Podporu dětem s psychickými obtížemi zajišťujeme i skrze pomoc rodičům a pedagogům, říká v rozhovoru Alena Vrbová

Duševní servis nabízí od loňského června pod hlavičkou neziskové organizace Ordinarius, z.s. pomocnou ruku a podporu dětem a dospívajícím s psychickými obtížemi nebo duševním onemocněním. Startovací roční projekt byl úspěšný, pomoci se dostalo několika desítkám mladých lidí, jejich rodinám, ale také například pedagogům.

K prvním narozeninám se poradna na začátku prázdnin přestěhovala z malých prostor na Bolevecké návsi do krásné vily se zahradou patřící Lékařské fakultě UK. Od 1. září může díky finanční podpoře MPSV pokračovat v realizaci svých aktivit.

Jaké byly začátky Duševního servisu?

Plné nadšení, vizí, ideálů, plánů a také naděje. A musím říct, že i odvahy. S kolegyní Janou Krunclovou jsme se obě v rámci svých předchozích pracovních zkušeností setkávaly s bezmocí. Neměly jsme totiž kam odkazovat děti/dospívající, se kterými jsme se setkávaly například v rámci preventivních programů či během posyktování poradenských služeb. Byly to často děti – mladí dospělí s počínajícími psychickými obtížemi. Pro mě nebylo dále únosné jim samotným nebo jejich rodičům jen tak, a s vědomím toho, že budou na termín čekat řadu nekonečných měsíců, předat číslo na dětskou psychiatrii. Věděla jsem, že můžu – že musím udělat něco sama, a to co nejdřív a pomoci překlenout dítěti a jeho nejbližším dobu, než se k odborné pomoci dostanou. Samozřejmě mluvím o psychických obtížích. Pokud jde o vážné či akutní problémy je tady na místě psychiatrická ambulance nebo v krajních příadech záchranná služba. Ale i tady je místo pro podporu dalších členů rodiny a jedince samotného.

Myslíte si, že jsou kapacity psychiatrických ambulancí dostatečné?

Všichni víme, že kapacity dětských psychiatrických ambulancí jsou nedostařující, a to nejen v Plzni, ale napříč celou republikou. Čekací lhůty jsou neúnosné. Rozhodly jsme se s tím s kolegyní něco udělat, a tak jsme založily Duševní servis, abychom mohly poskytovat poradenství pro děti, studenty, rodiče, ale i podpořit pedagogy a další kolegy např. sociální pracovníky, a to také v tom, aby sami dokázali například vést podpůrný rozhovor s takovým dítětem. Získaly jsme projekt Ministerstva práce a sociálních věcí, který nám umožnil naši službu nastavit tak, aby reagovala na skutečné potřeby a byla efektivní.

Zmínila jste, že čekací lhůta na psychologa nebo psychiatra je dlouhá. To může být mnohdy velkým problémem...

Ano, čeká se dlouho a u dětí běží čas jinak než u nás dospělých, je potřeba zakročit co nejdříve. I kdyby dal psychiatr termín za měsíc, je to strašně dlouhá doba, a to jak pro dítě samotné, tak pro jeho rodiče. S kolegyní jsme zjistily, že abychom mohly poskytnout „první pomoc“ ihned, nemusíme nutně být psychiatr nebo psycholog. Dokážeme poskytnout první podpůrný rozhovor jednotlivci i rodině, rozklíčovat problém a být podporou na další cestě k zajištění úplného „duševního servisu“. Náš tým se rychle rozšířil o několik dalších poradců, krizových interventů i sociálních pracovníků, a tak se snažíme rychle a efektivně reagovat na poptávku našich klientů.

Co je nejčastější problém, se kterým se v poradně setkáváte?

Často jde o sebepoškozování, úzkostné stavy, nízké sebevědomí... Děti mnohdy zažívají pocity osamělosti, navzdory žití v úplné rodině či bytí v různých kolektivech, setkáváme se stále častěji s myšlenkami na sebevraždu, s tématem poruch příjmu potravy. Dochází k nám do poradny jak samotné děti/dospívající, tak i rodiče, ale i pedagogové, kteří ve škole řeší nějaký problém.

