15.12.2024 10:32
15.12.2024 8:29
V Plzni vznikl nový prostor, kde najdou útočistě děti a mladí lidé v náročné životní situaci - FOTKY
14.12.2024 17:34
Z loupežného přepadení pošty v Tlučné byl obviněn pětapadesátiletý muž
Představujeme elitního bojovníka plzeňských Indiánů Michala Dvořáka!
QAP.CZ se rozhodl fanoušků přiblížit elitního bojovníka plzeňských Indiánů Michala Dvořáka. Tenhle rodák ze Šternberka, kterému nikdo neřekne jinak než Dvořka, totiž v Plzni hraje jubilejní 10. sezónu.
Šternberský rodák Michal Dvořák, kterému nikdo neřekne jinak než Dvořka, vděčí za to, že začal hrát hokej především své mamince. "Rodiče, protože nám přišla pozvánka do schránky, tak mě maminka vzala, hodila na zimák, abych se neflákal, a tak jsem začal," vzpomíná, kdo měl vliv na to, proč si vybral zrovna hokej.
Hokejové začátky
První hokejové krůčky udělal důrazný útočník ve Šternberku. Jenže Šternberk hrál mezi muži pouze II. NHL. V 8. třídě se proto rozhodl přestoupit do Olomouce, kde začal hrát za tamní dorost. "Já si vzpomínám, že jsme měli super partu. Hokejovou třídu v Olomouci a měli jsme to kousek na stadion. To byly krásný roky." Je nějaký učitel, na kterého Dvořka rád vzpomíná? "Určitě Franta Čech v Olomouci. Tělocvikář. To byl borec. Taky cvičil a dával nám ty správný základy," říká. V Olomouci se mu dařilo. S juniorskou kategorií vybojoval dvakrát v řadě titul mistra české ligy. Probojoval se i do olomouckého A-týmu, ovšem za svou práci nedostával žádné peníze, tak sbalil kufry a vyrazil na zkušenou za velkou louži.
Kitchener Rangers
Odešel do Ontarijské hokejové ligy, do týmu Kitchener Rangers, který ho v létě draftoval v prvním kole. Přestože na začátku neuměl ani slovo anglicky, po třech měsících studia s kanadským učitelem byl připraven chodit do místní High School. Dvořákovými hlavními předměty byly matematika, tělocvik a sociální vědy. Na této střední škole pak úspěšně graduoval. "Úroveň školství je lepší tady v Čechách i všeobecný znalosti a vědomosti dětí. Evropský školství a děti třeba konkrétně tady v Čechách ví o tom světě daleko víc než děti v Americe," porovná české a americké školství. V Kitcheneru strávil tři roky. Po skončení sezóny si poprvé, a zatím naposledy, zahrál v Americe za muže. Odehrál čtyři zápasy play-off za mužstvo Peioria Rivermen v East Coast Hockey League. Během pobytu za velkou louží si také už v 16ti letech tento milovník aut udělal řidičský průkaz. A jaké je jeho vysněné auto? "Jednou bych chtěl Porsche 911. To bych si chtěl jednou koupit. To je můj vysněný sen," prozrazuje. Byl pozván i na kemp Carolina Hurricanes, v rámci kterého nastoupil do tří exhibičních zápasů proti Bufallu, New York Rangers a Torontu a připsal si v nich tři kanadské body. Přesto byl poslán na farmu do týmu Cincinnati Cyclons, který hrál IHL.
Německý Essen
Tam mu nabídli naprosto směšný kontrakt, a tak se rozhodl pro návrat do Evropy. Konkrétně do německého Essenu, kde rozšířil už tak velmi početnou enklávu českých hráčů. Setkal se tam například se současným budějovickým trenérem Peterem Draisaitlem. Essen nakonec skončil sezónu na posledním místě a český experiment skončil. Dvořka si tak poprvé na sebe oblékl plzeňský dres.
První čtyři roky v Plzni
A jak se vůbec zrodilo Dvořkovo angažmá v Plzni? Po sezóně v německém Essenu se vracel do České republiky a projížděl s bratrancem Plzní okolo Škodovky. Prohlásil, že tady by nikdy hrát nechtěl, že to je strašný, jak to tady vypadá a 14 dní na to podepsal smlouvu s Plzní. Dnes nosí na dresu okřídlený šíp Škodovky, a když se ho zeptáte na oblíbené město, řekne Plzeň. Vzpomene si vůbec na první dojem, když vstoupil do plzeňské kabiny? "První jsem se seznamoval s Radimem Rulíkem. Toho jsem viděl asi prvního, když jsem sem vešel do plzeňský kabiny," vzpomíná dnes už jeden ze symbolů plzeňského týmu. Letošní sezóna je pro elitního bojovníka Indiánů jubilejní desátá. Zajímavostí je, že 7 sezón byl na lavičce jako trenér Milan Razým. Je nějaká z nich, která utkvěla v paměti nejvíce? "Tak určitě nezapomenu nikdy na ty dvě sezóny, kdy jsme postoupili z posledního místa do play-off a potom vyřadili Pardubice. Na to nikdy nezapomenu. A pak na semifinále se Slávii," připomíná památné bitvy. Michal Dvořák je jedním z mála hráčů, který oblékal plzeňský dres před vstupem Martina Straky do klubu a působí v něm i teď. Jak se klub změnil? "Ta úroveň i jméno klubu šlo nahoru rapidně a zdá se mi, že je to vedený na vyšší profesionální úrovni. Ti kluci se sem snaží zavést prvky z Ameriky," pochvaluje si důležitý člen indiánského kmene.
Tří sezónová etapa v Karlových Varech
Tři sezóny odehrál také v dresu karlovarské Energie. Jak tedy vnímá derby? "Já to dneska beru jako každý druhý zápas v extralize," říká. A kdo je tedy pro Dvořku tím největším rivalem? "Brno," vypálí bez váhání. Od roku 2007 už obléká jenom modrobílý dres Plzně.
Kustodi
V nedávném rozhovoru kustod týmu Petr Šulan prozradil, že Michal Dvořák patří mezi nejčastější klienty na masážním stole. Jací jsou plzeňští kustodi? "Parádní, nejlepší," má pro ně jen slova chvály.
Rodina
Michal Dvořák je se svojí manželkou Zuzanou, se kterou se seznámil v posilovně v Koloseu, už dlouhou dobu ženatý a mají dva syny Adama a Dalibora. Starší Adam hraje za 3. třídu HC Meteoru Třemošná a chodí do třídy s dcerou Martina Straky - Agátou. Řeší tedy spolu domácí úkoly? "Ne vůbec. Neřeším nic. Vím, že jsme akorát řešíli mobilní telefony. Kdy jim je koupíme. Protože většina té třídy už je má. Muj malej ho furt nemá. Nenosí ho, protože si myslim, že my jsme ho taky neměli a je to úplná zbytečnost pro 8-9 letý děti," prozrazuje.
Výstroj
Žádný hokejista se neobejde bez dobré hokejky. Kolik jich má Michal připraveno zasáhnout do zápasu? "3 mam vždycky připravený," říká. Kolik jich zlomí během celé sezóny? "Nevím, tak kolem 20 si myslim, že jsem to jednou počítal. 16-20 nevím přesně,"přiznává. Také s tupými bruslemi by hrálo špatně. Michal Dvořák si u svých bruslí nechává speciálně brousit špičky. Proč? "Já bruslim spíš jako že se odrážím víc ze špiček, tak abych nezakopával, aby tam byl oblouk," objasňuje význam speciálního broušení.
Kabina
V plzeňské kabině je proslulá moravská slivovice od Dvořkovo taťky. Jak se díval na aféru s methyl alkoholem? "To jsou ubožáci, kteří se to na to chtějí přiživit a přitom ohrožují zdravý lidí. To bych vůbec nekomentoval a dal bych jim doživotí," je pro radikální řešení. Milovník boxu má boxovací pytel pověšený i v kabině. Kdo kromě něj ho využívá? "Teď nikdo v sezóně, protože jsme unaveni. Máme toho hodně, takže teď nikdo. Až po sezóně," odpovídá.
Spoluhráči
Michal Dvořák se v letošní sezóně zapojil do několika bitek, což nebylo v minulých sezónách úplně obvyklé. Naučil ho o nich něco nového plzeňský specialista Ryan Holweg? "Já tady s tim problem nemam. Moc se toho učit nemusim, protože začínal jsem tady s klukama boxovat na začátku, ještě když bylo Bacardi. Tady s tím problém nemám a myslim si, že tady to mi nikdo moc učit nemusí," dodává. Kdo je vůbec nejoblíbenější spoluhráčem? "Všichni. Všech 20 spoluhráčů je oblíbenejch," prozrazuje.
Jídlo
Michal Dvořák patří mezi největší jedlíky plzeňské kabiny. Jídlo bylo také jedním s problémů, se kterými se musel během svých angažmá vyrovnávat. Už přestup do Olomouce pro Michala Dvořáka neznamenal změnu jen v kvalitě hokeje. Přestoupil také do nové školy a denně strávil spoustu času v dopravních prostředcích. Dojížděl každý den 20 kilometrů vlakem. Stravoval se po bufetech a nádražích, jedl hlavně bagety. Stravovací režim mu hodně vylepšilo až stěhování k babičce, kde bylo pořád vařeno. V zámoří zase Dvořka po celé tři roky bydlel ve věřící rodině, která se dlouze modlila před každou večeří. „Já nevěřím a vždycky jsem jen koukal na to jídlo a čekal, až budu moct začít jíst,“ vzpomíná s úsměvem velký jedlík. Jaké je tedy jeho nejoblíbenější jídlo? "Rizoto a těstoviny," prozrazuje svá oblíbená jídla.
O hokeji trochu jinak
Číslo 52, co pro indiánského bojovníka znamená? Proč má zrovna tohle číslo? "Nevim. Já jsem to dostal už v juniorce v Kanadě. Nevím, prostě mám 52," říká. Ani s rituály si těžkou hlavu nedělá. "Vůbec neřešim rituály. Nic nemam," přiznává útočník, jehož oblíbenou barvou je modrá.
V závěru rozhovoru jsme se miláčka plzeňské publika zeptali na to, jak tráví cestu autobusem. "Ležím na zemi vždycky. Mám madraci a ležim na zemi," prozrazuje. Poslední otázka patřila letošnímu originálnímu kalendáři. Jak se hráčům líbilo focení? "Jo bylo to příjemný. Moc pěkný, strašně se to povedlo. Ten nápad je originální. Myslim si, že i ohlas lidí a známých je pozitivní," říká na závěr příjemného rozhovoru.