Ďábelský zpěv, ale andělská tvář, to je zpěvačka skupin Zubathaa a Psora - FOTKY

Kateřina Dobrovolná působí na první dojem jako milé devče s jemným úsměvem a jiskřičkami v očích. Mimo točení propracovaných  přírodních reportáží je ale i součástí kapely. Ovšem její hlas není ani v nejmenším v souladu s její jemnou tváří. Na koncertech se představí doslova v pekelné podobě.

Katko, na první pohled by to do tebe řekl asi málokdo, včetně mě, ale ty se ve volném čase věnuješ tvrdé muzice.

"Je to tak. Zpívám, nebo přesněji řečeno growluju. Growling je taková specifická technika zpěvu, kdy se zjednodušeně řečeno snažím vyloudit co nejhlubší tóny, které sem tam střídám s vyššími. Největší poklonou pro mě je, když lidi na první poslech nepoznají, že growluje holka, nebo když můj growl srovnávají s mužským growlem. Muži mají přeci jen většinou hlubší hlas, můžou tedy vyluzovat mnohdy brutálnější zvuky, než my holky. Takže když si někdo myslí, že můj hlas je mužský, potěší mě to. Obecně to ale není cílem growlingu, každý má svůj specifický projev a neměl by to tlačit někam, kde je mu ta poloha hlasu už nepříjemná. Jinak máš pravdu v tom, že to do mě řekne asi málokdo. Spousta lidí si myslí, že zpívám čistě, ale jakmile vylezu na pódium, jsou docela překvapení."

Překvapena jsem byla určitě i já. A zpíváš někdy také čistě?

"No, v soukromí občas, a ani mi to nepřijde tak strašné, ale jakmile mám zazpívat na veřejnosti něco 'normálním' hlasem, nejsem si v tom vůbec jistá a je to dost falešně," říká s úsměvem. "Takže se tomu vyhýbám. Navíc v metalu, zejména v death metalu, kterému se věnuji, podle mě čistý zpěv nemá moc co dělat. Ale je to na vkusu každého."

Jak ses k tomu vůbec dostala?

"V létě roku 2018 u mě byla na návštěvě kamarádka, lehce jsme popíjely a pouštěly si z jejího notebooku hudbu. Já v té době metal ani moc neposlouchala, ale celkem se mi líbilo, co pouští. Pustila tehdy taky, tuším, kapelu Arch Enemy. Když jsem v klipu viděla, že tyhle zvuky vydává žena, nechtělo se mi tomu moc věřit. Myslela jsem si, že je to nějaký přidaný efekt, že growlovat umějí přece jen muži. Byla jsem ještě metalem docela nepolíbená. Posilněné alkoholem, začaly jsme se o growl tehdy pokoušet. Kamarádka to vydržela asi tak 10 minut, mně to vydrželo doteď. Dokonce jsem byla v uplynulých letech na pár lekcích growlu a na několika hodinách zpěvu, což je známka toho, že mě to asi vážně bavilo, když jsem byla ochotná zpívat před někým jiným. A baví mě to i teď. Je to vlastně asi můj nejdéle trvající koníček. Od klavíru přes hip hop a breakdance až po hru na housle mě tahle mánie drží nejdelší dobu. Což je fajn, člověk by měl mít koníčky, ať už jakéhokoliv druhu,"

Působíš ve dvou kapelách, mohla bys je pro naše čtenáře alespoň stručně představit?

"Od roku 2019 growluju v kapele Zubathaa, která je na scéně už, tuším, víc jak 10 let, a od podzimu 2020 v kapele Psora. Tam jsem přišla prakticky na jejím počátku. Se Zubathou zkoušíme na Rokycansku a kapela má v současné době čtyři členy. Hrajeme něco jako djent/progressive/death metal. S Psorou zkoušíme na Tachovsku a je nás tam celkem pět, z toho jsme dva zpěváci. Hrajeme old school death metal. V obou uskupeních jsem jediná ženská, jinak samí chlapi. Ale myslím si, že jim tam, jakožto holka, nevadím. Alespoň se tak trochu odlišujeme od jiných podobných kapel, kde growlují většinou jen muži."

