Premiéra opery Jakobín ve Velkém divadle v Plzni

Marie Červinková-Riegrová, které na spolupráci s významným českým skladatelem nesmírně záleželo, načrtla libreto s předběžným titulem Příjezd panstva a dějem situovaným do malého českého městečka v roce 1793. Libreto nemohlo Dvořáka nezaujmout. Při jeho čtení si evokoval své dětství, kdy chodil hrát na kůr i k muzice v Nelahozevsi a jejím okolí. Jistě vzpomínal na svého zlonického učitele Antonína Liehmanna, jemuž se postava učitele Bendy tolik podobá. Antonín Liehmann měl také dceru Terinku, s níž Dvořák dokonce zpíval dueta na kůru. To všechno jistě nejsou náhodné shody, Dvořák určitě o takové pojmenování osob v opeře Červinkovou požádal. Vůbec celé prostředí malého českého městečka s jeho rázovitými figurkami - vedle učitele Bendy a jeho dcery Terinky ještě myslivecký mládenec Jiří a nafoukaný hraběcí purkrabí Filip - a s poněkud idealizovanou šlechtou, představovanou zejména postavou hraběte Viléma z Harasova, skýtalo mnoho podnětů skladateli tak bytostně českému, jakým Antonín Dvořák právě byl. Ze všech postav mu byl ale nejbližší učitel Benda. O tom svědčí nejen hudební vykreslení této postavy, ale i skladatelova slova, adresovaná Ladislavu Dolanskému: Je tam učitel vesnický, to vám je figura k zbláznění! Navíc Benda dopomůže ke kladnému rozuzlení děje, když se ve druhém dějství ujme Julie a Bohuše, ve třetím dějství dovede Julii na zámek a sám pak v rozhovoru s hrabětem oživí vzpomínky na jeho syna.

"Jakobín je nádherná melodická hudba v bohatém harmonickém rouše a s vynikající instrumentací. Jímavý děj s mnohými dramatickými momenty inspiroval skladatele k silnému emotivnímu výrazu, což je to hlavní, čím by opera jako žánr měla na diváka působit," myslí si dorogent Ivan Pařík. "Vedle mezilidských vztahů, lásky a nenávisti, boje dobra proti zlu a intrikám, je součástí děje i půvabná školní scéna se zpívajícími dětmi, která podtrhuje příslušnost Jakobína do oblasti komické opery," dodává.