"Chytat chci dál," říká gólman Radek Motlík. S Považskou Bystricí slaví bronz

Stál u zlatého hattricku plzeňských házenkářů. Následoval ale nečekaný odchod a angažmá na Slovensku v Považské Bystrici. Cíl byl jasný. Získat pro slovenský kádr medaile, na které se čekalo řadu let. Teď to přišlo. Někdejší gólman Plzně Radek Motlík opět prožívá medailovou radost a vypadá to, že z brány ho jen tak nikdo nedostane...

Radku, na začátek určitě velká gratulace k zisku bronzu. Po pauze zase medailová euforie, jaké to byly pocity?

"Pocity jsou to nádherný. O to větší, že medaile nebyla v Považské Bystrici 9 let a každý hráč i fanoušek si ji přál."

Pro Považskou Bystrici znamenají bronzové medaile tedy největší úspěch posledních let. Jaká byla atmosféra a oslavy?

"Atmosféra byla výborná v hledišti a okamžitě po skončení zápasu se začalo slavit na palubovce. Pak jsme se přesunuli do šatny i s pohárem, něco se vypilo v šatně a pak šel celý mančaft slavit do jednoho zdejšího baru. Já se v neděli už jen léčil, ale pár hráčů slavilo dál."

Když se ohlédneš za celou sezónou i za nadstavbovou částí, byly některé momenty, které byly hodně zásadní, ať už v dobrém slova smyslu nebo i v negativním?

"My jsme po celou dobu základní a nadstavbové části hráli výbornou házenou a skončili druzí za Prešovem. Bohužel v dubnu přišlo období, kdy se mančaftu tolik nedařilo a prohrálo se v semifinále jednoznačně 0:3 s Topolčany, i když v sezóně jsme s nimi měli kladnou bilanci. Ale zase musím říct, že právem Topolčany došly až do finále s Prešovem."

Jak jsi prožíval ty závěrečné zápasy?

"Závěrečné zápasy jsem prožíval dost emotivně, jak je o mně známo. A boj o třetí místo se Šalou byl opravdu bojem do posledního hvizdu, kdy jsme v pořadí pátý zápas doma vyhráli 30:26 a sérii tak ukončili 3:2 na zápasy."

Už víš, jak bude vypadat příští sezóna? Končit jsi chtěl už v Plzni, ale zatím to nevypadá ani po slovenské misi. Máš nějaké konkrétní nabídky? Nebudeš pokračovat v Považské Bystrici?

"Tenhle týden by se mělo vyřešit moje další působení v Považské Bystrici. Zatím je to tak 50 na 50. Uvidíme, ale rád bych tu pokračoval. Nabídky i v mém věku mám. Jedna je z české extraligy. Pak Lucembursko a nižší soutěže v Německu. Chytat chci dál. Myslím, že výkonnostně na to stále mám."

Kdybys měl zhodnotit házenou v České republice a na Slovensku, jsou v něčem diametrální rozdíly? Myslím z hlediska organizace i po herní stránce?

"Nevidím až tak zásadní rozdíl mezi naší a slovenskou ligou, pokud jde o organizaci. Tento rok šla ale úroveň slovenské ligy malinko dolů z důvodu zrušení chystané česko – slovenské ligy. Hodně hráčů odešlo do zahraničí. I tak má ale slovenská pořád kvalitu."

Velkým tématem byla právě zmiňovaná společná česko - slovenská liga. Plány ale nakonec ztroskotaly. V čem byl podle Tebe ten největší problém a mrzelo Tě to?

"Mě osobně to mrzelo moc, jelikož jsem si chtěl zahrát ještě v Plzni před skvělými fanoušky. Neviděl jsem až tak do toho, proč se nakonec nehrála, ale můj osobní názor je, že je to velká škoda. Určitě by chodilo víc diváků. Sponzory by to nalákalo a bylo by zase, na co koukat."

Profesionálních brankářů v Tvém věku a zároveň v takové formě skutečně moc není. V čem vězí ten Tvůj úspěch?

"Úspěch? Chce to asi i mít štěstí nebýt dlouhodobě zraněný a hodně dbám také na regeneraci. V neposlední řadě všichni trenéři vědí, že jsem nebyl až tak tréninkový typ hráče, ale v zápasech jsem se snažil vždy podat stoprocentní výkon."

Na Slovensku jsi získal zkušenosti i jako trenér brankářů B týmu národního celku. Nepřemýšlel jsi do budoucna právě o profesionální dráze trenéra?

"Moc jsem si vážil nabídky od Václava Straky, trenéra Považské Bystrice, který mi umožnil trénování s brankáři B týmu Slovenska. Práce to byla super a myslím, že v budoucnu bych to dělat chtěl."

Chceš někomu na závěr rozhovoru speciálně poděkovat?

"Chtěl bych poděkovat MUDr. Petru Zemanovi. Minulé léto mi hrozil konec kariéry z důvodu přetržení rotátorové manžety v rameni. Dal mě stoprocentně do pořádku a já můžu pokračovat. Dík patří i celému personálu fakultní nemocnice v Plzni na Lochotíně. Určitě chci ale poděkovat také všem fanouškům v Plzni, podporovali mě i během celého mého dvouletého působení v Považské Bystrici a drželi palce mě i mančaftu. Moc jsem si toho vážil."

Děkujeme za rozhovor! QAP.CZ drží palce i v dalším působení!

FOTO: MŠK Považská Bystrica, Barbora Talačová