatelem Davidem Růžičkou. Vydáme se na Bory, Belánku, do Lobez i na Slovany. 

 

Příběhy plzeňských míst vznikají za laskavé podpory
Nadace 700 let města Plzně.

 

Freundova vila (1932)

Práci architekta Meisla můžete dodnes vidět v Plzni na Borech. Na rohu Žižkovy a Mírové ulice stojí Freundova vila ve funkcionalistickém stylu navržená v roce 1931 tehdy teprve třicetiletým Meislem pro zubního lékaře Jiřího Freunda. V roce 1932 vilu postavil stavitel František Pašek.

 

„Překvapivý je zejména interiér domu, prozrazující Meislovým poučením Loosovským Raumplanem, tedy užitím různých výšek vnitřních prostor přízemí v závislosti na jejich fuknčnosti. Tyto prostory jsou propojeny stupni a schodišti,“ vysvětluje David Růžička a dodává: „Meislovým téměř erbovním znamením se stávají kruhová okna podobná oknům kajut zaoceánských lodí, tzv. Nautický prvek. U Freundovy vily vedou do koupelen.“

 

Úprava rodinné a správní vily firmy Eisner & Levit (1933–1934)

V Republikánské ulici v plzeňských Lobzích stojí dodnes zajímavá vila z roku 1905. Počátkem 20. století plzeňští podnikatelé z komunity plzeňský Židů - Adolf Eisner a Leopold Levit – založili továrnu „Eisner & Levit“ - výroba drátu, drátěnek a šroubového zboží. V Lobzích u Plzně si roku 1905 nechali vystavět historizující správní a obytnou vilku od Václava a Josefa Paškových.

 

 

„Roku 1933 však Leopold Levit pověřil plzeňského architekta Lea Meisla adaptací vily. Stavební změny mezi lety 1933–1934 provedl Meislův spolupracovník - stavitel Karel Krůta. Šlo především o úpravu přízemí budovy, kde došlo ke změnám příček tak, aby interiér odpovídal modernímu duchu. Zařízená luxusní hala s mramorovým krbem a dřevěným obložením i vestavěným nábytkem, opět prozrazujícím inspiraci Adolfem Loosem, byla propojena s jídelnou. V případě potřeby bylo možné obě prostory oddělit posuvnými dveřmi. Leo Meisl rovněž k domu přistavěl rozlehlou verandu se zimní zahradou opatřenou americkými okny. Přístavek verandy byl pojat ve funkcionalistickém duchu,“ uvádí David Růžička.

Nájemní a obchodní dům Josefa Špalka st. (1934–1935)

Za dalšími domy míříme na dnešní Belánku. Za první republiky došlo k bytové výstavbě na místě někdejší továrny bratří Bellaniů. Pro lokalitu se vžil název Belánka nebo Na Belánce.

„Mezi lety 1934 – 1935 pověřil známý plzeňský stavitel Josef Špalek návrhem činžovního domu mladého progresívního architekta Leo Meisla. Ten navrhl moderní funkcionalistickou stavbu se zaobleným nárožím a keramickým obkladem fasády. Budova se tak v oblasti Belánky stala prakticky ikonickou,“ říká Růžička.

 

V přízemí byly provozy obchodů. „Bytovou část tvořilo osm bytů různých dispozic – od jednopokojového bytu pro domovníka v přízemí přes dvoupokojové a čtyřpokojové byty se sociálním zázemím a místností pro služku ve druhém a třetím patře a v podkroví. Celé první patro zaujímal nadstandardní pětipokojový byt,“ přibližuje David Růžička.

 

Velký činžovní dům na Belánce

Na Belánce najdete činžovní dům č. 6 z let 1936–1938, který si Leo Meisl navrhl pro sebe. Od roku 2004 je tento dům kulturní památkou.

„První projekt této šestipodlažní nájemní budovy Meisl vypracoval v červenci roku 1936, kdy ještě pozemek vlastnila původní majitelka Zdenka Ledererová. Později však získal pozemek s rozestavěnou budovou sám Meisl. Dům obsahoval dvaadvacet malých, úsporně řešených jednopokojových bytů. Ve většině podlaží se nacházely čtyři jednopokojové byty, evokující lodní kajuty. V obytném podkroví pak dvě zrcadlově obrácené bytové jednotky. Dům byl vybaven také moderním osobním výtahem,“ říká David Růžička.

 

A upozorňuje i na Meislův poznávací prvek. „Tím se stalo použití kruhových nautických oken v průčelí. Odkazovalo v dobové zálibě zaoceánských parníků.“

 

V sousedství domu měla stát ještě zradlově obrácená stejně pojatá funkcionalistická stavba. To se však už nepodařilo realizovat.

V Plzni najdete i další stavby Leo Meisla, některé z nich ale prošly větší proměnou.

Kokoschkova vila (1937 - 1938) stojí dodnes na Nepomucké třídě u frekventované silnice. Projekt na vilu pro majitele kamenických závodů a žulových kamenolomů Jana Kokošku vypracoval právě Leo Meisl.

 

David Růžička upozorňuje na zahradu, v níž zaujme ozdobná váza nebo zajímavé boční točité schodiště budovy a také na změny, kterou vila prošla. „Prostory sklepa zaujímal protiletecký kryt a kotelna. Počátkem padesátých let byla do přízemí vily Kokoškových nastěhována mateřská škola. Po roce 1989 byl objekt zrestituován a roku 1993 prodán novému vlastníku posléze adaptován k novým komerčním potřebám. V rámci adaptace byla např. Pozměněna střecha i některé další partie areálu  budovy.“

 

Obchodní a činžovní dům v Kollárově ulici z let 1930–1931 se stal první významnou plzeňskou realizací Leo Meisla. Novodobá úprava fasády objektu je považována za nevkusnou a degradující původně progresívní modernistitcký objekt.  

Leo Meisl vytvořil také návrh na Areál městského výstaviště v Plzni z let 1937–1938 (zbořeno mezi lety 1997–2005).

„Architekt Leo Meisl, stavitel Karel Krůta a inženýr Stanislav Smola spolu v roce 1937 založili Technickou projekční kancelář, která pravděpodobně v první polovině téhož vypracovala urbanistické řešení městského výstaviště. Návrh vytvořil Leo Meisl a po jeho odchodu z kanceláře jej pak Krůta se Smolou částečně upravili. Meislův koncept ovšem zůstal zachován,“ přibližuje spisovatel Růžička.

 

 

Výběr z dalšího díla

1930
Projekt úpravy fasád Hotelu Continental, Zbrojnická 8, Plzeň

1932
Návrh budovy Lidové university Husovy, Denisovo nábřeží, Plzeň

1934
Adaptace obchodních výkladců pro Emila Wollnera, Klatovská třída 12, Plzeň
Návrh tenisových hřišť a klubovny na tzv. Střelnici, Plzeň

cca 1937
Návrh uličního průčelí Společenského domu, Pobřežní 10, Plzeň

1937
Vila kameníka Jana Kokošky, Nepomucká 10, Plzeň (Hradiště u Plzně)

1937–1938
Pavilon Měšťanského pivovaru v areálu Městského výstaviště, Radčická 2, Plzeň

1938–1939
Okresní soud a finanční úřady, č. p. 493, Plzeň-Kralovice

 

foto: QAP.cz