“Přišel čas začít něco nového,“ říká po ukončení kariéry Radek Motlík

Pro fanoušky házené v Plzni je nedomyslitelně spojený se slavným zlatým hattrickem. Házená byla ale jeho životem už od dětství, dokázal si vybudovat skvělou kariéru a jméno Radek Motlík neznají zdaleka jen plzeňští fandové. Někdejší plzeňský gólman se nicméně ve svých 48 letech rozhodl uzavřít dráhu profesionálního hráče...

Radku, na úvod asi naprosto jasná otázka. Proč ses rozhodl ukončit kariéru? Nabídky od různých klubů jsi měl...

Po ukončení angažmá v Považské Bystrici jsem měl tři nabídky ze slovenské ligy a tři nabídky z české ligy. Bohužel jsme se ale nedomluvili, ať už to bylo z mé strany nebo z jejich. Hrát jsem ještě chtěl, ale už jsem byl i otrávený z jednání některých klubů. Proto jsem se rozhodl ukončit kariéru. A musím říct, že jsem udělal dobrý krok. Jsem spokojený a myslím, že v tomto věku pro mě nastal čas začít něco nového.

Nechce se ani věřit, že by Ti házená nechyběla...

Házenou miluji. Naplňovala mě celý život a, jak už jsem zmínil, nastal čas zkusit něco jiného. Do minulosti se nevracím!

Nutně musí přijít ohlédnutí za Tvojí kariérou. Házená byla v podstatě celý Tvůj život. Dokážeš to zbilancovat?

Házenou jsem hrál od sedmi let. Moje první profesionální smlouva byla v Plzni v šestnácti letech, kde ještě hráli takoví hráči jako Pavel Bernard, Jiří Bartoň, Rudolf Osička a další. Hrál jsem dva roky v Německu, pak jsem šel do Dukly Praha. Následovala Třeboň a moje nejdelší angažmá byla Francie. Pak jsem se vrátil do Plzně a tady jsme vyhráli třikrát titul. Poslední moje profesionální smlouva byla v Považské Bystrici, kde jsme po 9 letech získali bronz. Bylo toho tolik…

Určitě máš svoje "NEJ". Zkus vybrat třeba nejlepší okamžiky, nejlepší angažmá, nejlepší vítězství a klidně i chvíle, které byly nejtěžší...

Mezi mé nejkrásnější okamžiky patří první zápas v šestnácti letech za Škodu Plzeň za muže. Patřil jsem v té době určitě mezi nejmladší hráče, kteří hráli Československou ligu. Pak Dukla Praha, která měla v té době vždy nejlepší hráče a já jsem si tam mohl rok zahrát. Potom následovala Francie a tamní první liga, kde jsem měl možnost si zahrát proti nejlepším hráčům světa! A samozřejmě tři tituly s Plzní. Naopak nejtěžší chvíle byla, když jsem se vracel z Francie a dostal jsem boreliózu. Ochrnul jsem v obličeji. Naštěstí vše dobře dopadlo, i když to chvíli trvalo a doktoři říkali, že se na palubovku nikdy nemusím vrátit. To se nestalo. Razím heslo: ´Nikdy se nevzdávej´.

Za celou dobu jsi posbíral řadu ocenění ve stylu ´nejužitečnější hráč´ a podobně. Je nějaké, které je pro Tebe speciální?

Pro mě osobně je nadevše třikrát titul s Plzní. Osobní ohodnocení je pěkné, ale je to týmová hra a bez spoluhráčů bych nic takového nezískal.

Nakonec jsi kariéru ukončil bronzovou medailí s Považskou Bystricí. Ohlédni se a řekni, jak vzpomínáš na Slovensko?

Poslední dva v Považské Bystrici byly příjemný a jsem strašně rád, že se udělala po devíti letech bronzová medaile.

Vracíš se za "parťáky"? Sleduješ je?

Plzeň i Považskou sleduji a s některými hráči jsem v kontaktu neustále.

Zpátky do Plzně. Tady jsi chtěl zakončit kariéru, nevyšlo to. Pro fanoušky nejen plzeňské házené jsi stále velkou ikonou. Určitě máš hodně, co říct právě k titulové parádě v Plzni.

Pro mě nezapomenutelný zážitek hlavně z posledního finálového zápasu s Duklou Praha, kde byla plná hala a neskutečná atmosféra. Tohle jsem vždy miloval a pokaždé mě to nabudilo k lepším výkonům.

Sleduješ i teď Talent? Jak si podle Tebe stojí v aktuální sezóně?

Talent sleduji a podle mě mají už několik let nejlepší hráče v Česku. Myslím si, že s těmito hráči by měli udělat titul.

A co teď? Důchod jako takový u Tebe rozhodně nehrozí, tak co bude další Tvoje meta, Tvůj cíl? Co plánuješ?

Když jsem se rozhodl, že skončím, měl jsem v hlavě vizi ohledně ochodu se sportovním zbožím. Znal jsem několik let svého kamaráda Patrika Heina, o kterém jsem věděl, že je to člověk, kterému mohu věřit. Je na něj spolehnutí a rozumí podnikání. Jednoho dne jsme si zkrátka řekli, že do toho půjdeme. A bylo to. Za chvíli obchod Sport MH otevřeme na Slovanské kousek nad Mikulášským náměstím.

Proč zrovna obchod? Nelákalo Tě trénování?

O trénování jsem neuvažoval. Nejsem ten typ a nenaplňovalo by mě to jako hlavní zaměstnání. Je pravda, že bych rád trénoval gólmany, ale jenom pro radost. Náš obchod s Patrikem mě vážně baví a naplňuje, chytlo mě to. Těším se, až budeme moct přivítat první zákazníky. Začátky jsou těžké, ale vždy jsem bojoval a nevzdal se. Věřím, že obchod bude prosperovat, každopádně pro to s Patrikem uděláme maximum.

Děkujeme za rozhovor! QAP.CZ drží palce, ať se daří...

FOTO: QAP.CZ