Plesknout přes zadek nebo domlouvat?

Každý rodič občas zažije pořádné zlobivé dítko. Určitě se také zamyslí nad tím, zda je lepší mu domluvit nebo ho plesknout přes zadek. Klasická výchova radí, že správný trest má být v podstatě přikázání chování, které napravuje důsledky jednání, za které je dítě trestáno. Zjednodušeně řečeno, rozlije-li dítě na zem čaj, trestem by neměl být křik a plácání přes ruce, ale hadr do ruky a utírání. Ale na takový trest mnohdy nemá nervní rodič ani pomyšlení. Pokud se ale obrníte trpělivostí, zlobivec se nakonec zklidní a máte vyhráno.

Někdy je ale pleskanec lepší než pár slov. Například batole nepochopí, že nemůže píchat psa do očí klackem, že nemůže strkat vidličku do elektrické zásuvky a že nemůže natruc vběhnout na silnici ve chvíli, kdy je provoz v plném proudu. Jsou prostě momenty, kdy je jedno plácnutí přes zadeček účinnější a hlavně rychlejší než tisíc slov.

Všeho moc ale škodí. Někteří rodiče si neuvědomuní, že když děcko plesknou nespočetněkrát denně tak si zlobivec ani samotné plesknutí neuvědomí. Většinou se takovéto pleskance odvíjí i od nálady rodiče v danou chvíli. Pokud je v náladě dobré, pleskanců nebude moc, pokud není v pohodě, přibude pár navíc. Takovéto jednání je předzvěstí nedůslednosti. Navíc časté plesknutí bere dítko jako normální věc a může se tak začít chovat i k rodičům.

Chybou může být i tvrdý trest v důsledku afektu. Pokud vás dítko rozčílí do běla, zachovejte chladnou hlavu, třeba počítejte do deseti a pak začněte vymýšlet trest. Takový provokující puberťák byl zřejmě často trestán v hněvu svých rodičů. A pokud mu zrovna připadá, že si ho rodiče nevšímají, není pro něj nic snazšího než šlápnout na plyn a rozpálit otce nebo matku doběla. Pohled na říčného otce je k nezaplacení a nějaká facka za to i stojí.

Rozmyslete si vždy trest, jaký zvolíte, aby se jednou neobrátilo děcko proti vám.