Andrea Hlaváčková: Být stříbrná na olympiádě, je fakt hustý. Čtěte rozhovor

07.08.2012 13:34

Andrea Hlaváčková přijela na skok do Plzně i se stříbrnou olympijskou medailí. Jaká byla olympiáda a co zažívá právě teď odchovankyně plzeňské Slávie? Čtěte v rozhovoru, QAP.CZ pro Vás Andreu vyzpovídal.

Andrea Hlaváčková (4)

Za pár dní šestadvacetiletá Plzeňanka Andrea Hlaváčková teď zažívá mediální tlak, který doposud nepoznala. Ať se probojovala do finále Wimbledonu nebo vyhrála se spoluhráčkou Lucií Hradeckou grandslamový turnaj na Roland Garros, nikdy neměla ještě tolik fanoušků a nezažila tak velký zájem médií. Sympatická blondýnka z Plzně si ale svůj úspěch užívá, ochotně odpovídá na dotazy novinářů a váží si všech fanoušků. ( čtěte Andrea Hlaváčková se sešla s fanoušky)

Vrhli se na nás novináři....

"Ten tlak je obrovský, musím říct, že mě to překvapilo. Jsem trochu na něco zvyklá, ale tohle jsem ještě nezažila. Vlastně už bezprostředně po odehraném semifinále se na nás vrhli novináři, fanoušci v Českém domě. Bylo toho fakt hodně. Ale to ještě nebylo takový. Hlavně po finále, kdy z nás spadla nervozita, byly jsme napůl hladové, vyčerpané a musely jsme se věnovat fanouškům. Tak to bylo fakt náročné. A i když jsme přiletěly domů. Ale jsem za to ráda, že se lidi zajímají. Je vidět, že olympiáda je fakt něco jiného než jen tenis," usmívá se Andrea Hlaváčková, která přivezla do Plzně stříbrnou medaili z deblu. Tu vybojovala s Lucií Hradeckou na olympiádě v Londýně. 

Holinky na boso, fakt ne....

Do Plzně přivezla Andrea i holinky, které už začínají být legendárními. Češky v nich vyrazily totiž na slavnostní předávání medailí a zaujaly více než vítězky sestry Williamsovy. Andrea s nimi v Plzni ochotně zapózovala. "Tak takhle v ruce, to tu ještě nebylo," směje se Andrea. Není Vám v nich vedro? "No na bosou nohu to není," směje se dál stříbrná olympionička. 

Doma jsem se zavřela a kecala s kamarádkami....

Jaké měla Andrea pondělí, kdy se vracela z Londýna domů? "Fotilo se s medailema, pak letěl celý speciál. Letělo pět medailistů, tak to bylo fajn. V letadle jsme mohli i do pilotní kabiny, to se mi líbilo, poprvé v životě jsem to viděla z jejich pozic. Pak tisková konference na letišti a domů. A doma jsem se zavřela. Jen dvě nejlepší kamarádky jsem pustila a s těma jsem kecala a ukazovala jim medaili. Všichni na ní chtějí sahat."

Táta po semifinále jen brečel....

"Táta se mnou byl na olympiádě celých deset dní, což bylo ohromné. Takhle dlouho se mnou ještě nikdy neabsolvoval turnaj dospělých. Po semifinále pak už jen brečel a po finále byl hrdý a strašně rád a doteď mi pořád říká, to je fakt bomba. Až teď odletím, tak nechám medaili rodičům, protože máma i táta se s ní chtějí chlubit."  Otce stříbrné olympioničky Jana Hlaváčka tak možná brzy potkáte v nějaké plzeňské hospodě se stříbrnou medailí na krku. Andrea se jen směje. "Je to možný, že ho tam někdo potká. Chodil by takhle shrbenej." Medaile, kterou má totiž Andrea po celou dobu rozhovoru na krku, je pěkně težká.

Být stříbrná na olympiádě je fakt hustý....

"Ten den po finále, jsem si pak v posteli říkala, pořád se ti všichni ptají, jaký je to pocit. A ono je to fakt hustý. Ani jsem v minulosti nesnila o olympiádě, protože výběr je úzký. Takže mě to ani nenapadlo. Přemýšlela jsem o tom až od začátku roku. To jsem si myslela, že máme šanci, ale potom jsme věděly, že nám vypadnou body a že se automaticky nedostaneme a jede Květa. Tak jsem se té myšlenky vzdala," popisuje Andrea Hlaváčková svou cestu k nominaci na OH v Londýně.