Jak to vypadá, když někdo vyhledá pomoc v Duševním servisu?

Většinou je první kontakt telefonický. Rodič nebo učitel/ka k nám zavolá a domluvíme se na osobní schůzce. Ta často probíhá současně s rodiči, přítomni jsou ideálně dva pracovníci a rodina má pak následně možnost schůzku rozdělit. Jeden pracovník mluví s dospělým, druhý s dítětem a mapují se potřeby obou stran a pojmenovávají se výstupy, které by mohly vést k řešení dané situace. Následně se koná společný rozhovor. S pravidly je seznámen předem jak rodič, tak dítě. Vše je individuální, jednotlivé postupy záleží na konkrétním jedinci a situaci.

Můžete uvést nějaký konkrétnější příklad z praxe?

Setkali jsme se například s tím, že si dítě nesedlo s novým partnerem maminky a vznikl problém. Trápilo ho to, ale nechtělo o tom mamince říct, aby jí neublížilo, a to mělo vliv na jeho chování a psychiku. Zároveň jsme v odděleném rozhovoru s maminkou zjistili, že ta celou situaci vnímá, ale nedokázali o tom spolu „správně“ komunikovat. Naše práce byla v nastavení pravidel, podpořili jsme jejich komunikaci a tím přispěli jak k vyřešení situace, tak ke zmírnění psychického napětí na obou stranách.

Jsou vaše služby jednorázové? Co všechno Duševní servis nabízí?

Někdy stačí jen jedna schůzka, může se ale objevit problém, na kterém je potřeba pracovat déle či dlouhodoběji. Naším cílem bylo a je ulevovat přeplněným dětským a dorostovým psychiatrickým ambulancím, kterých je doslova jako šafránu. Od dětských psychiatrů totiž víme, že zhruba jedna třetina pacientů, k nim „nepatří“ – mají „jen“ psychické obtíže, ketré se dají zvládnout mimo ordinaci lékaře. Tito pacienti pak zabírají místa těm, kteří tuto odbornou lékařskou pomoc skutečně potřebují. Nejsme diagnostici ani psychiatři, v případě závažných onemocnění s nimi spolupracujeme a klienty k nim směřujeme. Pokud nastane nějaký problém, dítě se například sebepoškozuje a má ale termín schůzky na psychiatrii za dva měsíce, jsme schopni během této čekací doby nabídnout oporu jak jemu, tak jeho nejbližším.

Z malého prostoru z Bolevecké návsi jste se přestěhovali prostorné vily, je to pro vás velká změna?

Ano, bezpochyby! Z 62 m² jsme se přestěhovali těměř do 200 m² . Vila patří Lékařské fakultě v Plzni Univerzity Karlovy a nabízí nám krásné zázemí, které se chystáme využít naplno. Prostory poslouží jak pro konzultace, tak pro menší či větší pracovní setkání i vzdělávací semináře. Největší místnost pak budeme využívat pro realizaci růstové skupiny Živé dílny. Máme radost, že proběhne „doma“ s perfektním zázemím vily i její zahrady.

Co je Živá dílna?

Jedná se o skupinové dvouhodinové setkání, které probíhá jednou týdně a je určené pro děti ve věku od 12 do 15 let. Děti ve skupině prochází seberozvojem v interakci s vrstevníky, jedná se o cyklus provázaných setkání s prvky jako arteterapie, dramaterapie a podobně. Díky fianční podpoře můžeme tuto aktivitu realizovat již podruhé. Z jarního běhu máme na Živou dílnu samé pozitivní zpětné vazby. Nejen, že se samotní účastíci v mnohém osobně posunuli, ale vznikla i nová přátelství. Momentálně běží nábor do nové skupiny, kterou bychom rádi rozjeli od 1. října.

Jak lze Duševní servis kontaktovat?

Pokud nás potřebujete kontaktovat, využijte prosím email info@dusevniservis.cz a nebo telefonní číslo +420 705 200 022. Veškeré informace o Duševním servisu naleznete na stránkách www.dusevniservis.cz. ​