Říct, že umim bruslit, to by byl malér, říká Jiří Světlík

QAP se vydal vyzpovídat známou osobnost plzeňského hokeje mimo ledovou plochu. Tento usměvavý bohém a výtvarník má na svědomí nejen logo Indiánů, ale také navrhuje dresy a oblečení ve Fanshopu vůbec. Je vlastně takvou sportovní ikonou, která udává styl plzeňských Indiánů. Řeč je samozřejmě o Jiřím Světlíkovi.

Jak jste se dostal k hokeji v Plzni?
"Dělal jsem grafický design a výstavy pro keramičku v Horní Bříze v době, kdy vstupovala do hokeje, co by generální partner a mým prvním výtvarným hokejovým počinem byly nové dresy. To bylo, tuším, v roce 1996. A od té doby jsem spolupracoval s klubem externě."
Jak jste se stal mluvčím klubu, když jste vlastně výtvarníkem?
"Velmi rychle (smích). Mluvit bez přípravy před lidma je docela fuška. Jenže Plzeň je zázračná v lidech. V lidech v klubu, a hlavně v lidech v ochozech. Mluvit s nimi je fakt příjemné. Nejsem žádný profesionální mluvka. Ale býti mluvčím třeba velectěného úřadu a mnoha cizími slovy a připravenými frázemi zasvěceně hovořit o ničem by mě nebavilo. Z profesí se nám vytratila lidskost a sranda. Bereme se moc vážně. Jak důležitá je pohoda je vidět v kabině. I v téhle profesi je sranda důležitá."
Jako Plzeňák, co pivo a Zelená od Stocku…..?
"Zelená? Ještě, že máme modrobílou(smích)… mám rád víno ale pivo si občas dám taky. Jsem ale hrozně vybíravej, piju jen co mi opravdu chutná. Třeba jedenáctka Excelent a pochopitelně světový pivní Rolls Royce – dvanáctku Prazdroj. Jo a po lize jsme seděli Na Šalandě a tam bylo pivo náramný!"
Jak vznikla celá myšlenka se současným logem Indiána, byl to Váš nápad či rozkaz?
"Zavolal Milan Tichý, že odchází Lasselsberger a je čas pro nový znak klubu. To se tak často výtvarníkovi nepoštěstí a takové výzvy mám rád. Práce výtvarníka je vlastně anonymní. Lidi hodnotí produkt a každý máme nějakou oblíbenou značku a nevnímáme tolik, kdo jí dělal. Každá nová značka s sebou nese velké riziko, jak jí lidi přijmou a u značky klubu je to o mnoho obtížnější. I indián byl tak trochu risk. Ale i s podporou Emila Kristka se to povedlo."
Jak vznikl právě ten Indián?
"Můj táta má dodnes v šuplíku krabičku. Je to vzpomínka na pětačtyřicátej, a na kluky, co bydleli v sousedním domě. Nášivky, znaky divizí, odznaky, hodnosti, domovenky. Každý rok k nám jezdí pan Mason a setkávání s těmihle borci je vždycky zážitkem. Mám to rád a nesmírně si těchhle lidí vážím. Navíc ve spojení škodováckého indiána s tím indiánem pěší divize mi přišlo moc pěkný a silný. Je to poselství. A ukázalo se, že volba byla správná, protože vazba zdejších lidí na náš znak, symbol byla neuvěřitelně rachlá a silná. Jsem přesvědčený, že i pro partnery je indián přínosem a snažíme se, aby byl ještě větší. Indián pro nás moc znamená a pro fanoušky také. Největší pocty se mi dostalo, když při setkání hráčů s fanoušky za mnou přicházeli lidé s dresy, plnými podpisů hráčů a trvali na tom, že já se jim mám na dres podepsat také."
Jaký je Váš vztah ke sportu, umíte bruslit a co golf?
"Bruslit? Říct, že umím, to si akorát zadělám na malér. Já to tu napíšu a kluci to budou chtít vidět (smích). Řeknu to takhle, na druhou lajnu to nejni, ale jako klaun o přestávkách by to šlo. (smích). Rád lyžuju. Jsem takovej sportovec teoretik, což je na mě vidět. Jinak golf jsem nikdy nezkoušel a musel by mě to někdo naučit."
Byla by nějaká práce, kterou byste chtěl dělat, kdybyste nebyl výtvarník?
"Když jsem studoval pedagogickou fakultu, nedovedl jsem si představit, že budu učit… a posledních pět let jsem učil na Zámečku a bylo to báječný. Jedna moudrost říká, že do čtyřiceti má chlap být se starýma a po čtyřicítce s mladýma. A fakt to funguje, občerstvuje. Ale nebráním se ničemu novému. Akorát nemam rád papírování, úřadování."
Je na Plzni podle Vás něco, co byste zvýraznil?
"Co se designu týká, tak rozhodně kašny. Jsem jejich příznivcem od začátku. Tady v Česku totiž nemají města odvahu k zajímavostem, které tak nějak nezapadají. Typickým příkladem kromě našich kašen je třeba Kaplického stavba v Praze a pana Kaplického to stálo nakonec život."

foto: Jiří Světlík