Pokáč přilákal do Stříbra sedm stovek posluchačů - FOTKY a VIDEO!

Jan Pokorný alias Pokáč zavítal do stříbrského kulturního domu a jako hosta přivezl  písničkáře Pavla Čadka. Oba interpreti se mohli těšit z velmi početného publika, na parket do Stříbra přijelo sedm stovek posluchačů.

"Věděli jsme, že o Pokáče je velký zájem a teď se to potvrdilo. Oba vystupující jsou skvělí muzikanti a my jsme rádi, že jsme je mohli tady ve Stříbře nabídnout,“ řekl ředitel Městského ve Stříbře David Blažek.

Sál byl plný a z velké části šlo i o přespolní návštěvníky. Například z Boru u Tachova přijela skupina děvčat. "Jsme tu celá parta, přijely jsme se pobavit. Pokáče znám, má skvělé texty. Zpočátku jsem ho znala jen ze sociálních sítí, tam jsem si oblíbila, pak jsem dostala i nějaké jeho CD nosiče. A tak mám radost, že jsem tady,“ řekla za všechny dívky Štěpánka Peksová, s tím, že by byla ráda, kdyby někdy Pokáč přijel i do Boru.

Jan Pokorný Pokáč si stříbrské pódium pořádně užil. Našel si chvilku na rozhovor.

Jaké bylo publikum?
Skvělé, Stříbro super, pěkná radnice, úžasná atmosféra.
Jste ve znamení lva, cítíte se tak silný?
Jé, tak to já vůbec neřeším, lev by měl být vlastně silný, já si spíš myslím, že dříve jsem byl spíše takový slabší stydlivější. A když tak přemýšlím, mohl bych třeba říct, že holky se mi líbí, ať jsou v jakémkoliv znamení, to je jedno. (smích)

Tak, když jsme u těch holek, jste teď zadaný?
Ano, mám nejlepší partnerku  Elišku. Mám ji moc rád, je velmi sportovně založená, dokonce nasbírala ceny ve víceboji. Já dokonce kvůli ní i více sportuji, občas si jdu zaběhat a když se zadaří, že se sejde dostatečný počet hráčů, tak rád hraji i fotbal.

Jak to vidíte do budoucna?
Tak, já nerad plánuji budoucnost, zatím bydlíme v bytě v Praze Na Petřinách s naší divokou kočkou Josefínkou, které samozřejmě říkáme Pepi. Ale nevylučuji, že by časem mohla přijít svatba, nebo i nějaké stěhování. To, co má přijít, přijde.

Teď hrajete na kytaru a ukulele, to jste začal už v dětství?
Ne, já totiž jako dítě nejdřív hrál na piano asi tak sedm let. K tomu mě přesvědčil tatínek. No, a pak – jak šly roky a já byl pořád takový stydlivý, tak jsem si někdy kolem 18. roku řekl, že bych třeba mohl balit holky spíš na kytaru, tak jsme se na ni začal učit. Ale nezabralo to… (smích)

Ale dnes máte Elišku a já myslím, že za vámi běhá spousta fanynek?
No, já vám ani nevím, jestli třeba nemám spíše více fanoušků. Třeba jsem párkrát podepisoval prsa, ale vždycky to byla mužská, ženy mě o to nežádaly..

Vaše texty jsou vlastně hudebními aktualitami, jak to vidíte teď s koronavirem?
No, to bych taky měl něco napsat. Jinak já se ho tedy nebojím, já říkám s nadsázkou, že už jsem ho snad i měl, vždyť pořád někde cestuji. Teď jsem se vrátil z Austrálie, před tím jsem byl na Srí Lance, nikdy nevíte, čím kde projdete.

Máte kromě skládání textů a hudby i jiné koníčky?
No, ani ne. Nečtu. Na televizi nekoukám, nebo jen minimálně. Fandím Spartě. Občas si jdu zaběhat. tak něco kolem čtyř kilometrů. Já mám i tak plný život, pořád něco prožívám.

A co nějaká tajná přání nebo plány na letošní rok?

No, to by něco bylo. Já si třeba moc přeji, aby na mě někdy byla vyprodaná O2 aréna. Karlín jsem už vyprodal, tam je kolem čtyř tisíc míst, tak třeba se povede někdy i víc. No a jinak se letos na podzim chystám do Káhiry. To jsou takové moje vyhlídky.

Co jste se vlastně vyučil nebo vystudoval?
Jak to říct, já jsem vystudoval software inženýrství, tak zvané počítačové vidění, to je odvětví počítačové techniky.

Kde máte další koncert?
Chystám se do Karlových Varů, kde hraji 4. března. Do konce roku mě čeká pěkná šňůra koncertů, když tak sledujte přehled na mých stránkách pokac.cz

Foto a video: Martina Sihelská