Pak se ale Květa Peschkeová vzdala nominace právě ve prospěch sehraných deblistek Hlaváčková - Hradecká. "Nikdy by mi nenapadlo, že by mohla odmítnout. Spíš jsem si říkala, koho z nás si vybere. Ale myslela jsem, že Lucku, s kterou má zkušenosti a že nejedu. A večer, než to bylo oficiálně oznámeno, mi to někdo z týmu tajně řekl. Byla jsem fakt úplně vyřízená, nemohla jsem spát. A pak když mi to oznámili, tak jsem jen řekla, jo dobrý. Ale došlo mi to, až když jsem tam odjela z posledního turnaje. Ten další turnaj, je pro mě totiž vždycky ten hlavní, na to se soustředím. Takže pak až jsem tam jela, nedělala nic jinýho, než čtyři hodiny textovala všem - to je fakt hustý, já jedu do vesnice, já jsem ve vesnici, vidím toho a tamtoho... no úžasný."

Stříbrné olympioničky Květě Peschkeové budou děkovat. "Šampanské ještě neproběhlo, Květe vezu voucher, který jsem dostala na pivo na rok, ten jí dám. Protože já ho fakt nepotřebuji. A její rodině to třeba udělá radost. Jinak s Luckou koupíme šáňo a bouchneme ho, to je jasný," vysvětluje Andrea, která by jako dcera z pivovarské rodiny nosila opravdu dříví do lesa.

Jen jednou chtěla Andrea seknout s tenisem

"Devět let zpátky tady na Ex Plzeň jsem tady už hrála jako favoritka a trápila jsem se tam. A přemýšlela jsem, že bych nehrála tenis. Protože mě to nervovalo a svazovalo. A táta mi tenkrát řekl, tak ho nehraj, to si klidně vyber. A jedna holka mi řekla, že mám fakt opravdu štěstí. Pak jsem si to přebrala a řekla, že to ještě zkusím a dneska jsem za to fakt ráda."

Deblová specialistka nebo singl?

"Až do konce roku jedeme singlové turnaje. Rozhodně směřujeme k singlům. Mám nového trenéra, který mě hodně žene do singla," vysvětluje Andrea plány do budoucna.

Na olympiádě spokojenost

"Musím říci, že jsem hodně spokojená s tím, jak jsem hrála. Jediná chvilička, kdy mi to nešlo, první dva gemy finále a pak jsem se do toho dostala. Těžká chvíle byla jen, když třeba partačka neměla před zápasem náladu, takže zvedat to...To musí člověk i někdy sám sebe. Ale my se tak doplňujeme. Pak přijdeme na kurt a ona pak zase třeba drží mě.

Občas to vypadá, že si Hlaváčková s Hradeckou na kurtě povídají. Vše se ale točí kolem hry, ubezpečuje Andrea. "Pořád jen, kam to budeme hrát, co se bude dít v dalším balonu, držíme se v koncentraci a navzájem se povzbuzujeme. Říkáme si technické věci. Na lavičce si to shrneme a jen, když je tam někdo zajímavý, tak se podíváme do diváků. Je tam strašně málo času."

Vávra Hradílek, myslela jsem, že jedou dva....

"Jela jsem na kajaky a oni říkali jede Vávra Hradílek a já myslela, že jedou dva. Nejdřív jsem si říkala, no jede dobře, ale na medaili asi ne. Já jsem taková skeptická. A pak jel tak strašně dobře a riskantně a ty emoce. Tekly mi slzy, když dostal medaili," vypráví Andrea, jak strávila jediný den volna na olympiádě.

Čtěte také další rozhovory s Andrerou Hlaváčkovou na QAP.CZ

Jsem fit a těším se na první zápas, říká Andrea Hlaváčková před prvním olympijským utkáním

Rozhovor s Andreou Hlaváčkovou v roce 2010 - o tom, jak začínala s tenisem a jaké má cíle

Červen 2011 - o úspěchu na Roland Garros

Rok 2010 - Andrea si splnila sen, dostala se do první stovky

Začátek sezony v roce 2012 - Je krásné začít sezonu vítězstvím, říká Andrea Hlaváčková

SDÍLEJTE ČLÁNEK
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT