Fotografický klan rodiny Šechtlů vystavuje ve Velké synagoze v Plzni

"Historie jednoho z nejstarších kontinuálně pracujících fotoateliérů má své počátky v 60. letech 19. stol. v Plzni, byť svou existencí je firma Šechtl & Voseček až do dnešních dnů spojena s městem Tábor,"uvedl David Růžička z Národního památkového ústavu v Plzni.

Historie rodu Šechtlů

Zakladatel ateliéru Ignác Šechtl (1840-1911) získal živnostenský list v Kladně v r. 1865, první ateliér však zakládá o dva roky později v Plzni. Město opouští po neshodách se svým společníkem Franzem Bergmanem v roce 1869 a stává se kočovným fotografem. Působí v Nepomuku, Prachaticích, ale například také v daleké Bukurešti. Roku 1876 se konečně trvale usazuje v Táboře a zřizuje fotografický ateliér. Brzy přibírá do společnosti dosavadního asistenta a přítele Jana Vosečka. Produkce ateliéru je široká. Zahrnuje sice běžné komerční zakázky – osobní či rodinné portréty, produktové fotografie, ale také fotografie různým míst, krajiny či významných událostí. Od mokrého kolodiového procesu, kdy se citlivá vrstva nanášela na skleněnou desku těsně před expozicí a poté se musela hned vyvolat, přechází v 80. letech k procesu se suchými želatinovými negativy, což usnadňuje práci zejména v terénu.
Po smrti Ignáce Šechtla v roce 1911 přebírá ateliér jeho syn Josef Jindřich Šechtl (1877-1954). Vyniká zejména v portrétní fotografii, kdy v aranžovaných scénách dokáže zachytit charakter fotografovaných osob, ale často do nich vkládá i svůj jemně ironický či humorný podtext. Velkou vášní Josefa Jindřicha je fotografická reportáž; spolu s portréty významných osobností mají právě tyto snímky kromě vysoké obrazové kvality i svou neocenitelnou historickou hodnotu. Zaujetí a touha po zachycení běžného života či významných událostí reportážním způsobem jej vede už v roce 1928 k pořízení tehdy progresivního kinofilmového aparátu značky Leica. V roce 1948 předává vedení ateliéru synu Josefovi, ale dál zůstává ve firmě činný až do jejího vynuceného konce v roce 1951. Josef Jindřich Šechtl umírá v Táboře roku 1954.
Třetí z fotografické generace Šechtlů, Josef Šechtl (1925-1992), uzavírá v roce 1948 manželství s Marií Kokešovou, spolužačkou z gymnázia a vyučenou fotografkou v ateliéru Šechtl & Voseček, a pouštějí se do úprav a inovací ateliéru. Ateliér je v r. 1951 komunistickým režimem zabaven, združstevněn a Josef a Marie zde zůstávají jen jako řadoví zaměstnanci. V roce 1956 je Josef zatčen a stráví rok ve vězení. Mezitím je rodinný archiv negativů, včetně statitisíců starých skleněných desek státní bezpečností vyrabován a jeho podstatná část mizí v nenávratnu. Po návratu z vězení pracuje s Marií na zakázkách, ale i v tvůrčí fotografické činnosti. Experimentuje s novými technikami, zejména s barevnou fotografií a s nestandardními postupy, pracuje i s klasickou velkoformátovou kamerou.

Jeho žena Marie Šechtlová se prosazuje výrazněji. Od počátku 60. let vytváří výrazně komponované emotivně pojaté snímky nejen z Tábora, ale i z Prahy a z několika zahraničních cest. Kromě anonymních osob zachycených na ulicích navštívených měst, fotografuje i některé známé osobnosti divadelního, hudebního či výtvarného života, v Paříži např. Josefa Šímu, v New Yorku Jiřího Voskovce. Její fotografie se stále častěji uplatňují v žánrových časopisech a je o ně stále větší zájem. Na přelomu 60. a 70. letech patří k nejpublikovanějším autorům. Vystavuje na mnoha místech s Josefem i samostatně; fotografie vycházejí jako knižní ilustrace i v samostatných publikacích. Josef Šechtl umírá v roce 1992. V roce 2004 zakládá Marie Šechtlová spolu se svou rodinou a manžely Škrlovými Muzeum fotografie Šechtl & Voseček. Marie umírá v Táboře roku 2008.

Štafetu péče o dochované negativy a fotografie přebírá dcera Marie Michaela Šechtlová, malířka a grafička. S dětmi Evou Hubičkovou a Janem Hubičkou od roku 2004 postupně digitalizují obsáhlý archiv negativů i kolodiových a želatinových skleněných desek a na internetových stránkách muzea http://sechtl-vosecek.ucw.cz/ snímky zpřístupňují široké veřejnosti. Z kvalitních zvětšenin sestavují tématické výstavy přímo ve svém fotografickém muzeu v Táboře i na dalších místech nejen v České republice. Umožňují tak nahléhnout jak do světa zapomenutých fotografických obrazů, tak i do nitra a invence jejich autorů.