Vydali jste už nějaké CD nebo videoklip?

"Se Zubathou jsme vydali CD s názvem Take a Scythe, které vyšlo v červnu minulého roku. Už nějakou dobu tlačím kluky do videoklipu, ale covid a další okolnosti nám zatím nepřály. Snad se letos v tomhle ohledu konečně někam pohneme. S Psorou v současné době na CD pracujeme a doufám, že v tomhle roce stihneme i nějaký ten klip."

Co koncerty? Jste v tomhle ohledu aktivní?

"Od té doby, co světem hýbe covid, je tahle aktivita samozřejmě bohužel v útlumu. Ale musím říct, že na to, jakou chvilku jsem vlastně v obou kapelách, jsme něco i přes pandemii přeci jen stihli. Doufáme, že nadcházející roky budou už jen lepší a že se nic rušit nebude."

Pravidelné zkoušky s kapelou, práce na CD a koncerty jsou asi velkým žroutem volného času?

"To je fakt, ale co jiného bych dělala? Moje práce mě sice baví, a moc, někdy dokonce ráda pracuji o víkendu, ale že bych z toho chtěla udělat pravidlo, to asi ne. I od dobré práce je někdy potřeba si odpočinout. Zkoušky jsou pro mě odreagováním, práce na CD mě baví, a na koncertování jsem si už zvykla, dokonce mě to taky začalo bavit."

Proč tě koncertování dříve nebavilo? 

"Koncerty pro mě ze začátku znamenaly obrovské nervy a také byly hodně časově náročné. Pokud byl koncert v sobotu, v pátek jsem si horečně opakovala texty, a vlastně už několik dní dopředu jsem se připravovala a doufala, že to nezkazím. Byl to pro mě velký stres. O sobotě ani nemluvím. Vystoupení jsem pak nějak přežila a druhý den jsem se cítila jako po bitvě. Celou neděli jsem odpočívala a říkala jsem si, proč to vlastně celé podstupuju, když mi to nedělá dobře."

"No, a pak když koncerty začaly být častější, zjistila jsem, že nemám sílu ani čas se takhle nervovat. A že pro lidi, kteří se na nás přišli podívat, není nejdůležitější na světě to, jestli ve druhé sloce písničky namísto slova, které tam má být, zopakuju slovo z první sloky. Rozhodla jsem se, že to celé nebudu tak hrotit, a že se budu snažit si to spíš víc užít, než to jen 'přežít'. Navíc jsem spíš ten typ člověka, co si hudbu a vše užívá vnitřně. Nemám potřebu, ať už jako návštěvník koncertu nebo coby zpěvačka, nikde divoce skákat. Ale někdo to má samozřejmě rád a rád se na pódiu předvádí. Já osobně mám radši, když na naši hudbu vidím skákat a křepčit lidi pod pódiem, to je potom fajn pohled."

Posloucháš v soukromí jen metal, nebo i něco jiného?

"Poslouchám všechno možné. I když je pravda, že v metalu jsem se v poslední době našla. Ani náhodou nejsem žádný znalec, jak už jsem říkala, přišla jsem k tomu tak trochu jako slepý k houslím, ale pro mě osobně metal nejlépe vyjadřuje určité emoce. Pro spoustu lidí je to jen „kravál“ a growl je jen „blití“ do mikrofonu, ale má to svoje pravidla a logiku. A taky hloubku. Dojmout mě dokáže jak Chopin, tak třeba kapela Septicflesh. Je to jedno, na stylu moc nezáleží. Ale pokud něco opravdu nemusím, tak je to disco a dechovka."

foto: Jan Nedoma, Petra Krističová, Luděk Blovský, Jiří Klír, Martina Sihelská