Komorní divadlo uvádí premiéru Kouzlo 4D od Antonína Procházky

Co o hře řekl Antonín Procházka

Na uměleckou školu jste šel kvůli absenci matiky a fyziky v osnovách – a teď najednou jako by vám to chybělo. Ve své nové hře operujete čtvrtou dimenzí, urychlovačem částic a teorií strun. V Dürrenmattových Fyzicích, kteří přebývají v nervovém sanatoriu, hrajete pacienta Newtona. A sledujete pacienta se jménem fyzika Möbia, jenž se čtvrtou dimenzí zabýval. Stala se fyzika vaším novým koníčkem, nebo jste zjistil, že celoživotně ji ignorovat prostě nelze?

"Fyzika je pro mě stále španělská vesnice, a i když Albert Einstein je má oblíbená osobnost, koníčkem se mi rozhodně nestane. Mě jenom přitahuje to tajemství okolo dosud neobjevených přírodních zákonů a zatím nepotvrzených teorií, jako je cestování v čase, bytí v paralelních světech, mizení a opětovné objevování. To vše otevírá velké možnosti komediálního využití."

Jak sbíráte materiál pro své hry?
"Různě. Z běžného života, z literatury, z osobních zážitků. Určitě to není tak, že ležím v olivovém háji, popíjím víno a polonahé múzy mě zahrnují polibky. Bohužel je za tím vždy tvrdá práce."

V Kouzlu 4D budete hrát kouzelníka Felixe. Překlad tohoto jména je „šťastný“, přesto tentokrát, i když ostatní aktéři se po různých peripetiích šťastně spárují, zrovna váš hrdina nijak zvlášť dobře nedopadne. Neinspirovalo vás při volbě jména spíš to, že jméno Felix nesly čtyři hurikány?
"To je pro mě novinka, že Felix má tento překlad. Vidíte, to je možná ta šťastná náhoda, že jsem ho tak pojmenoval. Já chtěl napsat romantickou komedii. Ale aby to nebyla úplná limonáda, tak jsem Felixovi nakonec naservíroval tu hořkou pilulku."

Nemá vám vaše žena Štěpánka za zlé, že ji ve hře vyexpedujete do čtvrté dimenze?
"Nevím. Ale já si čtvrtou dimenzi představuji trochu jako Francouzskou Polynésii, tak by se jí tam mohlo líbit."

Neměli bychom pominout ani jevištní debut vaší dcery, šestileté Viktorky. Doufáte, že takhle rané setkání s divadlem, tím pověstným Tylovým „hadem z ráje“, její život patřičně nasměruje, nebo se toho obáváte?
"Mám za to, že něco takového rodiče moc nevlivní. Jestli to v ní takzvaně není, tak se herečkou nestane, i kdybych ji vláčel po jevišti od kolébky. A jestli v sobě herecký nerv má, tak skončí u divadla, i kdybychom jí se Štěpánkou každý měsíc ukazovali výplatní pásku z DJKT."

rozhovor zdroj: Eva Ichová, DJKT Plzeň