"Nikdy jsem nebyla úplně zklamaná," říká trenérka interligové HC Plzeň

Interligové házenkářky HC Plzeň ukončily první část premiérové sezóny v nejvyšší soutěži se třemi body. I když se to může zdát málo, v kontextu uplynulých ročníků prošly křtem ohněm se ctí. Už na začátku nového roku nicméně vstoupí na horkou půdu slovenských soupeřů. Jak vidí uplynulou část sezóny trenérka týmu Libuše Škvařilová?

Když se ohlédnete za první částí sezóny, jaká byla? Jak byste ji zhodnotila celkově?

"Já bych řekla, že výsledky jsou přímo úměrné kvalitě družstva. Nejhorší zápas byl s Mostem a Prešovem. To byly takové nepovedené zápasy. S postupem času jsme snižovali rozdíl ve výsledku. Nebylo to už například o sedmnáct, ale o deset. My jsme se o tom s děvčaty samozřejmě bavily a zjistily jsme, že jsme si to užily. I když to bylo tak náročné, tak jsme si to užívaly. Už ta atmosféra, hrají se hymny, chodí víc lidí, navíc všechno to jsou velmi kvalitní soupeři. Nešli jsme do toho s tím, že budeme vyhrávat. Pro mě je to hrozně těžké, protože strašně nerada prohrávám. S tím stávajícím kádrem, který jsme měli, jsme do toho tak šli. Nejsme zklamaní. Někdo si myslí, že to musí být hrozně těžké prohrávat, ale není. Získali jsme tři body, když se ohlédnu na minulé sezóny, tak mančaft, který postoupil, skončil s nulou. Není to nejhorší, ale mohlo by to být lepší."

Do interligy jste postoupili v podstatě s jiným týmem. Přišly odchody některých hráček a postavili jste vlastně úplně nový tým. Jak se hráčky spolu sžívaly? Bylo to těžké?

"Bylo, ale ono je to těžké pořád. Je to v tom, že jsou mladé. Ve výkonu mají hrozné výkyvy. Někdy předvedou jen 30 nebo 40 procent z toho, co skutečně umí. To je prostě věkem. Výkyvy se snižují vyzrálostí a věkem hráče. Já si myslím, že to přijde. Někdy zahrají skvěle a jindy podají podprůměrný výkon. Cítí tu tíhu a je to všechno takzvaně o hlavě. Při tréninku mají různé tresty, například když upadne míč. Ale on jim neupadne. Trénují těžké přihrávky, v zápase pak přijde jednoduchá přihrávka a míč jim upadne."

Byl okamžik, kdy jste si řekla, že už to dál nepůjde?

"Ne, nebyl. Já jsem s tím do toho šla. Některé týmy prohrávají i 40 a víc a my jsme nikdy tu čtyřicítku nedostaly. Takže já jsem nikdy úplně zklamaná nebyla. Nemůžu říct, že bych byla úplně spokojená, ale že bych řekla konec a dost, tak to vůbec ne."

Soutěž je nicméně velmi náročná i z organizačního hlediska. Jak jste to zvládali?

"Mám okolo sebe strašně přátel, kteří mi pomohli. Jsem jim neskutečně vděčná. Ať už se jedná o post doktorů, ve VIPce, o zapisovatele a hlasatele. Je tu spoustu lidí, kteří nám chtěli pomoct a pomáhají a ti mě drží nad vodou."

S čím vším jste se museli organizačně vyrovnat?

"Musíme mít přímé přenosy na TV Com. Já jsem tady už absolvovala extraligu, takž vím, že musí být VIP, musí být ale i vypisování zápisů, takže tady musíme mít tiskárnu, notebook a ta doba spěje dopředu. Museli jsme se tomu přizpůsobit. Všechno jsme si museli rozdělit, sešli jsme se a musím říct, že jsme vlastně parta dobrovolníků. Přesto to děláme na poměrně vysoké úrovni. Dostali jsme i pochvalu od ředitele WHIL, jak to organizačně zvládáme. To bylo moc příjemné, protože když pak přijedeme někam jinam, tak to tam zdaleka tak nefunguje."

Do letošního ročníku jste vstupovali jako nováček. Jak k vám přistoupily kluby z nejvyšší soutěže?

"Výborně. Strašně pozitivní je, že nás nikdo nepodceňuje. Považují nás za rovnocenného soupeře, nepřistupují k nám tak, že bychom byli podřadní. To mě překvapilo. Ať už přijely Michalovce, Most, všechny tyto top týmy, tak nic takového nebylo. Dokonce přijel Most a předaly nám trička, také některé naše hráčky za ně hrály."

Teď máte volno, ale už po Novém roce se rozeběhne kolotoč znovu. Jaké jsou výhledy na druhou část sezóny?

"Bude to hodně těžké, protože všechny ty slovenské mančafty budeme mít na jaře. Nejen že budeme hodně cestovat, ale ti soupeři budou ještě kvalitnější. Jarní část bude hodně náročná. Od začátku budeme hodně trénovat, abychom ten první zápas, který hrajeme 23. ledna, odehrály kvalitně."

Plánujete ještě příchody nějakých posil?

"Uvažujeme o nich, ale není to jisté. Záleží na financích a na samotných hráčkách, ale chtěla bych tým doplnit. Už tak na devadesát procent vypadá příchod Petry Ketnerové z Vršovic, která už s námi trénuje. Bude to ale jen na hostování, je to levé křídlo. Má zkušenosti a tým určitě posílí. O dalších ale stále jednáme."

Když se podíváme ještě do vzdálenější budoucnosti, jak to vidíte dál po skončení této sezóny?

"Teď se připravujeme na jaro. Pak tam mám zatažený závěs a nedokážu tam vůbec dohlédnout. Už trošku v myšlenkách to prosvítá, jak by to mohlo vypadat, ale mám spoustu starostí se začátkem jarní části. Organizačně zvládnout i ty cesty na Slovensko, ubytování a tak podobně. Chtěli bychom odehrát ještě kvalitnější zápasy na jaře. Myslím, že děvčata už mají víc zkušeností. Vždycky jim říkám, že já, diváci a všichni jim odpustí, když udělají chybu, ale nikdo jim neodpustí, když nebudou bojovat."

Chtěla byste někomu třeba speciálně poděkovat za pomoc v tom zlomovém období, kdy jste vše takzvaně rozjížděli?

"Nemůžu jmenovat každého konkrétního, protože každý, kdo mohl a chtěl, tak přispěl svojí měrou. Mohu ale určitě jmenovat Plzeňský kraj, pana hejtmana, město Plzeň a pana Dvořáka. Bez jejich podpory bychom to vůbec nemohli dělat. Musím říct, že co slíbili, to vždy dodrželi."

FOTO: ilustrační