Vladimír Šmicer se podepisoval Plzeňanům. Přinášíme rozhovor a fotky!

V neděli 29. listopadu po poledni přijel do Plzně na autogramiádu první český fotbalista, který měl možnost zdvihnout pohár UEFA Champions League Trophy nad hlavu, Vladimír ŠMICER.

Vyhrál ho v roce 2005 s Liverpoolem a je zatím jediný Čech, který ve finále Ligy mistrů vstřelil gól. V černické Olympii rozdal téměř stovku podpisů a s každým zájemcem se i osobně vyfotil. A zbyl mu čas i na krátký rozhovor.

 Víte, kolik ten pohár váží?

"Není úplně lehký, vždyť se podívejte, jak je veliký a je i docela masivní, zřejmě aby vydržel když někde spadne. Ale přesně to nevím. Vím jen, že když jsem ho poprvé zvedal nad hlavu, že v té euforii nevážil nic."

Myslíte si, že toto turné, kde je pohár k vidění, že to může být motivací pro malé kluky, aby hráli fotbal nebo aby ještě víc trénovali?

"To jednoznačně. Vidět pohár na vlastní oči, jak je velký, jak se blýská, jak je to tu nazdobené, to musí každého malého fotbalistu povzbudit, aby si řekl, že ho chce také jednou vyhrát. A když fotbal ještě nehraje, tak aby to třeba zkusil. Já jsme se s ním, když jsem byl malý nebo když už jsem hrál v Čechách ligu, nikdy takhle nesetkal, ani asi nebyla ta možnost. Znal jsem to z televize. Říkal jsem si, co to musí být za pocit vyhrát ho, ale měl jsem za to, že je to neskutečně vzdálené – ne nemožné ale hrozně vzdálené. Ale asi jsem ho nakonec chtěl víc než mnozí jiní a to je někdy rozhodující. Je třeba chtít a jít si za tím."

No, měl jste namále. Finále s AC Milán byl váš poslední zápas v Liverpoolu, což byla vaše poslední štace, kde byla teoretická možnost pohár vyhrát, a prohrávali jste s Italy už 0:3. Co se pak stalo?

"Soupeř měl v první poločase hrozný štěstí. Na co sáhli, to jim vyšlo. Skóre 0:3 bylo úplně šílené, ale asi to nakonec pro nás bylo lepší, než kdyby to bylo jen o gól nebo o dva. Benítez (trenér FC Liverpool) vsadil všechno na jednu kartu – na totální útok. Udělal rozestavení 4-3-4, poslal do hry další útočníky i mě a řekl, že jim prostě nesmíme půjčit míč a rvát se za každou cenu do zakončení. Že musí přijít jiné mužstvo a musíme je absolutně zaskočit, překvapit, aby nestačili zareagovat. Přesně to se povedlo. Byli jsme pořád na míči, stříleli a začalo se nám dařit jako ji v prvním půli. Když to byla tutovka, tak to byl gól. Vůbec nevěděli, co se děje. Ancelotti (trenér AC Milán) vůbec nechápal a nestačil ani vystřídat, zklidnit hru a bylo to 3:3. V tu chvíli jsme to chtěli rozhodnout v normální hrací době. Měli jsme navrch. Pak se ale Milán zase dostal do hry a už se to nepodařilo. V prodloužení jsme už zase hráli druhý housle. Cítili jsme, že naše šance, jak to vyhrát, jsou penalty. Čekali jsme na ně. Pak naštěstí Ševčenko zazdil velkou šanci, která by asi úplně rozhodla."

Ke gólu ze hry jste dal i penaltu. Cítil jste se na ni?

"Nehlásil jsem se na ni. Trenér za mnou přišel, zeptal se, jestli půjdu. To byl moment, kdy mne napadly spousty myšlenek. Na jednu stranu jsem si říkal, že penalty normálně nekopu, ani moc netrénuji. Pak jsem si ale říkal, že ze všech desítek, co jsem kdy kopal, jsem nedal jen jednu kdysi v Liberci. Pak jsem si zase říkal, že hraju poslední zápas za Liverpool a tohle bude poslední kop, a když ho nedám a prohrajeme, že se snad ani nebudu moct do Liverpoolu nikdy vrátit. Ale pak mě napadlo: Co blbneš? Je tě 32 let, už máš něco odkopáno, jdi na to s chladnou hlavou, brána je velká, tak prostě tref síť, je to tvoje poslední možnost, jak vyhrát Ligu mistrů, přece to nenecháš na nějakým 20letým klukovi, aby to kopnul nad. To si budeš vyčítat víc, než když si poděláš sám."

Kdy myslíte, že další český hráč vyhraje Ligu mistrů?

"Obávám se, že bude muset počkat nejdříve na generaci kluků, kterým je teď do 18 let. Myslel jsem, že by to mohli být už ti současní hráči, jako je Petržela nebo Jiráček, kteří šli do Německa a jevili se, že by mohli i dál. Ale vrátili se do Čech. Podobně Dočkal, nebo jsem věřil Vydrovi. Ale obávám se, že z téhle generace to už nikdo nebude."